Apokalypticismus, milenarismus a prorocká vidění v 17. století
Ve Filosofickém ústavu AV ČR, v. v. i., se ve dnech 15. a 16. ledna 2009 konal mezinárodní workshop věnovaný problematice eschatologických očekávání a chiliasmu v kontextu universálně reformních plánů a intelektuální komunikace mezi středovýchodní a západní Evropou v období raného novověku. Toto vědecké jednání, organizované komeniologickým oddělením Filosofického ústavu, zahájilo mezinárodní projekt Intellectual Networks in Central and Western Europe, 1570–1670, na němž se vedle Akademie věd ČR podílí Maďarská akademie věd, Polská akademie umění a věd a Oxfordská universita.V rámci projektu, jehož hlavními koordinátory jsou Howard Hotson z Oxfordské university a Vladimír Urbánek z AV ČR, se v letech 2009 a 2010 uskuteční další dva workshopy – v Krakově a Budapešti – zaměřené na reformní proudy v oblasti školské filosofie, encyklopedismus, pansofické projekty a irénismus a závěrečná konference v Oxfordu, v níž se propojí dílčí témata v perspektivě centrální problematiky raně novověkých snah o universální reformu.
Na pražském workshopu vystoupilo 15 přednášejících, mezi nimiž byli kromě domácích účastníků zastoupeni odborníci z Velké Británie, Nizozemí, Maďarska, Polska, Německa i z Austrálie. Howard Hotson z Oxfordské university v úvodním a zásadním příspěvku jednak představil téma workshopu – intelektuální sítě, universálně reformní hnutí a raně novověký milenarismus, jednak zformuloval a vysvětlil základní tezi, jež se stala východiskem pro novou výzkumnou iniciativu: dosavadní bádání se nedokázalo úspěšně vyrovnat s universálně reformním hnutím poloviny sedmnáctého století, neboť je víceméně pojímalo, a také se odehrávalo, v úzce národních a konfesních mezích. Jenže jak pansofické, tak milenaristické proudy se tehdy šířily z prostředí mezinárodních intelektuálních sítí, které měly svá ohniska v multietnické a multikonfesní střední Evropě. Na místě je tedy nová badatelská iniciativa s výrazně mezinárodním nadhledem; naštěstí po roce 1989 padly i vnější překážky, které tento mezinárodní záběr ztěžovaly.
Následující příspěvky představily analytické případové studie přinášející jak množství nových poznatků o projevech eschatologických proudů nejrůznějšího zabarvení v působení škol, více či méně institucionalizovaných skupin či v činnosti a literární produkci jednotlivců, tak cenná zobecnění vysvětlující jejich původ a směřování.
Pavlína Cermanová z Centra medievistických studií Filosofického ústavu AV ČR, která současně působí na Kostnické universitě, zaměřila pozornost na středověký původ a prameny základních konceptů prorockých vidění a apokalyptických vizí uplatňujících se v reformovaném prostředí 17. století. Ty sice vědomě přejímaly středověké obrazy všeobecné krize, předpovědi utrpení a výzvy k všeobecné reformě, avšak v důsledku se odklonily od problémů morálních a náboženských k otázkám sociálním a politickým. Poznatky o životě eschatologických idejí v humanisticky založených studijních programech pražské university ve druhé polovině 16. století přiblížila Lucie Storchová z komeniologického oddělení Filosofického ústavu AV ČR: původně eschatologické schéma historických „fatálních period“ se v universitním prostředí stalo předmětem rétorického výcviku a ztratilo svůj eschatologický náboj. Mihály Balázs z University v Szegedu představil výsledky studia dosud neprobádaných maďarských rukopisů z konce 16. století, jež znamenají nové pohledy a zhodnocení specifického vývoje a charakteru antitrinitarismu a milenarismu v Sedmihradsku.
Další příspěvky se týkaly intelektuálních skupin a „sítí“. Noémi Viskolcz z University v Szegedu upozornila na zajímavý případ existence virtuální společnosti zvané „Societas Regalis Jesu Christi“, jež v polovině 17. století měla své zástupce v četných střediscích po celé střední Evropě. V jejím čele stál Johann Permeier působící ve Vídni. Všechny spojovaly zejména milenaristické koncepty ovlivněné weigeliánstvím. Toto hnutí však narazilo na odmítavý postoj představitelů hlavních konfesijních proudů. Jinou podobnou iniciativu představovalo neinstitucionální uskupení chiliastů a náboženských nespokojenců v luteránských oblastech Říše, jež v prvních dekádách 17. století propagovalo a usilovalo o budoucí „zlatý věk“ Evropy a světa. Jak vysvětlil Leigh Penman z University v Melbourne, členové tohoto „chiliastického podzemí“ byli literárně a publikačně velmi aktivní a jejich kritika většinových církví a snaha nabídnout alternativní koncepty hlásící se k tzv. „škole svatého Ducha“ vyvolaly masivní polemickou reakci ze strany ortodoxních teologů. Brandon Marriot z Oxfordské university argumentoval, že milenaristické a eschatologické koncepty Evropy 17. století je třeba studovat z mezináboženského a nadnárodního pohledu, neboť tehdejší pohyby obyvatelstva i osobní komunikace (obchod, cestování) umožnily průniky různých myšlenkových uskupení a proudů a nová propojení pro jejich přenos a šíření. Tak mohla pro šíření apokalyptických nálad např. fungovat židovská obchodní síť na lince z Otomanské říše přes Itálii a Nizozemí do Anglie.
