Zaměřujeme se na studium dielektrických a vibračních spekter feroelektrik ve formě krystalů, keramik, tenkých vrstev a multivrstev. Měření provádíme v širokém spektrálním a teplotním oboru (1mHz – 150 THz, 5 – 950 K).
Head | |
Stanislav Kamba | infračervená a širokopásmová dielektrická spektroskopie |
Staff | |
Viktor Bovtun | mikrovlnná a širokopásmová dielektrická spektroskopie |
Elena Buixaderas | Ramanova a infračervená spektroskopie |
Ivan Gregora | Ramanova spektroskopie, PFM mikroskopie spojená s Ramanovou spektroskopií |
Martin Kempa | mikrovlnná a širokopásmová dielektrická spektroskopie |
Dmitry Nuzhnyy | infračervená a terahertzová spektroskopie |
Tetyana Ostapchuk | infračervená spektroskopie |
Jan Petzelt | infračervená a širokopásmová dielektrická spektroskopie, strukturní fázové přechody |
Jan Pokorný | Ramanova spektroskopie |
Maxim Savinov | nízkofrekvenční dielektrická spektroskopie |
Vladimír Vorlíček | Ramanova spektroskopie |
PhD. students | |
Fedir Borodavka | Ramanova spektroskopie |
Veronica Goian | infračervená spektroskopie multiferoik |
Iegor Rafalovski | Ramanova spektroskopie |
Vyvinuli jsme unikátní metody na mikrovlnná dielektrická měření vysokopermitivitních a vysokoztrátových feroelektrických materiálů ve formě objemových vzorků i tenkých vrstev. Teplotní obor je 10 až 400 K, v některých případech můžeme měřit až do 550 K.
THz transmisní spectra (0.1–2.5 THz) mohou být měřena mezi 5 a 900 K, THz reflectivita pod 300 K. Nově možnost i měření THz transmisních spekter v závislosti na magnetickém poli do 7 T (teploty 1.5 až 300 K). To vše ve spolupráce se skupinou THz spektroskopie.
Infračervená dielektrická odezva může být získána nejenom na objemových vzorcích, ale také na ultratenkých vrstvách s tloušťkou do 20 nm.
Mikro-ramanovský spektrometr (excitace na 488 nm) v kombinaci s AFM mikroskopem umožňuje studovat fonony s vysokým prostorovým rozlišením a s AFM topografií. Další ultrafialový laser (325 nm) je vhodný na měření ultratenkých vrstev.
Díky přístupu do společné laboratoře FZÚ a MFF UK můžeme studovat dielektrické, magnetoelektrické a magnetické vlastnosti multiferoik (teploty 0.5–900 K, magnetické pole do 14 T, přístroje PPMS14 a SQUID Magnetometer od Quantum Design).
Náš výzkum fononových vibrací pomocí infračervené a Ramanovy spektroskopie můžeme doplnit metodami nepružného neutronového rozptylu v Ústavu Laue-Langevina a nepružného rentgenového rozptylu v ESRF (oba ústavy jsou v Grenoblu ve Francii). Infračervená měření s vnějším magnetickým polem provádíme v Ústavu vysokých magnetických polí (GHMFL) v Grenoblu.
EuTiO3 je antiferomagnetický pod TN = 5.3 K. Teplotní závislost jeho permitivity ε vykazuje kvantově paraelektrické chování, tj. ε roste s ochlazováním a saturuje se při nízkých teplotách vlivem kvantových fluktuací, které brání vzniku dalekodosahového feroelektrického uspořádání. Pod TN ε výrazně klesne, ale v magnetickém poli opět vyroste o 7 % díky velmi silné spin-fononové vazbě. Díky tomu je možné indukovat feroelektrické uspořádání v tahově deformovaných tenkých vrstvách EuTiO3, což jsme experimentálně potvrdili před dvěma lety.
V tomto roce jsme měřili stlačenou vrstvu EuTiO3 nanesenou na substrát LSAT (LSAT = (LaAlO3)0.29-(SrAl1/2Ta1/2O3)0.71). Díky 0.9% kompresnímu napětí mají fonony vyšší frekvence a permitivita vrstvy je nižší než v objemových vzorcích. Nejníže ležící polární fonon vykazuje tak ostrý reflexní pás, že jsme byli schopni velmi přesně měřit jeho posuv s magnetickým polem. Pozorovali jsme 1.5% snížení fononové frekvence, což způsobuje 3% vzrůst permitivity s magnetickým polem. Tím jsme experimentálně objasnili původ magnetodielektrického jevu v EuTiO3 a věříme, že takový mechanismus by měl platit i v jiných elektricky nevodivých magnetických materiálech.
Dosud se jevilo, že EuTiO3 krystaluje v kubické struktuře a tato fáze je stabilní až do nejnižších teplot. Naše podrobná měření rentgenové a elektronové difrakce společně s dynamickou mechanickou analýzou a infračervenou spektroskopií keramik EuTiO3 odhalila u 300 K antiferodistortivní fázový přechod. Perovskitová struktura se mění z kubické do tetragonální fáze vlivem antifázového naklánění kyslíkových oktaedrů. Elektronová difrakce v monokrystalu EuTiO3 navíc odhalila, že tetragonální fáze je nesouměřitelně modulovaná.
