Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i. nabízí výběrové přednášky z dějin umění pro studenty středních škol (2011).
Vzrůstající zájem o obor dějiny umění na středních školách v posledních letech, který se projevuje zařazováním tohoto předmětu do výukových osnov, inspiroval Ústav dějin umění Akademie věd ČR – přední vědecké pracoviště zabývající se výzkumem v oblasti dějin a teorie výtvarného umění, estetiky a architektury – k vypracování nabídky výběrových přednášek, které jsou určeny zejména pro studenty středních škol s výukou dějiny umění, rozšířenou výukou výtvarné výchovy či dějepisu. Naším záměrem není podat přehledový výklad dějin umění, který tvoří výukový rámec tohoto předmětu na středních školách, nýbrž poskytnout zainteresovaným studentům méně obvyklý a přitom zajímavý pohled na dílčí témata z oborů dějin výtvarného umění a vizuální kultury. V délce přednášky se přizpůsobíme Vašim požadavkům, uvítali bychom však, kdyby sami studenti dostali v rámci vyměřeného času prostor na vyjádření vlastních názorů.
Níže naleznete seznam nabízených přednášek s kontakty na přednášející, na něž se v případě zájmu lze přímo obracet. Tato přednášková činnost je součástí popularizačních aktivit našeho pracoviště a jako taková je bezplatná. Vyžadujeme pouze základní technické zajištění, totiž dataprojektor a počítač s nainstalovaným programem pro prezentace PowerPoint. Přednášky je možné také pořádat na půdě našeho pracoviště.
Jaké přednášky vašim studentům nabízíme
Umění středověku
• Středověk: „VELKÁ“ a „malá“ témata
• Středověká písařská dílna – předchůdce moderních vydavatelství
• Hvězdné nebe nade mnou: souhvězdí a planety ve středověkých astronomických knihách
Umění renesance a baroka
• Mluvící svědkové historie aneb epigrafika „snadno a rychle“
• Čtenáři obrazů: tvorba Karla Škréty očima soudobých diváků a umělecké teorie
• Barokní nástěnné malby: vzletné invence, nebo promyšlená projekce?
• Baroko nejen pro oko: umění v kulturně-společenském kontextu
Umění 19. a 20. století
• Znovuzrozené obrazy: „úpadek“ malířství konce 18. století a nové umění po roce 1800
• Pražské „české“ pomníky: umělecké dílo v kulturně-společenském kontextu
• Umění a revoluce: proměny české karikatury první poloviny 20. století
• Československá krematoria: architektura a ideologie
• Bílá kostka, nebo koldům?
STŘEDOVĚK: „VELKÁ“ A „MALÁ“ TÉMATA
Klára Benešovská kontakt: benesovska.et.udu.cas.cz
Katedrála sv. Víta v Praze a kostel sv. Víta zaniklé obce Zahrádka u Ledče. Metropolitní chrám s velmi komplikovanou historií v turisticky nejpřitažlivějším místě Prahy a zapomenutý odsvěcený kostelík, běžně nepřístupný, na břehu nádrže na pitnou vodu pro Prahu (Želivka). Na první pohled stavby nesrovnatelné po všech stránkách. Přesto jsou obě součástí našeho života a mají svoji nezastupitelnou hodnotu. Jakými cestami (badatelskými přístupy) mohou dějiny umění přispět k jejich pochopení a výkladu původního významu v určitých etapách jejich fungování? Jak uchovat středověkou „památku“ a přitom jí neublížit?
STŘEDOVĚKÁ PÍSAŘSKÁ DÍLNA – PŘEDCHŮDCE MODERNÍCH VYDAVATELSTVÍ
Lenka Panušková kontakt: panuskova.et.udu.cas.cz
Příspěvek je zaměřen na způsob vytváření a dalšího šíření knih ve středověku. Cílem je představit studentům proces, jakým vznikal rukopis, a to od základního opracování pergamenu až po vyhotovení iluminací a konečné svázaní složek. Studenti tak budou mít možnost nahlédnout do „zákulisí“ písemné a současně i výtvarné kultury středověku. V případě zájmu je možné domluvit návštěvu některé z rukopisných sbírek v Praze (oddělení rukopisů Národní knihovny ČR).
