Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

 

Stručné výsledky výzkumu

(Prosinec 2007)

 

Projekt

Přišli do Bruselu? Reprezentace odborářských zájmů nových členských zemí na úrovni EU

(In Brüssel angekommen? Die gewerkschaftliche Interessenvertretung der neuen Mitgliedsländer auf der EU-Ebebe)

Vedoucí projektu:

Prof. Dr. Heiko Pleines

Forschungsstelle Osteuropa

(Research Centre for East European Studies)

Universität Bremen

Klagenfurter Str. 3

28359 Bremen

Tel.: +49 - 421 – 218 7890

Fax: +49 - 421 – 218 3269

Email: pleines@uni-bremen.de

 

Národní partneři:

Dr. Monika Čambáliková, Sociologický ústav Slovenksé akademie věd

Email: monika.cambalikova@savba.sk

Joanna Einbock, Koszalin Institute of Comparative European Studies

Email: jeinbock@kices.org

Brigitte Krech, European Consulting – Research (Brüssel)

Email: brigittekrech@yahoo.com

Dr. Zdenka Mansfeldová, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

Email: Zdenka.Mansfeldova@soc.cas.cz

 

Finanční podpora: Projekt je realizován s podporou Otto Brenner-Stiftung (pracovník odpovědný za projekt - Dr. Frederik Speidel)

Rada projektu:

Horst Mund, IG Metall Vorstand

Clemens Rode, Friedrich-Ebert-Stiftung

Dr. Jochen Tholen,  Institut Arbeit und Wirtschaft, Universität Bremen

 

 

Stručné představení projektu

Projekt zkoumal integraci odborů z nových členských zemí – Polska, České republiky a Slovenské republiky do příslušných orgánů Evropské unie. Byl zaměřen především na získání a vyhodnocení poznatků o praktických zkušenostech zástupců odborů.

V létě 2007 byli osloveni zástupci odborů ze všech tří vybraných zemí s cílem získat poznatky o jejich zkušenostech a hodnocení vlastní role v systému reprezentace zájmů na úrovni EU. Kromě toho byli dotázáni členové evropského sociálního dialogu (zástupci odborů a zaměstnavatelů), zástupci EU institucí a experti na jejich názor na úlohu a působení odborů v EU. Pro lepší pochopení a srovnání byli dotázáni také zástupci německých odborů. Celkem bylo provedeno kolem 100 rozhovorů. Tyto rozhovory, které v průměru trvaly jednu hodinu, poskytly rozsáhlé poznatky a pomohly vytvořit poměrně bohatý obraz situace.

Podrobná dokumentace výsledků realizovaných interview byla publikována v německém jazyce v edici pracovních textů, kterou vydává koordinující pracoviště Forschungsstelle Osteuropa (www.forschungsstelle.uni-bremen.de).  Na jaře 2008 vyjde v nakladatelství Ibidem ve Stuttgartu v angličtině knižní publikace, která představí výsledky výzkumu.

 

Hlavní výsledky

Odbory z nových členských zemí považují EU za důležitou a v převážné většině pozitivně hodnotí její vliv na vlastní odborářskou práci. S tím souvisí i přání, aby se dále zvyšoval vliv EU na národní politiku. Nehledě na toto pozitivní hodnocení, odbory ze zkoumaných zemí jsou v Bruselu nadále slabě zastoupeny. Ani jeden odborový svaz z Polska, České republiky nebo Slovenska nemá svou kancelář v Bruselu, i když je trvalé zastoupení zde a působení „na místě“ považováno za velmi důležité. Integraci na úrovni Evropské unie ovšem ztěžují i nedostatečné jazykové znalosti. Z představitelů odborů, pro které je součástí jejich činnosti evropská agenda nebo záležitosti spojené s EU, jich jen necelá čtvrtina ovládá angličtinu. Častější je znalost ruštiny.

 

Odbory  z nových členských zemí EU se podílejí na rozhodovacích procesech na úrovni EU převážně prostřednictvím evropských odvětvových odborových federací a prostřednictvím členství v grémiích EU (v Evropském sociálním dialogu a Evropském hospodářském a sociálním výboru). Pro srovnání je možné uvést, že například velké německé odborové svazy vedou kromě toho přímé konzultace s Evropskou komisí, národními zástupci v Radě ministrů (Radě EU) a v Evropském parlamentu a mají své vlastní zastoupení v Bruselu.

