Česky
(1861–1925)
Letos uplyne 150 let od narození významného českého filozofa, politika a především představitele a reformátora českého školství a pedagogiky prof. Františka Drtiny.
Narodil se 3. října 1861 v Hněvšíně u Nového Knína v selské rodině, do obecné školy chodil v Živohošti a v Sedlčanech. Po absolvování akademického gymnázia v Praze studoval od roku 1880 klasickou filologii a filozofii na pražské univerzitě, kde byl žákem mimo jiné Josefa Krále, Josefa Durdíka, Gustava A. Lindnera a Tomáše G. Masaryka, který nastoupil v roce 1882 na již rozdělenou českou univerzitu. Velký vliv na Drtinovo rozhodnutí věnovat se filozofii měl strýc Jan Drtina, bývalý důstojník a profesor c. k. vojenské reálky v Hranicích, český šachista, matematik a botanik ze záliby, který jej už jako gymnazistu přivedl ke studiu Immanuela Kanta a tehdy módního Arthura Schopenhauera.
Na Masarykův popud odjel F. Drtina v roce 1885 studovat na berlínskou univerzitu, v roce 1886 pak složil v Praze zkoušku z latiny a řečtiny pro výuku na gymnáziích. Vyučoval na gymnáziích v Praze v Truhlářské a Žitné ulici, na Smíchově a na Akademickém gymnáziu.
V letech 1889–1891 pobýval na studijních pobytech na univerzitách v Curychu, Bonnu, Heidelbergu a Oxfordu. Na studijní pobyt v Paříži, kde se seznámil s francouzským historikem Ernstem Denisem, získal podporu České akademie pro vědy, slovesnost a umění.
V roce 1891 se Drtina habilitoval z filozofie, roku 1897 rozšířil svou habilitaci o pedagogiku. O dva roky později, kdy převzal po G. A. Lindnerovi vedení pedagogického semináře, byl jmenován mimořádným a v roce 1903 řádným profesorem filozofie a pedagogiky na české univerzitě v Praze, kde v letech 1905–1906 rovněž zastával funkci děkana filozofické fakulty. Byl členem České akademie věd a umění (mimořádným od roku 1915, řádným od roku 1919) i Královské české společnosti nauk (mimořádným od roku 1898, řádným od roku 1915).
F. Drtina byl činný i na poli redaktorském. Spolu s Josefem Kaizlem redigoval kritickou revui Atheneum, v roce 1900 založil s Františkem Čádou a Františkem Krejčím filozofický časopis Česká mysl, působil jako hlavní redaktor Pedagogických rozhledů a jako redaktor revue Naše doba, podílel se na vydávání Knihovny pedagogických klasiků. Dlouhodobě spolupracoval s T. G. Masarykem a hlásil se k realistickému hnutí, které postupně vykrystalizovalo v politickou stranu realistickou, v letech 1900–1905 Českou stranu lidovou, pro kterou Drtina vypracoval kulturní a školský program, od roku 1906 po reorganizaci v Českou stranu pokrokovou. V letech 1907–1911 byl za tuto stranu zvolen poslancem rakouské říšské rady. Během 1. světové války byl činný v domácím odboji jako člen Maffie. V letech 1918–1920 zastával úřad státního tajemníka ministerstva školství a národní osvěty a pomáhal tak utvářet československé školství po vzniku samostatného státu. Po opuštění funkce státního tajemníka se vrátil v roce 1921 jako řádný profesor filozofie a pedagogiky na Univerzitu Karlovu. Téhož roku se stal na ustavujícím sjezdu prvním předsedou Ústředního výboru YMCA u nás. Zajímal se také o ideologii skautingu.
Ve filozofii F. Drtinu ovlivnil pozitivismus. Jeho rámec ale překračoval uznáním metafyziky; věnoval se také dějinám filozofie. Výrazně na něj působily Masarykovy názory. Ze zahraničních filozofů mu byli nejbližší berlínský Friedrich Paulsen a pařížský Émil Boutroux, s nimiž se seznámil právě během svých zahraničních pobytů.
V pedagogice se hlásil k odkazu Jana Amose Komenského, Františka Palackého, Karla S. Amerlinga. Byl vynikajícím znalcem zahraničních školských systémů. Prosazoval všestrannost vzdělání, byl průkopníkem sepětí vysokých škol a učitelů z praxe, usiloval o zkvalitnění odborné i pedagogické přípravy všech učitelů.
V duchu T. G. Masaryka se pokoušel o řešení problému krize moderního člověka a světa; objevil platné hodnoty v meliorismu, který vychází ze syntézy vědy a náboženství. Zkoumal především vztah filozofie – věda – náboženství se snahou o vytvoření jednotného názoru na svět. Vývoj lidského myšlení viděl v postupném splývání filozofických a náboženských prostředků poznání, jejichž prostřednictvím člověk nachází cestu k nepoznanému.
František Drtina zemřel 14. ledna 1925 v podolském sanatoriu v Praze. Na jeho počest byla nedaleko Hněvšína postavena v roce 1926 podle projektu pražského architekta Bedřicha Adámka na vrchu Besedná dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky. V roce 1967 však byla z politických důvodů stržena.
VLASTA MÁDLOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.