HVĚZDNÉ NEBE NADE MNOU: SOUHVĚZDÍ A PLANETY VE STŘEDOVĚKÝCH ASTRONOMICKÝCH KNIHÁCH
Lenka Panušková kontakt: panuskova.et.udu.cas.cz
Středověký člověk pro svoji orientaci v čase i v prostoru vycházel mimo jiné z pozorování nebeských těles seskupených do souhvězdí stálic či ze zvířetníku. Používal k tomu glóby a hvězdné atlasy, které mu pomáhaly k identifikaci jednotlivých obrazců na noční obloze. Samotné postavení hvězd však v nich sehrávalo až druhořadou úlohu, neboť mnohem důležitější byla personifikovaná podoba toho kterého souhvězdí, ať v podobě zvířete (ryby, beran, býk aj.), nebo mytologické bytosti převzaté z antiky (střelec v podobě Kentaura). Tendence personifikovat jevy na nebeské obloze se projevila i u planet, když např. bůh Jupiter vystupuje v rukopisech jako biskup sedící u prostřeného stolu nebo Měsíc jako žena sedící ve voze taženém dvěma voly. Cílem přednášky je na základě iluminací v rukopisech představit způsob, jakým se antická i orientální a arabská mytologie prostřednictvím astronomie a astrologie přetavila do křesťanské středověké imaginace.
MLUVÍCÍ SVĚDKOVÉ HISTORIE ANEB EPIGRAFIKA „SNADNO A RYCHLE“
Jiří Roháček kontakt: rohacek.et.udu.cas.cz
Památky hmotné kultury i umělecká díla se často nazývají mlčícími svědky historie. Mnoho těchto památek k nám ovšem promlouvá přímo svými nápisy, které představují zvláštní skupinu písemných pramenů. Nejenže nesou verbální sdělení, ale zároveň tvoří nedílnou formální součást díla. Přednáška chce být klíčem k pochopení hodnoty historických epigrafických památek. Může být doplněna exkurzí, např. do lapidária Národního muzea v Praze.
ČTENÁŘI OBRAZŮ: TVORBA KARLA ŠKRÉTY OČIMA SOUDOBÝCH DIVÁKŮ A UMĚLECKÉ TEORIE
Štěpán Vácha kontakt: vacha.et.udu.cas.cz
Při prohlížení obrazů starých mistrů se návštěvníci galerií potýkají s řadou nesnází. Nehledě na temnosvitné pojednání malby, které činí výjevy na první pohled obtížně čitelnými, je pro laika obtížné se zorientovat v znázorněném prostředí a jednání postav. Tento problém je zvlášť patrný v případě obrazů s náboženskou tematikou, které dnešní divák, odcizený duševnímu a duchovnímu světu barokního člověka s jeho vizualitou a estetickým cítěním, buď přijímá s rozpaky, nebo přímo odmítá jako citově přepjaté a ve způsobu ztvárnění děje nepřirozené. Cílem přednášky je na vybraných příkladech z tvorby předního českého barokního malíře Karla Škréty (1610–1674) osvětlit koncept barokního obrazu, který předpokládal soustředěné a dlouhé pozorování a zapojení představivosti, v neposlední řadě usiloval o zapůsobení na divákovy emoce s cílem probudit v něm náležitý mravní postoj.
BAROKNÍ NÁSTĚNNÉ MALBY: VZLETNÉ INVENCE, NEBO PROMYŠLENÁ PROJEKCE?
Martin Mádl kontakt: madl.et.udu.cas.cz
V českých zemích se dochovalo velké množství nástěnných a nástropních maleb ze 17. a 18. století. Mnohé z nich strhujícím, až závratným způsobem překonávají hranice reálného architektonického prostoru a uchvacují naše smysly. Obratné malířské zvládnutí rozměrných ploch je přitom náročným technickým úkolem. To, co na první pohled můţe působit výhradně jako vzletná invence nadaných umělců, je do jisté míry výsledkem dlouhého vývoje v pojetí obrazu a jeho perspektivní projekce, která souvisí s poznatky z oblasti optiky a opírá se o základy euklidovské geometrie. Při své práci pak barokní malíři používali promyšlené postupy i různé technické pomůcky, pomocí kterých dokázali uvést své invence v praktickou realizaci. Cílem přednášky je seznámit posluchače se základy umělecké perspektivy a s tím, jak se perspektiva uplatňovala při tvorbě monumentálních nástěnných maleb raného novověku.
