Čím lépe známe kultury starého Orientu, tím více jsme překvapeni pestrostí sociálních vazeb a společenských vztahů, charakterizujících prostředí nejstarších státních celků Blízkého Východu. V době kolem roku 1500 př.n.l. měla řada států v oblasti za sebou zkušenosti s většinou politických režimů známých pozdější historii lidstva, od těch nejdivočejších anarchií přes režimy dokládající zárodečné působení demokratických principů až po společenská tělesa, která nazveme nejspíše despociemi. Zdá se totiž, že to byl právě vztah vládnoucích a ovládaných, který v každém relevantním společenském celku určoval jeho stabilitu, čitelnost jeho politických a rozhodovacích struktur a tím i jeho soudržnost. Vybranci prvotních států Blízkého Východu vždy rozhodovali ve spolupráci s ovládanými o tom, jak má stát být vystavěn a udržován, jak má odolávat náporu vnějších činitelů přírodních i lidských, jakož i vnitřním pnutím.

Tříletý projekt spojí úsilí badatelských týmů z Prahy, Plzně, rakouské Vídně a bavorského Mnichova. Interdisciplinární povaha projektu umožní zapojení jazykovědců, historiků, archeologů i historiků umění. Po první dva roky budou účastnické týmy pracovat samostatně. Ve třetím roce projektu představí pak jeho závěrečnou bilanci na společné konferenci v Praze, kde dojde ke shrnutí výsledků a důkladné a hloubkové diskusi o problému. Projekt počítá rovněž s publikací sborníku z pražské konference.

Obr. 1. První povinností mezopotamského panovníka bylo chránit svůj lid proti nepřátelům. Úřední pečeť krále Mesannepady z Uru (2563-2524 př.n.l.)

Obr. 2. Sumerský chrám, svého druhu „nárazníková instituce“, nezřídka užívaná pro vyrovnávání sociálních tlaků a napětí uvnitř starověké mezopotamské společnosti. Pečeť z archaického Uru (28. století př.n.l.).