Kolektivní monografie je pohledem na dvě svatyně. První představuje původní kostel, zbořený v roce 1905, druhý pak na jeho místě vzniklá novostavba.
Těžiště publikace spočívá v hodnocení stavby starší, v jádru románské. Archeologický pohled popisuje lokalitu v průběhu celého raného středověku s důrazem na mladší fáze, kdy je v Radonicích doložen knížecí a následně klášterní dvůr. Následující část je věnována vrcholně středověkému kostelu v kontextu majetků premonstrátského kláštera na Strahově. Detailně je představen vývoj v novověku, poprvé jsou v ucelené podobě předloženy prameny k architektonické podobě, výzdobě a mobiliáři původního kostela.