Číslo I./2012
Hlavní stránka » Časopis Soudobé dějiny » Ročník XIX.(2012) » Číslo I./2012 »
Obsah
Studie a články
Vítězslav Sommer
Cesta ze slepé uličky „třetího odboje“
Koncepty rezistence a studium socialistické diktaturyv Československu
Martin Nekola
Za osvobození „porobených národů“
Politické organizace protikomunistických exilů ze středovýchodní Evropy a Balkánu ve srovnání
Jan Pauer
Disent v trojí perspektivě
Diskurzy o politice, společnosti a dějinách v českém, slovenském a východoněmeckém disentu v 70. a 80. letech
Lubomír Kopeček
Jak se zrodila opoziční smlouva
Analýza vzniku jednoho z nejkontroverznějších paktů české politiky
Recenze
Milan Hauner
Život a smrt Hitlerova kata
Nad novou biografií Reinharda Heydricha
Lenka Kalinová
Socialistické Československo jako sociální stát
Inspirativní práce o teorii a vývojovývh tendencích sociálního státu
Aleš Binar
Válečná očekávání a poválečná zklamání
Rozpaky nad knihou o formování poválečného Československa
Doubravka Olšáková
Jistoty vědecké školy a osamění vědkyně ve světě mužů
Jiří Pešek
Polský příběh v evropských dějinách 20. století
Dalibor Vácha
Carské elity a ruské revoluce
Vlastimil Hála
Splněný a nesplněný sen Martina Luthera Kinga
Kronika
Vítězslav Sommer
Konference „90 let českého a slovenského komunismu“
Emma Hakala
Workshop „Environmentální dějiny visegrádských zemí“
Anotace
Resumé
Studie a eseje
Cesta ze slepé uličky „třetího odboje“
Koncepty rezistence a studium socialistické diktatury v Československu
Vítězslav Sommer
Studie reaguje na nedávné debaty o odporu vůči státnímu socialismu v Československu a zabývá se metodologickými přístupy ke studiu rezistence ve vztahu k současnému českému bádání o „třetím odboji“. Autor nejdříve nastiňuje vývoj výzkumu rezistence v historiografii a dalších společenských vědách. Zabývá se zejména pracemi britských marxistických historiků z padesátých a šedesátých let minulého století, konceptem „každodenních forem rezistence“ (James C. Scott) či přístupy indické školy „subalterních studií“ (Subaltern Studies) v následujících dvou desetiletích a uvádí některé vlivné typologie rezistence. Zvláštní pozornost věnuje německým výzkumům rezistence vůči nacismu a státnímu socialismu, americkému bádání o odporu v éře stalinismu a souvisejícím odborným kontroverzím. Z perspektivy mezinárodního bádání o rezistenci pak autor kriticky analyzuje český výzkum „třetího odboje“ a v závěru studie nabízí možná východiska ze současného neradostného stavu bádání na tomto poli se záměrem podnítit historiografickou diskusi.
Za osvobození „porobených národů“
Politické organizace protikomunistických exilů ze středovýchodní Evropy a Balkánu ve srovnání
Martin Nekola
Studie pojednává o formování a vývoji politického exilu ze zemí středovýchodní a jihovýchodní Evropy v době studené války na Západě, především ve Spojených státech amerických. Autor konstatuje, že česká historiografie se v posledních letech začíná sice intenzivněji věnovat protikomunistickému exilu z Československa po únoru 1948, jeho začlenění do širšího mezinárodního rámce a komparace s exilovým hnutím jiných národů východního bloku však dosud prakticky chybí. Hlavním cílem studie je proto poskytnout základní faktografický přehled, který by umožnil posoudit, nakolik se československý (respektive český a slovenský) poúnorový exil vymykal z obvyklého modelu fungování exilové komunity ve studené válce nebo do něj naopak zapadal. S využitím dokumentace uložené v severoamerických archivech nastiňuje autor nejprve obecné předpoklady fungování protikomunistického exilu v západních zemích a přibližuje působení nadnárodních politických reprezentací exulantů, z nichž nejvýznamnější bylo Shromáždění porobených evropských národů (Essembly of Captive European Nations – ACEN), založené roku 1954 v New Yorku. Poté postupně seznamuje s politickými organizacemi a představiteli jednotlivých národních exilů – Albánie, Bulharska, Maďarska, Polska, Rumunska, pobaltských zemí a zemí bývalé Jugoslávie. Autor ukazuje, že role a postavení politického exilu z Východu se podstatně odvozovaly od proměn mezinárodní situace a do značné míry závisely na podpoře institucí Spojených států. Tomu odpovídal jeho zrod ve druhé polovině čtyřicátých let, rozmach v letech padesátých a postupný úpadek v následujících třech desetiletích. K charakteristickému obrazu protikomunistických exilů patřily interní krize a konflikty, často vznikající z malicherných důvodů, osobní animozity, problémy s legitimitou vedoucích orgánů, absence charizmatických osobností a převaha propagandistického rozměru činnosti.