Podrobnosti viz Kamba a kol., Phys. Rev. B 85, 094435 (2012) a Goian a kol., Phys. Rev. B 86, 054112 (2012).
a) Infračervená reflektance tenké vrstvy EuTiO3 měřené při 1,9 K v závislosti na magnetickém poli. Posuv fononové frekvence je jasně vidět. Vložený obrázek ukazuje nesouměřitelné reflexy (rovina 1/2kl) v elektronové difrakci monokrystalického EuTiO3 při pokojové teplotě. b) Závislost statické permitivity na magnetickém poli získaná z infračervených spekter filmu EuTiO3 naneseného na substrát LSAT.
V těchto materiálech lze očekávat vliv magnetického pole na dielektrické vlastnosti a opačně (magnetoelektrický jev), což je nyní v popředí zájmu nejen pro atraktivní a zatím nepochopenou fyziku magnetoelektrické vazby, ale i pro své obrovské potenciální užití v technické praxi. Pokud by se podařilo přemagnetovávat magnetické domény elektrických polem, umožnilo by to konstrukci zcela nových pamětí RAM. Takové paměti byly již skutečně pokusně zkonstruovány, ale pracují jen při nízkých teplotách 80 K. Zatím neexistuje magnetoelekrické multiferoikum, které by vykazovalo dostatečně silnou magnetoelekrickou vazbu nad pokojovou teplotu. Pro navržení nových materiálů je však potřeba nejdříve pochopit podstatu magnetoelektrické vazby. Proto jsme studovali infračervenou odezvu polárních fononů a permitivitu ve vysokoteplotní magnetoferoelektrické keramice BiFeO3 s perovskitovou strukturou v závislosti na teplotě. Bylo ukázáno, že feroelektrický přechod u 1100 K je způsoben měkkým polárním fononem tj. nízkofrekvenčním kmitem mřížky svázaným s dipólovým momentem. Zároveň byl v nízkofrekvenční permitivitě BiFeO3 pozorován silný magnetoelektrický jev. Ukázali jsme však, že se jedná o nevlastní (extrinsický) jev způsobený rozdílnou magnetorezistencí v hranicích zrn a jejich objemu při teplotách nad 200 K. Při nižších teplotách magnetoelektrický efekt prakticky mizí. BiFeO3 keramika tedy není vhodná pro konstrukci magnetoelektrických pamětí. Podrobnosti viz Kamba a kol., Phys. Rev. B 75, 024403 (2007). V případě jiného perovskitového multiferoika EuTiO3 bylo vysvětleno pozorované kvantově-paraelektrické chování (výrazný vzrůst permitivity s ochlazováním a její saturace pod 30 K) měknutím polárního fononu (vibrace magnetického iontu Eu). Pod teplotou antiferomagnetického přechodu (5.5 K) dochází k výraznému poklesu permitivity, ale s magnetickým polem permitivita naopak stoupá (viz. obr. 3). To lze vysvětlit změnou frekvence měkkého fononu s magnetickým polem, což se nám nedávno skutečně (jako první laboratoři na světě) podařilo pozorovat. Podrobnosti viz Kamba a kol., Europhys. Lett. 80, 27002 (2007) a Goian a kol., Eur. Phys. J. B 71, 429 (2009).
Teplotní závislost permittivity magnetoelektrického EuTiO3 při různých magnetických polích. Změna permitivity s magnetickým pole je způsobena posuvem frekvence polárního fononu s magnetickým polem.
Další významné výsledky studia multiferoik byly publikované v r. 2010 v časopisech Nature a Nature Materials. Komentář k těmto výsledkům lze nalézt zde.
Relaxační feroelektrika vykazují široké dielektrické relaxace, pro jejichž studium využíváme širokopásmovou spektroskopii (100 Hz - 100 THz). Nedávno jsme studovali keramický PbMg1/3Nb2/3O3-35%PbTiO3 [V. Bovtun a kol., Phys. Rev. B 79, 104111 (2009)] s makro (4 µm) a nanozrny (150 nm). Pozorovali jsme, že teplotní a frekvenční závislost permitivity v makrozrnné keramice vykazuje relaxační chování při vysokých teplotách a ostrý feroelektrický přechod u 450 K. Nanozrnná keramika vykazuje pouze relaxorové chování a menší permitivitu. Rozdílné chování je vysvětleno různou dynamikou polárních nanoklastrů. Ty jsou více stabilizované při vysokých teplotách v jemnozrnné keramice díky upnutí na hranicích zrn. Pod TC je růst feroelektrických domén v jemnozrnných keramikách potlačen, což podporuje i naše pozorování jevu generace druhé harmonické, a proto nedochází k makroskopickému feroelektrickému přechodu.
Podrobné teplotní závislosti feroelektrickách měkkých módů a kritických dielektrických relaxací byly studovány nejen v olovnatých piezoelektrikách [např. PLZT - viz E. Buixaderas a kol., Appl. Phys. Lett. 94, 052903 (2009)], ale hlavně v bezolovnatých piezoelektrikách jako KNN [viz E. Buixaderas a kol., IEEE Transactions on Ultrasonics, Ferroelectrics, and Frequency Control, 56, 1843 (2009)] nebo NBT-BT [Hlinka et al., odesláno do Ferroelectrics].
Teplotní závislost permitivity v Sr9-xPbxCe2Ti12O36 (x=0-9). Teploty maxim odpovídají teplotám feroelektrického fázového přechodu.
Copyright © 2008-2010, Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.