V reprezentativních prostorách liblického zámku zorganizoval Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR ve dnech 20.–21. září 2010 Czech-Japan Joint Symposium for Animal Reproduction s názvem From Gametes to Stem Cells. Setkání utužilo letitou spolupráci mezi českými a japonskými vědci v oblasti zárodečných buněk a embryí, v oblasti kmenových buněk a hlavně klonování u skotu a prasat. Úvodní přednášku konference přednesl prof. Takeo Kishimoto, který je světovým oborníkem v oblasti zrání samičích zárodečných buněk a řízení buněčného cyklu.
Všechna fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Významný současný profesor Yamanaka má shodné příjmení se jménem nejkrásnějšího jezera pod Fuji san.
Laboratoř prof. Takea Kishimota podstatnou měrou přispěla k porozumění aktivace Cdk1 kinázy a pochopení úlohy kontrolních bodů buněčného cyklu. Za vědecké výsledky a příkladnou péči o vědecké mládí a mezinárodní spolupráci byla prof. Kishimotovi udělena čestná oborová medaile Gregora Johanna Mendela, kterou v úvodní den symposia převzal z rukou prof. Heleny Illnerové. Více o symposiu i o prof. Kishimotovi mi prozradil vedoucí Sekce reprodukce a vývojové biologie savců, vedoucí Laboratoře buněčné regenerace a plasticity ÚŽFG AV ČR, a také hlavní organizátor symposia prof.
Jan Motlík.
Hlavní organizátor symposia Jan Motlík spolupracuje s japonskými kolegy
již řadu let.
Spolupráce České republiky s Japonskem v oblasti živočišné fyziologie je letitá. Je tomu tak i v případě symposií, jako je to letošní?
Japonští kolegové zorganizovali konferenci na univerzitě v Kobe, která měla podobné zaměření, ale šlo o konferenci mezinárodní, takže českých vědců tam nebylo mnoho. Ale počet a hlavně kvalita společných publikací je rozhodně významná. Konference v liblickém zámku je svého druhu první, kdy do České republiky přijelo 25 renomovaných japonských vědců, kteří pracují zejména v oblasti reprodukce zvířat. Pro české vědce je rozhodně dobré vysvědčení, když dokážou jak svými prezentacemi, tak diskusemi naplnit program dvoustranné konference.
Právě v oblasti kmenových buněk přišel v roce 2006 japonský vědec prof. Shiny Yamanaka s převratným objevem – vytvořil první indukované pluripotentní kmenové buňky...
Tak jako narození ovce Dolly v Roslinu poprvé nezvratně prokázalo schopnost cytoplazmy savčího oocytu reprogramovat jádro somatické buňky, de-diferenciace somatických buněk po transfekci sadou transkripčních faktorů na univerzitě v Kjótu umožnilo vytvořit kmenovou buňku v podmínkách in vitro. Oba dva objevy zásadním způsobem ovlivnily pokrok ve vývojové biologii a nepochybně přiblížily možnost vytváření kmenových buněk „na míru“. Uplatnění těchto buněk v buněčné terapii je nepochybně otázkou blízké budoucnosti. Ale nebude to cesta přímočará, bude třeba úsilí mnoha světových laboratoří a klinik, aby bylo použití buněk účinné a bezpečné.
Na posteru k letošní konferenci dominuje vedle liblického zámku také japonská hora Fuji san. Říká se o ní, že ji člověk spatří jen za odměnu. Měl jste vy to štěstí?
Vzpomínám si, že při svém prvním pobytu v Japonsku, v Tsukubě, ve vědeckém městě na sever od Tokia, jsme absolvovali velmi náročný experimentální program. Západ slunce za Fuji san byl pro mě vždycky tou největší vzpruhou. Bylo třeba vyjet až do posledního patra ústavu a vyběhnout na střešní terasu a obdivovat, jak sluneční kotouč klesá za vrchol posvátné hory a vytváří kolem ní nádhernou auru. To byl určitě jeden z důvodů, proč máme na plakátu konference Fuji san. Druhým důvodem bylo příjmení prof. Yamanaky, které se čirou náhodou kryje se jménem nejkrásnějšího jezera na úpatí Fuji san.
Kmenové buňky posázené na posteru nad Fuji san jsou ve skutečnosti nervové kmenové buňky miniaturních prasat z Liběchova.
Zahájení letošního symposia provázelo slavnostní předání čestné oborové medaile J. G. Mendela prof. Takeu Kishimotovi, na něhož jste přednesl laudatio. Jaký vztah vás k prof. Kishimotovi váže?