Disent v trojí perspektivě
Diskurzy o politice, společnosti a dějinách v českém, slovenském a východoněmeckém disentu v 70. a 80. letech
Jan Pauer
Autor provádí shrnující komparaci disentu v Československu a Německé demokratické republice v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, poukazuje na jeho afinity a odlišnosti v obou zemích a nabízí jejich zdůvodnění. Upozorňuje na asymetrie srovnávaných případů, které se týkají rozsahu a povahy pramenného materiálu, stavu a dosažených výsledků historického bádání a užívané terminologie, a upřesňuje pojem disentu, s nímž pracuje. Konstatuje, že disent v českých zemích, zrozený z porážky pražského jara 1968, se diferencoval do reformněkomunistického, křesťanského, liberálního, kulturního a sublkulturního proudu, přičemž tato pluralita byla propojena a zastřešena založením Charty 77 a posléze se rozvíjela i do dalších občanských iniciativ. Na Slovensku, kde Charta 77 nezakotvila, se disent profiloval nábožensky, národně a od poloviny osmdesátých let ekologicky. V NDR zaznívaly v sedmdesátých letech ojedinělé hlasy marxistického disentu a socialistická orientace byla vlastní i nezávislým občanským iniciativám vzniklým v osmdesátých letech, které se vyvíjely v podobě mírového hnutí na půdě evangelické církve. Východoněmecký disent se narozdíl od českého a slovenského vyznačoval relativní generační a ideovou homogenitou, nedisponoval mezinárodně uznávanými intelektuálními autoritami symbolizujícími občanský protest, byl jen slabě programově zakotven a svou legitimizaci neodvozoval z diskurzu lidských práv, ale rétoriky antimilitarismu. Pro odlišnou povahu disentu v NDR byly klíčovými faktory paralelní existence Spolkové republiky a z toho plynoucí masový rozsah emigrace, rozdílné postavení církví a vztah k národní tradici zatížený nacistickým dědictvím, jenž neumožnil názorovou konfrontaci o dějinách, jako tomu bylo v Československu.
Jak se zrodila opoziční smlouva
Analýza vzniku jednoho z nejkontroverznějších paktů české politiky
Lubomír Kopeček
Takzvaná opoziční smlouva, uzavřená v červenci 1998 mezi Občanskou demokratickou stranou pod vedením Václava Klause a Českou stranou sociálnědemokratickou v čele s Milošem Zemanem, patří k nejproblematičtějším a nejspornějším momentům české politiky od konce komunistického režimu. Uzavření smlouvy umožnilo vznik menšinové sociálnědemokratické vlády s garancí hlavní opoziční strany a vytvořilo velmi specifické politické uspořádání. Autor nejprve připomíná hlavní události politického vývoje v zemi od rozpadu Klausova koaličního kabinetu koncem roku 1997 v důsledku skandálu s financováním ODS do předčasných parlamentních voleb v červnu následujícího roku. Poté analyzuje povolební jednání mezi politickými stranami, jež vyústila do podpisu opoziční smlouvy, věnuje pozornost hlavním faktorům, které tato jednání ovlivnily, sleduje roli prezidenta Václava Havla a rozebírá možné alternativy k opoziční smlouvě. Za zcela nereálné označuje vytvoření pravostředové koalice mezi Občanskou demokratickou stranou, Křesťanskodemokratickou unií – Československou stranou lidovou a Unií svobody, které bylo předmětem četných spekulací. Osvětluje také, proč se při vyjednávání ukázaly neprůchodné další dvě uvažované varianty, totiž vláda složená ze sociálních demokratů, lidovců a unionistů, respektive menšinová vláda sociálních demokratů a lidovců s podporou Unie svobody. Vyjednávací strategie obou menších stran podle něj negativně poznamenalo podcenění možnosti dohody mezi občanskými a sociálními demokraty a nadměrné spoléhání na ingerence prezidenta Václava Havla, v případě Unie svobody navíc nejednotnost a váhavost jejího vedení.
