Pracovník Ústavu částicové a  jaderné fyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy doc. Pavel  Cejnar obhájil disertaci Symmetry, Chaos  and Phase Transitions in Collective Dynamics of Atomic Nuclei před komisí Jaderná, subjaderná a  matematická fyzika a získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“.  Zabývá se výzkumem v oblasti teorie chaosu a fázových přechodů s přesahem do  dalších oblastí fyziky a je autorem nebo spoluautorem velkého počtu vědeckých  prací s vysokou citovaností publikovaných v prestižních mezinárodních  časopisech. Soustavně se podílí na výchově studentů a vědeckých pracovníků a na  organizaci významných vědeckých akcí.

Foto: © Š. Látal, Archiv  autora
Říká se sice, že inteligent zvládá chaos, ale kdo by neměl  rád pořádek? Ve fyzice tyto populární pojmy dostávají specifickou náplň. Chaos  znamená extrémní citlivost vývoje zkoumaného „systému“ k počátečním podmínkám a  vyplývá z ní faktická ztráta předvídatelnosti chování („mávnutí motýlích křídel  na Havaji může způsobit hurikán v Texasu“). Naproti tomu pořádek je často  spojován s analytickou řešitelností pohybových rovnic, která je snem každého  teoretického fyzika. Ta bývá důsledkem nějaké dynamické symetrie – neměnnosti  tvaru pohybových rovnic při určitých transformacích, tedy zobecnění obvyklého  geometrického chápání symetrie. 
Dokonalé formy symetrie a pořádku jsou v  přírodě (na rozdíl od učebnic fyziky) velmi řídkým jevem. Naštěstí se ale  ukazuje, že chaos není zase tak všudypřítomný, jak by se dalo čekat. Příkladem  jsou atomová jádra. Tyto maličké a hmotné shluky silně interagujících částic,  jejichž vlastnosti se nedaří detailně pochopit ani s využitím těch  nejvýkonnějších superpočítačů, stály u zrodu oboru s příznačným názvem „kvantový  chaos“. A přece jsou některé pohybové módy jader silně uspořádané. Jedná se  především o kolektivní rotace a vibrace, které představují korelovaný pohyb  velkého počtu jaderných částic. Při popisu těchto módů hrají dynamické symetrie  a z nich vyplývající algebraické metody řešení zásadní roli. Navíc se ukazuje,  že fyzikální systémy vykazují překvapivou příchylnost k uspořádanému chování i  tehdy, když je výchozí symetrie silně narušena. Teprve jistá nadkritická porucha  dokáže přetrvávající projevy přibližné dynamické symetrie rozbít, přičemž často  dochází k přechodu ke konkurenčnímu typu symetrie.
Přechody mezi různými  symetriemi jaderné dynamiky se dají chápat podobně jako skupenské změny látek,  čili fázové přechody. Při přeměně vodní kapaliny na led jde o skokovou změnu  vzájemného uspořádání (typu prostorové symetrie) molekul vody. Podobně náhlé  mohou být také změny dynamické symetrie ovládající kolektivní pohyby jádra,  např. při zvyšování počtu protonů a neutronů. Podstatu těchto jevů pomáhají  pochopit některé metody klasické termodynamiky, vyvinuté původně pro účely  fyziky tepelných fázových přechodů. Podobně náhlé proměny dynamické symetrie při  změnách řídících parametrů vykazují také molekuly, pevné látky či systémy  kvantové optiky.
Vraťme se ale zpátky k fenoménu chaosu. Chaos ve  skutečnosti není tak neorganizovaný, jak se často soudí. Právě naopak, za  chaosem stojí pozoruhodná matematická teorie, která mapuje krajinu na pomezí  mezi klasickou a kvantovou fyzikou. Hledá odpověď na otázku, jak se na kvantové  úrovni projevují vlastnosti, které definují chaos v limitě klasické fyziky.  Podle mého soudu jde o jedno z nejromantičtějších zákoutí současné fyziky –  místo, kde se na styku dvou fundamentálně odlišných teorií rodí nové typy jevů.  A právě modely kolektivní jaderné dynamiky, které při vyšších energiích vykazují  velmi složitou souhru uspořádaného a chaotického chování, se mohou stát cennou  teoretickou „laboratoří“ pro studium těchto jevů. 
PAVEL CEJNAR, 
Univerzita  Karlova
 



 
			 
                

 
			
			 
			
			 
			
			 
			
			 
			
			 
			
			 
			
			 
			
			 
			
			
 
       Česky
Česky
 