Rytina zobrazující shromáždění národů světa z Komenského vydání novodobých proroctví Lux e tenebris, Leiden 1665
FOTO: Archiv FLÚ AV ČR
Téma tradiční spřízněnosti alchymie s prorockými viděními a eschatologickými koncepcemi v raně novověké střední Evropě otevřel Peter Forshaw z Londýnské university svým rozborem paracelsovského pojetí apokalypsy a zejména spisů Heinricha Khunratha s jejich komplikovaným ikonografickým programem. K tomu přispěl Rafał T. Prinke z poznaňské Akademie tělesné výchovy svými poznatky o proslulém Michaelu Sendivogiovi, který ve svých alchymických spisech z počátku 17. století koncipoval na základě biblického Danielova proroctví o čtyřech říších konkrétní milenaristické schéma se čtvrtou, tzv. severní říší, kde by v duchu „sarmatské ideje“ mělo význačnou úlohu Polsko. Toto schéma pak v revidované podobě žilo dále zejména v chronologických pracech J. H. Alsteda a v politické propagandě švédského krále Gustava Adolfa.
A konečně další skupina příspěvků se týkala spíše jednotlivých postav. Pál Ács z Ústavu literárních studií Maďarské akademie věd rozebral projevy apokalypticismu v díle Johanna Löwenklaua, významného německého, kalvínsky orientovaného historika a turkologa konce 16. století, který udržoval intenzivní kontakty s maďarským prostředím, vycházel z hluboké znalosti maďarských pramenů a sám se osobně angažoval ve válce proti Turkům. Jana Hubková z Městského muzea v Ústí nad Labem se zabývala nejstaršími verzemi prorockých vidění Kryštofa Kottera na základě nově, příp. znovu objevených textů a dále jejich vlivem na politická proroctví publikovaná a šířená na podporu Fridricha Falckého v době jeho exilu. Vztah J. A. Komenského jakožto teologa k prorockým viděním Kristiny Poniatowské hodnotil Pavel Heřmánek z pražské Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Komenský patřil mezi ty spíše nemnohé protestantské teology, kteří byli zastánci pravosti jejích prorockých vidění; k tomu bezpochyby zásadně přispělo charisma samotné Kristiny, již přijal do rodiny a jejíž vidění detailně zapisoval a publikoval. Již v roce 1629 pak v traktátu De veris et falsis prophetis podal teologické zhodnocení Kristininých vidění a zformuloval jejich eschatologické vyústění. Způsob přijímání prorockých vidění mezi českými náboženskými exulanty přiblížila Martina Lisá z lipského Centra pro duchovní dějiny a kulturu střední a východní Evropy; zajímavým pramenem je pro tuto recepci kronika vedená Václavem Nosidlem z Geblic, který se výrazně věnoval zprávám o zvláštních úkazech všeho druhu a prorockých viděních. Vladimír Urbánek z komeniologického oddělení Filosofického ústavu AV ČR se zabýval původem milenaristických schémat a jejich recepcí českým a moravským exilem v období třicetileté války. Na příkladu tří osobností (Partlicius, Skála, Komenský) ukázal, že tyto koncepty byly dále přejímány v podobě naučné doktríny, kterou zformuloval J. H. Alsted. U Komenského prodělaly vývoj od obecných eschatologických motivů ke specifické formulaci milenaristické rétoriky, jež se nakonec stala integrální součástí pansofického projektu universální reformy.
Závěrečného shrnutí a hodnocení celého jednání se ujala Nicolette Mout z University v Leidenu. Workshop, který byl veden v anglickém jazyce, měl výrazně pracovní charakter; tomu napomohlo zejména dobře koncipované časové schéma poskytující dostatečný prostor pro diskusi reagující na přednesené příspěvky, potřebná doplnění a vysvětlení. Kromě přednášejících se do diskuse zapojili i odborníci z pražských a mimopražských historických a filosofických pracovišť.
Vojtěch Balík,
Vladimír Urbánek,
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.
15.4.2009