Recenze
Život a smrt Hitlerova kata
Nad novou biografií Reinharda Heydricha
Milan Hauner
GERWARTH, Robert: Reinhard Heydrich: Biographie. München, Siedler 2011, 478 stran;
GERWARTH, Robert: Hitler’s Hangman: The Life of Heydrich. New Haven, Yale University Press 2011, 393 stran.
Nad anglickým a německým vydáním nového životopisu z pera mladého německého historika Roberta Gerwartha uvažuje autor o paradoxech a význačných momentech kariéry a povahy jednoho z předáků nacistické třetí říše Reinharda Heydricha (1904–1942). Všímá si hlavně jeho neblahého působení ve funkci zastupujícího říšského protektora v Praze a některých okolností atentátu, který na něj spáchali českoslovenští parašutisté vyslaní z Londýna. Gerwarthovu biografii hodnotí v kontextu dosavadní literatury o Heydrichovi jako solidní práci, která zapadá svým pojetím do současného sociologizujícího trendu německé historiografie, nedokáže však vysvětlit psychologické pohnutky jeho činů a rozpornost jeho charakteru.
Socialistické Československo jako sociální stát
Inspirativní práce o teorii a vývojových tendencích sociálního státu
Lenka Kalinová
RÁKOSNÍK, Jakub: Sovětizace sociálního státu: Lidově demokratický režim a sociální práva občanů v Československu 1945–1960. Praha, Fontes – Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2010, 502 stran.
V obsáhlé recenzi autorka přibližuje hlavní zjištění, k nimž dospěl Jakub Rákosník ve své monografii, a přisuzuje jí celkově vysokou úroveň a výrazný přínos k odbornému zpracování tématu. Oceňuje na ní zejména komplexní přístup, promyšlenou konceptualizaci, vyloženou v rozsáhlém teoretickém úvodu a důsledně verifikovanou ve vlastním výkladu, výrazné propojení historické a právnické erudice, permanentní snahu o mezinárodní komparaci československé problematiky, smysl pro postižení kontinuity historických jevů, efektivní využití statistických údajů a celkově přehledný a srozumitelný způsob výkladu.
Válečná očekávání a poválečná zklamání
Rozpaky nad knihou o formování poválečného Československa
Aleš Binar
PEHR, Michal: Zápas o nové Československo 1939–1946: Válečné představy a poválečná realita. (Knižnice Lidových novin, sv. 41.) Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2011, 237 stran.
Tento pokus konfrontovat představy o poválečném uspořádání československých poměrů v různých oblastech s pozdější realitou hodnotí recenzent jako nepříliš zdařilý. Uznává zejména faktografický přínos některých kapitol, celkově však podle jeho soudu práce trpí selektivním zpracováním problematiky, fragmentárním využitím pramenů, žánrovou konfuzí mezi odborným pojednáním a esejistikou, sklonem k vágnímu podání a neurovnanou stylistikou.
Jistoty vědecké školy a osamění vědkyně ve světě mužů
Doubravka Olšáková
DRATVOVÁ, Albína: Deník 1921–1961: Scientific Diary. Ed. Klára A. Čápová, Libuše Heczková a Zuzana Leštinová. Praha, Academia 2008, 478 stran;
HAVRÁNKOVÁ, Marie (ed.): Pražský lingvistický kroužek v korespondenci: Bohuslav Havránek, Vilém Mathesius, Roman Jakobson, Jan Mukařovský, Bohumil Trnka, Miloš Weingart. Korespondence z let 1923–1974. Praha, Academia 2008, 447 stran.
Recenzentka shledává v obou publikacích kontrapozice, souvislosti a také inspiraci k zajímavým otázkám, jako je kontinuita a diskontinuita vědy v 19. a 20. století, reflexe proměny vědeckých paradigmat, strategie etablování nových vědeckých přístupů a úspěšné vědecké kariéry, postavení a emancipace ženy ve světě vědy. Přibližuje nedoceněnou osobnost filozofky Albíny Dratvové (1892–1969) a její vědecký deník a zamýšlí se nad osudem členů Pražského lingvistického kroužku a jejich předválečného vědeckého odkazu v poválečném Československu.