Místo aby se podílely na procesech rozhodování na úrovni Evropské unie, používají odbory z nových členských zemí EU spíše jako podpůrný argument pro svou činnost na národní úrovni (argumentace Evropou). Nutí touto cestou vlády a zaměstnavatele k přejímání evropských standardů a směrnic. Členství v evropských odvětvových odborových federacích v tomto případě slouží jako důležitý zdroj informací.

V současné době jsou představitelé odborů z nových členských zemí s touto situací spokojeni. Vliv odborů na úrovni EU je hodnocen jako dostatečně velký. Spolupráce s evropskou odvětvovou federací je hodnocena převážně kladně. Ve srovnání s tím je kriticky nahlíženo vlastní působení. Mnozí hovoří o vlastní bezvýznamnosti a jen dvě třetiny dotázaných vyjádřily spokojenost s vlastním působením na úrovni EU. Mnohem větší spokojenost je vyjadřována s působením na národní úrovni.

Čím déle se budou odbory z nových členských zemí podílet na rozhodovacích procesech na úrovni EU a čím více se bude úroveň v jejich zemích přibližovat průměru EU, tím více se budou dožadovat práva spolurozhodování při vytváření nových evropských pravidel. Kromě toho, vzhledem k rozšiřování evropské integrace musí odbory ve zvýšené míře koordinovat svoji činnost na evropské úrovni a posilovat zde svoje zastoupení. Oba trendy hovoří pro nutnost konstruktivního začleňování odborů z nových členských zemí do odborářské reprezentace zájmů na evropské úrovni.

Doporučení

Existují různé možnosti lepšího začlenění odborů z nových členských zemí do odborářské reprezentace zájmů na evropské úrovni je možné . Pokusíme se zde shrnout doporučení a návrhy, tak jak zazněly v našich interview. Přitom je třeba rozlišovat hledisko evropských odvětvových odborových federací a hledisko odborů z nových členských zemí.

Z pohledu evropských odvětvových odborových federací je třeba:

• Objasňovat, v čem spočívá přidaná hodnota angažovanosti na úrovni EU. Zástupci odborů z nových členských zemí musí mít stále na paměti určitý evropský předstih. Neměli by sami sebe dostávat do pozice těch, kteří pouze využívají výsledky evropského odborového hnutí,ale být sami jejich spolutvůrci. V rámci široce pojatého protestu proti směrnici o službách se ukázalo, že solidarita odborů koncipovaná v rámci EU se dostala o kus dopředu.
  • Je potřeba posilovat „EU-kompetence“ zástupců odborů z nových členských zemí. Máme zde na mysli ovládání cizích jazyků, znalost organizací a partnerů na úrovni EU a znalost ústředních politických témat. Více než školení by zde možná pomohla stálá přítomnost v Bruselu, která by prostřednictvím napojení na existující odborová zastoupení v Bruselu a mentoringu přinesla dlouhodobý efekt.
  • Je nutné se zapojit do obsáhlejších programových diskusí. Pokud jde o programové diskuse, odbory v nových členských zemích se soustřeďují zejména na otázky, které jsou momentálně předmětem sporu či konfliktu. K soustavné spolupráci na evropské úrovni musí alespoň ti, kteří jsou za tuto spolupráci odpovědni, mít hlubší znalost evropského hospodářského a sociálního modelu. Takový dialog, předávání takových znalostí by mělo být úkolem evropských odvětvových odborových federací.

 

Z pohledu odborů z nových členských zemí je třeba:

• Posilovat svoji vlastní akční a vyjednávací schopnost v rámci národního státu. Jen odbory, které jsou schopné jednat a vyjednávat na národní úrovni, mohou být vlivným partnerem na úrovni EU. Pro jejich silnou pozici je důležitá stabilizace členské základny, sladění odborářských strategií na národní úrovni a přistup k zaměstnavatelských svazům a těm, kdo tvoří a přijímají politická rozhodnutí.
• Posilovat své „evropské kompetence“ a podporovat/uvažovat o svém zastoupení v Bruselu. Představitelé odborů, jejichž agendou je EU, by si měli prostřednictvím školení zvyšovat svou evropskou kompetentnost a získávat aktuální informace. Kromě toho by měly fungovat praktické stáže a výměnné programy s bruselskými institucemi. Pomohla by i spolupráce s nevládními neziskovými organizacemi aktivními v sociální oblasti na evropské úrovni.
• Zlepšovat ve vlastní zemi informovanost o evropské sociální politice a podporovat diskusi o těchto tématech.