BAROKO NEJEN PRO OKO: UMĚNÍ V KULTURNĚ-SPOLEČENSKÉM KONTEXTU
Martin Krummholz kontakt: krummholz.et.udu.cas.cz
V raném novověku se vyšší sociální vrstvy reprezentovaly prostřednictvím umění. V rámci tehdejší přísně hierarchizované společnosti byla adekvátní míra okázalosti nepsanou povinností. Barokní slavnost skýtala mnohem intenzivnější zážitek, než si dnes dokážeme představit. Nebyla pouze krásná na pohled, nýbrž působila doslova na všechny smysly. Důležitou roli v ní hrály hudba, tanec, hostiny, efemérní architektura, ohňostroje, barokní kočáry...
ZNOVUZROZENÉ OBRAZY: „ÚPADEK“ MALÍŘSTVÍ KONCE 18. STOLETÍ A NOVÉ UMĚNÍ PO ROCE 1800
Pavla Machalíková kontakt: machalikova.et.udu.cas.cz
Přednáška seznamuje se základními problémy vývoje malířství kolem a po roce 1800 a s hlavními tendencemi a osobnostmi české malby dané doby. Okruhy témat: sakrální a profánní obraz kolem roku 1800 – praţská Akademie a rozvoj uměleckého školení – grafika jako nové umělecké médium i prostředek hromadného reprodukování – rozvoj dějin umění a inspirace středověkým uměním – obraz krajiny – nové náboţenské umění.
PRAŽSKÉ „ČESKÉ“ POMNÍKY: UMĚLECKÉ DÍLO V KULTURNĚ-SPOLEČENSKÉM KONTEXTU
Martin Krummholz, kontakt: krummholz.et.udu.cas.cz
Nejvýznamnější monumentální pomníky vybudované v Praze na počátku 20. století byly ve své době mnohem více než „jen“ uměleckými díly. Představovaly důležité symboly národní emancipace. Složité debaty o jejich vzniku a výsledné podobě souvisely jak s tehdejším pojímáním národních mýtů, tak s nelehkou politickou situací. Několik aspektů vzniku „národního monumentu“ bude ilustrováno na příkladech pomníku Františka Palackého, Jana Husa a bělohorské mohyly.
UMĚNÍ A REVOLUCE: PROMĚNY ČESKÉ KARIKATURY PRVNÍ POLOVINY 20. STOLETÍ
Tomáš Winter kontakt: winter.et.udu.cas.cz
Přednáška mapuje proměnu české karikatury v letech 1900–1950. Důraz klade na interpretaci ideologického a revolučního potenciálu karikatury, který v ní byl od samého počátku obsažen, a na vztahy tohoto média k modernímu umění a avantgardě. V dobovém politickém a společenském kontextu představuje nejdůležitější tvůrce karikatur: Františka Kupku, Františka Gellnera, Josefa Ladu, Zdeňka Kratochvíla, Františka Bidla, Adolfa Hoffmeistera, Antonína Pelce aj.
ČESKOSLOVENSKÁ KREMATORIA: ARCHITEKTURA A IDEOLOGIE
Vendula Hnídková kontakt: hnidkova.et.udu.cas.cz
Přednáška si klade za cíl poukázat na roli architektury v politických proměnách 20. století. Na pozadí vzniku a vývoje specifického stavebního typu, jakým krematoria bezpochyby jsou, se pokouší přiblížit kulturní orientaci Československa v období první republiky. V souvislosti s tímto kulturním fenoménem jsou představeni hlavní autoři těchto staveb, kteří se zároveň řadí mezi přední české architekty první poloviny 20. století: Vlastislav Hofman, Pavel Janák, Ernst Wiesner a další.
BÍLÁ KOSTKA, NEBO KOLDŮM?
Vendula Hnídková kontakt: hnidkova.et.udu.cas.cz
Téma přednášky vymezuje problematiku meziválečného bydlení v Československu. Oba krajní póly, tedy bílá funkcionalistická vila a kolektivní dům, reprezentují dva zcela odlišné přístupy k řešení bydlení. V dané volbě se ovšem odráží důležité společenské, politické i kulturní fenomény období první republiky. Na několika základních příkladech je nastíněn nejen vývoj architektury a jejích tvůrců, ale také nálady ve společnosti, které měly mít zásadní dopad na poválečnou tvář našich měst.