Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

Archiv

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

Václav Láska

(1862–1943)

Od měření stop a verše ku měření země
až k měření světů v nekonečném prostoru
jeden pochod myšlénkový, jedna tucha temně v souzvuk svádí srdce z rozličného táboru…
Kde se hvězdné světy v kosmu báseň tratí,
dovol, vědče, pěvci vedle Tebe státi;
až se vrátíš k hroudě a v její prach s nebe,
básník s květy bude stát zas vedle Tebe.

19_1.jpg

Těmito verši osobně dedikoval v prosinci 1891Jaroslav Vrchlický výtisk svých Nových básní epických docentu na české technice v Praze a asistentovi při astronomickém ústavu české univerzity Václavu Láskovi. Mohlo by se snad zdát, že se Láska--vědec pohyboval kdesi v nadoblačných sférách. Naopak, jeho početné práce jsou dokonalým příkladem symbiózy vědecké teorie s praxí.
V. Láska se narodil před 150 lety, 24. srpna 1862 v Praze v rodině stavitele. Středoškolská studia započal v jezuitském chlapeckém semináři v Bohosudově, odkud po pěti ročnících přešel do Prahy na malostranské německé gymnázium. Již tehdy se projevilo jeho nadání pro matematiku a fyziku, přičemž hlavní zájem upínal k astronomii. Po maturitě vstoupil r. 1883 na pražskou německou univerzitu a brzy začal pod vedením prof. Wieneka pracovat jako dobrovolník v pražské hvězdárně v Klementinu. Ta byla sice jen skrovně vybavena přístroji, její bohatá knihovna však mladému Láskovi poskytla příležitost seznámit se s nejnovější odbornou literaturou. Praxe v hvězdárně mu dala základ pro vědeckou práci i v dalších oborech a byla podnětem pro počátek jeho publikační činnosti. Novátorské bylo Láskovo využití statistických metod při zpracování řad meteorologických pozorování za účelem zjištění příčin a souvislostí sledovaných jevů.
Roku 1887 dosáhl doktorátu z matematiky, v dubnu 1890 byl jmenován asistentem astronomického ústavu při české univerzitě a téhož roku se habilitoval pro vyšší geodézii na české technice. Hojně publikoval z oboru astronomie a geodézie, příznivý ohlas měly jeho učebnice a odborné příručky, psal rovněž popularizační články, např. pro časopis Živa, přispíval do Ottova slovníku naučného. Jelikož poměry v Praze neskýtaly naději na uvolnění profesorského místa, přijal r. 1895 nabídku polské polytechniky ve Lvově, kde byl jmenován profesorem astronomie a vyšší geodézie. Brzy se také habilitoval pro astronomii na lvovské univerzitě jako soukromý docent. Vedle přednášek bylo Láskovi svěřeno vedení lvovské astronomicko-meteorologické observatoře. Zásadní význam pro další odborné směřování však mělo, když ve Lvově převzal vedení tamní seismologické stanice. Svými seismologickými pracemi si záhy získal mezinárodní věhlas. Upozornil např. na souvislost mikroseismického neklidu s atmosférickou cirkulací v severních oblastech Atlantiku, publikoval jednoduchý vzorec pro výpočet vzdálených epicenter zemětřesení. Seismologie se tehdy profilovala jako samostatný vědní obor a Láska se stal jedním z jejích průkopníků.
Když se r. 1911 po jmenování řádným profesorem aplikované matematiky na české univerzitě vracel do Prahy, byl již vědcem takřka světového jména. Aplikovaná matematika mu plně umožnila uplatnit invenci a široký rozhled. Matematika tu nebyla cílem, nýbrž prostředkem k řešení kvantitativních vztahů v problémech jiných vědních oborů. Velký význam tehdy měly jeho práce ze statistiky.
Zejména po roce 1918 působil v četných odborných komisích a radách. Jako první ředitel Státního ústavu geofyzikálního (založeného r. 1920) se zasloužil o technické i personální vybudování této instituce. Neopominutelný byl Láskův podíl na vzniku Atlasu republiky Československé (vyd. 1935), do jehož redakce jej vyslala Česká akademie věd a umění. Nedocenitelné byly jeho pedagogické zásluhy.
Širokému záběru témat, jimž se Láska věnoval, by snad leckdo mohl vytknout rozbíhavost a nestálost, nikoli však povrchnost. Tematická pestrost jeho prací pramenila z vnějších okolností a stále nových úkolů před něj kladených.
Václav Láska zemřel 27. července 1943 v Řevnicích.

JAN BOHÁČ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.