|
|
Close Help | ||||||||||||||
Pro většinu lidí ve střední Evropě patří dnes pojem třídní nepřítel pouze do učebnic dějepisu. Naštěstí. Můžeme se tedy soustředit na boj s jinými nepřáteli, například ze třídy hmyzu.
Ačkoli se řada rostlinných biologů setkává s rostlinou trávící život v květináči spíše příležitostně, mnohé z nás hmyzí škůdci sužují a hatí naši práci. Nebo nám kazí radost z rostlin, které si pěstujeme jen tak. Abychom se mohli účinně bránit, je třeba nepřítele poznat. Pokusím se Vám v této snaze napomoci miniseriálem o nejběžnějších parazitech rostlin na ÚEB.
Díl první, smutnice.
Čeleď smutnicovití (Sciaridae) patří do řádu dvoukřídlých (Diptera), tedy například k mouchám, ovádům, střečkům, komárům atd. Mají tedy mezi příbuznými pěkná kvítka. Larvy dvoukřídlých obvykle vypadají jako beznozí červi s nevýraznou hlavou. Některé tráví potravu mimotělně, takže ji naleptají pomocí trávicích šťáv a vzniklou kaši pozřou. Larvám smutnic se daří v povrchové vrstvě vlhké (ještě raději mokré) půdy s dostatkem hub a/nebo rostlin, kterými se živí. Proto je potěšíte, pokud v misce pod květináči Vašich rostlin stále stojí voda.
Jak poznáme, že máme se smutnicemi problémy?
1. Potkáváme více dospělých smutnic, než obvykle. Jsou to malé mušky s nápadnými tykadly, které čile poletují a pobíhají nejspíše i u Vás doma (obrázek 1). Dobře se chytají na lepové desky. To ovšem k výraznému snížení stavů nestačí.
2. Semenáčky neprospívají a časem zjistíme, že nemají kořeny. Při bližším ohledání nalezneme typické beznohé larvy (obrázek 2).
3. U nepříliš tuhých rostlin (například pokusný huseníček na obrázcích zde) jsou listy v blízkosti půdy okousány (nebo spíše rozleptány) podobně jako na obrázku 3. Odklopením poškozeného listu obvykle překvapíme pachatele (obrázek 4).
Co se se smutnicemi dá dělat?
1. Prevence.
a) Zalévat s rozumem.
b) Odstranit (potenciální) líhně smutnic – např. v kultivační místnosti neskladujme nepotřebné rostliny zapařené ve velkém pytli.
2. Když už nám prevence mnoho nepomůže, je třeba jednat.
a) Larvy jde odchytávat pinzetou. Je to šetrné k životnímu prostředí, ale velmi pracné a jen omezeně účinné.
b) Přehled dalších „ekologických“ metod naleznete zde. Přiznávám, že jsem je nezkoušel, některé asi mohou fungovat. Ale představa, jak do řekněme 40 květináčků s huseníčky zapichuji stroužky česneku...
c) Biologický boj pomocí hlístic nebo roztočů jsem zkoušel. Nevím, jestli bylo smutnic méně, ale určitě jich nebylo málo. Možná predátorům nevyhovovalo klima kultivačních místností. Navíc jde o živé tvory, kteří jsou náročnější na skladování (např. roztoči se musí rovnou použít).
d) Bakteriální jed z Bacillus thuringiensis. Jeho nevýhodou je, že pro dlouhodobý účinek je zřejmě potřeba ho dodávat opakovaně.
e) Chemie nám nabízí například skupinu neonikotinoidů. Mně osobně se osvědčilo jednou zalít roztokem prostředku Warrant 700WG (0,2 g/l) a po dobu života huseníčku už se (živé) larvy smutnic neobjevily. Pouze při ošetření hodně zalitých rostlin může dojít k přílišnému naředění účinné látky. Nalezl jsem i zmínky o úspěších s jinými příbuznými látkami (např. zde).
Neměl bych o smutnicích v rámci objektivity uvést něco hezkého? Zjistili jsme, že na povrchu přemokřeného substrátu s larvami smutnic je statisticky významně méně plísní než když se nám podaří smutnice vyhubit.
Na závěr si dovolím ještě jednu (osvědčenou) radu: sledujte svoje rostlinky často a pečlivě. Pokud jejich setkání se smutnicemi necháte dojít do stavu podobného obrázku 5, čas na záchranu již minul. Nastává čas na pomstu!
Po, 04.03.2013 - 15:56 — Jiří Libus
Čeština
English