Záchranný archeologický výzkum; liniové výkopy pro inženýrské sítě v intravilánu obce a východně od ní; výzkum proběhl teprve po provedení výkopů formou dokumentace profilů, jejich vzorkováním a sběry ve výhozech.

Objev raně středověkého předlokačního sídliště (obr. 1; 2): Zjištěny byly torza zahloubených sídlištních objektů (zemnic, jam) z 12. – 1. pol. 13. století, které byly součástí podhradní osady raně středověkého přemyslovského hradiště v Mělníku. Z jejich zásypů pochází pozoruhodné keramické soubory důležité pro upřesnění chronologie keramiky ve středočeském Polabí.

Objev boční lodě baziliky sv. Vavřince: Z písemných pramenů vyplývá, že chrám augustiniánského konventu stál již v r. 1268. Výzkum odkryl pozůstatky severní boční lodi (původně dvoulodní baziliky), jejíž stopy byly v r. 2001 zjištěny při stavebně historickém průzkumu (Macek et al. 2001). Boční loď o vnějším půdorysu 19,7 x 3,7 m přiléhala k hlavní lodi v celé její délce (obr. 3). Šířka vnitřního prostoru činila 2,5 m, tedy zhruba třetinu šířky hlavní lodi. Dodnes patrným pozůstatkem boční lodi je nejzápadnější ze čtyř opěráků presbytáře, který je torzem její východní zdi. Destrukci boční lodi zachytil jeden z příčných řezů. Bohužel archeologický výzkum nepřispěl k přímému datování této události, neboť z příslušných uloženin pochází jen malé množství artefaktů. Datování demolice boční lodi však lze určit na základě nepřímého pramenného svědectví (opírajícího se o statigrafickou následnost deponie lidských kostí vůči destrukci boční lodi a o překrytí deponie renesanční nebo raně barokní předsíní se vstupem do kostela; obr. 8), tj. nejpozději do 1. pol. 16. století.

Ve vnější zdi boční lodi byl také objeven původní raně gotický vstup (resp. jeho spodní část), který sloužil laické veřejnosti – členové konventu vstupovali do chrámu přímo z klauzury na protilehlé jižní straně kostela (obr. 4; 5). Gotický portál byl někdy v závěru středověku nahrazen mladším vstupem, z něhož se zachoval pouze 1,4 m široký práh komponovaný z pískovcového bloku a cihel (obr. 6). Jeho vybudování v úrovni nejméně 0,3 m nad zaniklým starším vstupem mohlo být reakcí na vzrůstající povrch terénu stejně jako na statické poruchy staršího portálu způsobeného rozpadajícím se pískovcem. Nelze vyloučit, že mladší vstup byl vybaven pozdně gotickým portálem, který se dnes nachází v druhotné poloze ve vstupní předsíni do kostela.

Terén vně boční lodi narůstal v průběhu její existence: v době demolice boční lodi byl zvýšen oproti počátkům o více než 0,5 m. Nakumulované uloženiny svědčí o jinak neznámých stavebních úpravách nebo demolicích, neboť obsahují větší koncentraci malty a úlomky stavební keramiky, zejména střešní krytiny.

Výzkum přinesl také některé poznatky o užívání a vybavení interiéru. V boční lodi bylo objeveno několik pohřbených jedinců (obr. 7). Po nějaké době (v superpozici nad hroby) byl interiér rozdělen zděnou příčkou směřující k 3. pilíři (od východu) mezilodní arkády (obr. 3). Důvodem mohla být adaptace prostoru na kapli nebo vytvoření vstupního koridoru vedoucího od portálu do hlavní lodi. Na východním okraji boční lodi jsme zjistili obdélný zděný základ neznámé funkce; je možné že sloužil jako podklad oltáře (obr. 3).

Vizuální průzkum krypty v kostele sv. Vavřince poškozené záplavami: V souvislosti se stavebními úpravami v interiéru kostela a v jeho okolí byl rovněž vizuálně prozkoumán interiér krypty, nacházející se v ose presbytáře nedaleko před hlavním oltářem. Důvodem bylo zjištění statiky prostoru postiženého záplavami. Schodiště začínající bezprostředně pod kamennou deskou ústilo do nevelké klenuté prostory orientované delší osou S-J. Místnost byla druhotně předělena tenkou zděnou příčkou na dvě nestejně velké části, obě sloužily k ukládání rakví. V západní zdi krypty, na každé straně vstupu se nacházelo po jedné odkládací (prázdné) nice.

Prostor byl vyplněn desítkami rozpadlých rakví umístěných v řadách nad sebou (obr. 9; 10). Značně strávené a zejména vlhkem poznamenané lidské ostatky byly oděné do prostých hrubých tmavě hnědých pláten. Dutý prostor uvnitř všech rakví vyplňovaly dřevěné piliny rozptýlené zčásti po podlaze. Bočnice rakví zdobily jednoduché malované ornamenty, jedna z nich nesla letopočet 1762 (obr. 11).

. 

Literatura:

1. Macek, P. et al. (2001): Bývalý klášter bosých augustiniánů v Pšovce u Mělníka, Průzkumy památek VIII, č. 2, 7-37.
2. Varadzin, L. – Štefan, I. (2006): Archeologický výzkum zaniklé boční lodě konventní baziliky sv. Vavřince na Mělníku-Pšovce, Průzkumy památek XIII, 91-97.
3. Varadzin, L. – Štefan, I. (2006a): Raně středověká podhradní osada v Pšovce u Mělníka, naleziště u sv. Vavřince. Příspěvek k datování mladohradištní keramiky středočeského Polabí, Archeologické rozhledy 59, 116-129.

(PDF) – varadzin-psovka_ar

*

*