Polský příběh v evropských dějinách 20. století
Jiří Pešek
BORODZIEJ, Włodzimierz: Geschichte Polens im 20. Jahrhundert. München, C. H. Beck 2010, 489 stran.
Recenzent představuje ediční řadu monografií evropských států „Evropské dějiny ve 20. století“ (Europäische Geschichte im 20. Jahrhundert), kterou v mnichovském nakladatelství C. H. Beck inicioval a řídí odborník na soudobé dějiny Ulrich Herbert a jejíž součástí jsou Borodziejovy dějiny Polska. Podle recenzenta patří k nejinvenčnějším z dosud vydaných svazků řady. Přístup autora, předního polského historika soudobých dějin, k tématu hodnotí jako věcně kritický, z metodologického hlediska kombinující „nové politické dějiny“ se sociálně vnímanými hospodářskými dějinami a aspekty dějin mentalit. Za hlavní přínos pokládá diferencovaný pohled na polské dějiny, zahrnující v sobě pluralitu historických aktérů s jejich rozdílnými záměry a vnímáním reality.
Dalibor Vácha
RENDLE, Matthew: Defenders of the Motherland: Tsarist Elite in Revolutionary Russia. New York, Oxford University Press 2010, xii + 274 stran.
Kniha podle recenzenta náleží k inspirativnímu proudu angloamerické historiografie orientovanému na bádání o ruských revolucích a počátcích sovětského režimu. Autor v ní zkoumá sociální strategie, s nimiž se příslušníci vrstev šlechty, statkářů a důstojníků, souhrnně označovaných jako carské elity, vyrovnávali s prudkými změnami politických a společenských poměrů v ruských revolucích roku 1917.
Splněný a nesplněný sen Martina Luthera Kinga
HRUBEC, Marek a kol.: Martin Luther King proti nespravedlnosti. Praha, Filosofia 2010, 116 stran.
Recenzovaná knížka je sborníkem z konference uspořádané v roce 2008 ke čtyřicátému výročí zavraždění amerického kazatele a občanského aktivisty Martina Luthera Kinga (1929–1968). V jednotlivých příspěvcích přibližuje jeho osobnost a působení z různých aspektů, především politického, společenského, etického, filozofického a teologického. Pomáhá tak podle recenzenta vytvořit v českém prostředí plastičtější obraz této výjimečné osobnosti, neboť pokud zde byl King pozitivně připomínán, tak téměř výhradně jen jako bojovník proti rasismu a za práva Afroameričanů, zatímco nepovšimnut zůstal jeho zápas za sociální spravedlnosti, tvořící druhou stránku téže mince.
Kronika
Konference „90 let českého a slovenského komunismu“
Vítězslav Sommer
Pod uvedeným názvem se ve dnech 3. až 5. listopadu 2011 uskutečnila v Hrzánském paláci v Praze mezinárodní historická konference, kterou upořádal Ústav pro studium totalitních režimů a Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., ve spolupráci s Historickým ústavem Slovenské akademie věd u příležitosti devadesáti let od založení Komunistické strany Československa. Přestože se řada referátů nesla v duchu zavedených historiografických koncepcí, projevil se podle autora jako výrazný trend postupný přechod od tradičně pojímaných politických dějin k široce definovaným dějinám kulturním a sociálním. Spolu s tím dochází také k historizaci fenoménu komunismu v českém a slovenském dějepisectví.
Workshop „Environmentální dějiny visegrádských zemí“
Emma Hakala
Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., ve spolupráci s Centrem pro ruská, středo- a východoevropská studia Univerzity v Glasgow (Centre for Russian, Central and East European Studies, University of Glasgow) uspořádal ve dnech 24. a 25. března 2012 v Praze mezinárodní workshop „Environmentální dějiny visegrádských zemí: Studená válka a environmentální vědy“, který byl podpořen Visegrádským fondem. Cílem setkání badatelů zaměřených na environmentální dějiny a na dějiny vědy bylo umožnit rozvoj spolupráce v tomto oboru se zřetelem na roli environmentálních dějin v dynamice vztahů Východu a Západu v období studené války.
