400 let od objevu Saturnových prstenců
14.07.2010
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i.
číslo 144 ze 14. 7. 2010
číslo 144 ze 14. 7. 2010
Na nočním nebi existuje nepřeberné množství objektů, jež jsou vhodné i pro malý dalekohled. Pouze u některých z nich však zažijeme pocit naprostého úžasu. Mezi takové vděčné cíle bezesporu patří povrch Měsíce, planeta Jupiter se svými měsíčky nebo prstencem opásaná planeta Saturn. Shodou okolností jsou to také jedny z prvních objektů, na které pohlédnul svým dalekohledem Galileo Galilei – první člověk, který dalekohled využil k soustavnému pozorování vesmíru.
![Saturn na kresbě Galilea Galileiho z roku 1610. Kresba byla vytvořena na základě teleskopického pozorování.](https://webarchiv.lib.cas.cz:443/wayback/20121201013336im_/http://www.asu.cas.cz/_data/obrazek_1_1279134786.jpg@w=250)
Dopis Vintovi i anagram nám dávají poměrně dobrou představu o prvním pozorování Saturnových prstenců. Objektiv Galileiho dalekohledu bohužel nebyl příliš kvalitní a měl malý průměr na to, aby Galileo prstence spolehlivě rozlišil. Místo toho mu splynuly s planetou a vytvořily dojem tělesa složeného ze tří „hvězd“, respektive ze tří kotoučků různého průměru, jež jsou v jedné řadě a dotýkají se po stranách. Přesto všechno musel být Galilei takovým pozorováním ohromen. Něco podobného zažil pravděpodobně každý, kdo se na Saturn podíval dalekohledem o průměru objektivu alespoň 60 mm. V takovém případě se totiž prstenec objeví v celé své kráse a dodá pohledu patřičnou hloubku, takže se Saturn rázem jeví velice plasticky.
![Na kresbě z roku 1616 již Galileo zachytil náznak prstence.](https://webarchiv.lib.cas.cz:443/wayback/20121201013336im_/http://www.asu.cas.cz/_data/obrazek_2_1279134786.jpg@w=250)
Galileo byl tehdy jen krok od toho, aby odhalil pravou podstatu prstenců. Příliš malý dalekohled mu to však neumožnil. Teprve v roce 1655, třináct let po Galileiho smrti, popsal nizozemský astronom Christiaan Huygens pozorovaný jev jako „tenký a rovný prstenec nikde se nedotýkající planety“. Utvrdila ho v tom pozorování, jež provedl pomocí svého nového dalekohledu, který Galileův přístroj předčil po všech stránkách. Zároveň se mu podařilo objevit i Saturnův největší měsíc pojmenovaný později jako Titan. V roce 1659 vydal Huygens knihu Systema Saturnium (Saturnův systém), ve které objasnil záhadu pravidelného mizení a objevování prstenců, jež pozorovali všichni významní pozorovatelé od dob Galileiho.
![Kresba Christiaana Huygense z knihy Systema Saturnium z roku 1659, ve které vysvětlil záhadu „mizení“ Saturnova prstence.](https://webarchiv.lib.cas.cz:443/wayback/20121201013336im_/http://www.asu.cas.cz/_data/obrazek_3_1279134786.jpg@w=250)
Galileiho současníci i následující generace astronomů zastávali zpravidla názor, že je prstenec z jednoho kusu materiálu. Jinak smýšleli pouze dva astronomové, Ital Giovanni Domenico Cassini a Francouz Jean Chapelain, který se již v roce 1660 domníval, že jsou prstence složeny z velkého počtu malých tělísek či měsíčků obíhajících kolem planety. Roku 1856 předložil skotský fyzik James Clerk Maxwell matematický důkaz, který Chapelainovu domněnku potvrdil. Skutečně dobrou představu o podobě a složení Saturnových prstenců jsme však získali teprve až v éře kosmických sond, kdy nám fotografie zprostředkovaly pohled na prstence zblízka.
Dnes víme, že Saturnovy prstence jsou složeny z obrovského množství drobných ledových částic, které mají velikost v řádu mikrometrů či milimetrů. Bloky ledu o průměru desítek centimetrů nebo dokonce metrů jsou naopak docela výjimečné. V prstencích existuje poměrně komplikovaný systém mezer, v nichž je zastoupení ledových částic menší. Největší z nich je po svém objeviteli pojmenována Cassiniho dělení a při vhodném natočení prstenců ho lze spatřit i v amatérských dalekohledech. Uvnitř prstenců se pohybuje také celá řada větších či menších měsíčků, které s materiálem prstenců gravitačně interagují a vytvářejí v prstencích zvláštní vzory podobné třeba zvlněným vláknům. Svým rozsahem nemají Saturnovy prstence ve Sluneční soustavě obdoby. Jelikož obsahují velké množství světlého materiálu, dobře odrážejí sluneční světlo a jsou velice nápadné.