Takeo je především mým kolegou, patříme ke stejné generaci a nepochybně nás spojuje nejen snaha o špičkový výzkum, ale také permanentní úsilí o formování vědeckého týmu, který disponuje nejsoučasnější metodikou. Potkávali jsme se nejen v Japonsku, ale také na mezinárodních konferencích, které se věnovaly oocytům jako modelu pro studium buněčného cyklu. Nikdy neváhal pozvat ke spolupráci mladé vědecké pracovníky z České republiky. Jak zdůraznila prof. Helena Illnerová, medaile je ve správných rukou, byla udělena špičkovému vědci, vzácnému člověku.
Prof. Takeo Kishimoto
V Japonsku se věda drží na velmi vysoké úrovni. Jak podle vás zní tamější recept na špičkovou vědu?
Stejně jako Fuji san tvoří úchvatný kužel, tak i japonské vzdělání a věda stojí na velmi širokých, solidních základech, a proto se může vypínat až ke špičkám světové vědy. Nutnost co nejvyššího vzdělání pro mladou generaci je zdůrazňována na každém kroku. Věda je logickým atributem těchto snah, protože umožní uplatnění těch nejzvídavějších. Proto přicházejí do laboratoře profesora Kishimota zástupci nejpřednějších japonských farmaceutických firem, aby si do svých vývojových oddělení vybrali nejlépe vzdělané, nápadité mladé vědce. To je cesta, kterou japonský stát, prostřednictvím podpory vzdělanosti, napomáhá úspěšnému soukromému podnikání. Ano, vyžaduje to něco osvícenosti.
Závěrečná sekce symposia se věnovala regenerativní medicíně, resp. zvířecím modelům, které jsou její důležitou součástí. Jaké pokroky v tomto oboru zaznamenává vaše pracoviště?
Není možné nevidět, že důležitý obor biologie, reprodukce, nebo možná lépe reprodukční biotechnologie se v současné době nachází na důležitém rozhraní. Na jedné straně napomáhá vývoji nových metodik v rozmnožování hospodářských zvířat a na straně druhé je důležitým pomocníkem v biomedicínském výzkumu. Tak, jak se přibližuje doba, kdy buněčná terapie postupně ovlivní celé spektrum medicínských oborů, stává se stále naléhavější otázka bezpečného použití buněk, které budou schopny léčit. K jednoznačnému zodpovězení této otázky je naprosto nezbytné vypracovat optimální biomedicínský model, který se bude co nejvíce přibližovat onemocnění u lidí. Proto vznikla v ÚŽFG AV ČR v Liběchově Laboratoř buněčné regenerace a plasticity jako logické pokračování výzkumu v oblasti fyziologie reprodukce, který má na našem ústavu dlouhou tradici. Náš výzkumný zájem se tak posunul z oblasti embryonálního vývoje jen na určité buňky vyvíjejícího se zárodku, na buňky kmenové. V současné době se věnujeme na biomedicínském modelu miniaturních prasat mesenchymovým a nervovým kmenovým buňkám. Právě prioritní výsledky na nervových kmenových buňkách nám umožnily postavit se do čela mezinárodního týmu, který řeší vytvoření biomedicínského modelu závažného neurodegenerativního onemocnění, kterým je Huntingtonova choroba. Tento výzkum, který je podporován jak soukromou nadací CHDI Foundation, tak z Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad, nám otevřel dveře k jedinečné mezinárodní spolupráci se špičkovými laboratořemi v tomto oboru, ale především umožnil formování týmu mladých, velmi perspektivních vědeckých pracovníků.
Jakou formou bude nadále pokračovat spolupráce s japonskými kolegy?
I když naše společná grantová aplikace s Tokyo Institute of Technology nebyla vybrána k podpoře, vůbec to neznamená, že nebudeme o společné peníze na vědu usilovat i v budoucnu. Spolupráce probíhá neustále na úrovni výměny nejnovějších informací a také prostřednictvím stáží mladých vědeckých pracovníků. Úspěch současné konference lze nejlépe poměřit skutečností, že profesor Noboru Manabe, předseda Společnosti pro reprodukci a vývoj (Society of Reproduction and Development), pozval české vědce k druhému společnému symposiu, které uspořádá japonská strana v roce 2012 v Tsukubě. Věřme, že za dva roky přijedou čeští vědci do Japonska s kvalitními vědeckými výsledky a budou respektovanými partnery v diskusích o nejaktuálnějších problémech vývojové biologie.
GABRIELA ADÁMKOVÁ
Česky
