Pozoruhodný výzkum ve FZÚ AV ČR
Elektrická vodivost patří k základním vlastnostem materiálů. Ačkoli se mění s teplotou, zařazení mezi vodiče nebo izolátory je u většiny materiálů dané jejich chemickým složením a krystalovou strukturou. Existují však látky, u nichž lze malou změnou vnějších parametrů, např. teploty nebo tlaku, dosáhnout přeměny vodiče v izolátor nebo naopak. Skupina Dr. Jana Kuneše z Fyzikálního ústavu (FZÚ) AV ČR se zabývá teoretickým popisem těchto jevů a její úspěšné bádání v poslední době vyústilo ve dvě významné práce publikované v časopisu Physical Review Letters.
V první z nich Jan Kuneš spolu s Vlastimilem Křápkem studovali modelový materiál, který se při
nízkých teplotách chová jako nemagnetický izolátor, ale po zahřátí se u něj objeví silná magnetická
odezva a dojde k postupnému přechodu do vodivého stavu. „Takové chování, pozorované např. u oxidu
LaCoO
3, je dlouhodobě předmětem intenzivního zájmu fyziků a není zatím plně pochopeno.
Výpočty provedené na superpočítači
dorje ve FZÚ AV ČR ukázaly, že zvýšená teplota vede k náhodným přechodům určitého počtu
atomů do metastabilních stavů nesoucích magnetický moment. Pokud je vybuzených atomů dostatečné
množství, začne být materiál vodivý,“ vysvětluje Jan Kuneš. Jeho spolupráce s Vlastimilem Křápkem
nakonec vedla k zajímavému zjištění – za určitých podmínek mohou takto vybuzené stavy
zamrznout do periodického uspořádání, které vyplní celou krystalovou mřížku.
Ve druhé zmiňované práci studoval Jan Kuneš spolu s kolegy z Tokijské univerzity a Národní
laboratoře v Oak Ridge (USA) chování oxidu Sr
2IrO
4, který též ve spojení se změnou magnetických vlastností vykazuje přechod kov-izolátor.
Společným jmenovatelem těchto jevů je korelované chování elektronů ve studovaných materiálech. V
běžných látkách vnímají elektrony elektrostatické odpuzování ostatních elektronů jen zprůměrovaně. „
Jejich chování se dá přirovnat k člověku jdoucímu po zaplněném náměstí, který vnímá dav kolem
sebe, ale nevšímá si zvlášť každého jednotlivce. V takzvaných silně korelovaných materiálech, mezi
které patří i studované látky, elektrony naopak silně interagují se svými nejbližšími sousedy a
musejí se jim neustále přizpůsobovat. Asi jako když v zaplněné posilovně chcete přejít z hrazdy na
rotoped a musíte počkat, až na něm váš kamarád docvičí,“ vystihuje názorně podstatu nových poznatků
Jan Kuneš.
V běžných materiálech se magnetické momenty nesené jednotlivými elektrony vzájemně vyruší díky
jejich téměř volnému pohybu. V silně korelovaných materiálech se elektrony neustále drží „daleko“
od sebe a jejich nekompenzované magnetické momenty se pak navenek projevují silnou magnetickou
odezvou. Nízkou elektrickou vodivost takových materiálů si lze pak představit tak, že si elektrony
navzájem brání v pohybu a nemohou proto vytvořit elektrický proud. „Společným znakem silně
korelovaných materiálů je, že za určitých podmínek vykazují velmi silnou odezvu na slabé vnější
podněty, např. změny teploty, tlaku, magnetické pole či osvícení. To je činí velmi atraktivními pro
případné technologické aplikace,“ naznačuje možné využití v praxi Jan Kuneš.
Přestože se dá vzájemné odpuzování dvou elektronů popsat jednoduchým vzorcem, matematický
popis korelovaného chování mnoha elektronů je nesmírně obtížný a zatím známe pouze lepší či horší
přibližné metody. I tak jsou k řešení příslušných rovnic nutné velké počítače, které využívají od
stovek (jako zmiňované
dorje ) až po stovky tisíc procesorů. Numerické modelování silně korelovaných materiálů je
mladým oborem spojeným s počátkem 21. století.
Reálné materiály jsou často popisovány pomocí zjednodušených mřížkových modelů. Uzly mřížky
odpovídají jednotlivým atomům, mezi kterými mohou přeskakovat elektrony. Ve studovaném modelu LaCoO3 mohou atomy existovat buď v nemagnetickém stavu (kolečka), v němž se magnetické
momenty nesené elektrony navzájem ruší, nebo v magnetickém stavu, kdy se momenty elektronů sčítají.
Za nízkých teplot převažují nemagnetické atomy. S rostoucí teplotou roste počet magnetických atomů,
které vytvoří uspořádanou supermřížku. Další zvýšení teploty nad určitou mez vede k roztání
supermřížky. Výpočty ukazují, že pouze stav s velkým počtem neuspořádaných magnetických atomů
umožňuje vedení elektrického proudu. Graf v pravé části obrázku ukazuje vypočtenou magnetickou
susceptibilitu, která vyjadřuje, jak silně materiál reaguje na magnetické pole.
Více informací v publikacích:
Jan Kuneš and Vlastimil Křápek, Disproportionation and Metallization at Low-Spin to High-Spin
Transition in Multiorbital Mott Systems; Phys. Rev. Lett. 106, 256401 (2011)
R. Arita, J. Kuneš, A. V. Kozhevnikov, A. G. Eguiluz, and M. Imada;
Ab initio Studies on the Interplay between Spin-Orbit Interaction and Coulomb Correlation in
Sr
2IrO
4 and Ba
2IrO
4; Phys. Rev. Lett. 108, 086403 (2012)
Kontakt:
Dr. Jan Kuneš, Fyzikální ústav AV ČR, tel: +420 220 318 532; e-mail:
kunes@fzu.cz;
www.fzu.cz/~kunes
Připravil: Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
16.3.2012