Tržně orientované vzdělávání je kontraproduktivní

Na pozvání Oddělení pro studium a edici díla J. A. Komenského Filosofického ústavu AV ČR, v. v. i., navštívil Akademii věd ve dnech 26. a 27. listopadu 2012 profesor Howard Hotson z Oxfordské univerzity (St. Anne’s College). Přestože jsou jeho odborným zaměřením intelektuální dějiny raného novověku, poslední dva roky se rovněž věnuje veřejné diskusi o současných problémech vysokého školství a vědy ve Velké Británii a je jedním z nejhlasitějších kritiků vládních návrhů reforem britského vysokého školství.

Howard Hotson je předsedou řídicího výboru nově vzniklé politicky nezávislé Rady na obranu britských univerzit (Council for the Defence of British Universities), v níž jsou zastoupeni přední britští vědci včetně nositelů Nobelovy ceny. Rada by měla univerzitám pomoci čelit zájmům korporací a přebujelé byrokracii.

Odborným zaměřením prof. Howarda Hotsona jsou intelektuální dějiny raného novověku, vydal mimo jiné monografie věnované pozdně renesančnímu filozofickému a náboženskému myšlení a objevným způsobem interpretoval rozsáhlé dílo Johanna Heinricha Alsteda, který byl učitelem J. A. Komenského na herbornské akademii. Howard Hotson je prezidentem International Society for Intellectual History (Mezinárodní společnosti pro intelektuální dějiny) a ředitelem mezinárodního interdisciplinárního badatelského projektu Cultures of Knowledge, na němž se významným způsobem podílí Oddělení pro studium a edici díla J. A. Komenského. Dosavadním výsledkům tohoto projektu financovaného Mellonovou nadací byla věnována první přednáška britského hosta s názvem Networking the Republic of Letters: an Introduction to Early Modern Letters Online. Projekt zkoumá korespondenční sítě a jejich fungování v rámci raněnovověké „republiky učenců“. Jedním z výstupů je databáze Early Modern Letters Online, v níž se dosud podařilo shromáždit data týkající se více než 60 500 dopisů učenců a vědců ze 16.–18. století. Databáze obsahuje vedle kores­pondence řady osobností anglické Royal Society i korespondenci J. A. Komenského. V budoucnu do ní mají být zahrnuty mnohé další korespondenční soubory klíčových osobností vědy, filozofie a intelektuálního života raněnovověkého světa. Ve své druhé přednášce Understanding the Global University Crisis: The Marketisation of English Higher Education in International Perspective seznámil prof. Hotson posluchače s radikální reformou britského vysokoškolského systému. Při této příležitosti jsem prof. Hotsona požádala o rozhovor.

Britský vzdělávací systém, jenž má celosvětové renomé a dlouhou tradici, prošel v minulém roce zásadní reformou, kterou doprovázely četné demonstrace. Nakolik tato vládní změna posunula britské vysoké školství blíž k americkému?
Pozoruhodné je, že i když se americký systém vysokoškolského vzdělávání od ostatních lišil velkým důrazem na podřízení trhu, současný britský systém ho v tomto směru překonal a univerzity ve Velké Británii jsou nyní oproti ostatním univerzitám ve světě naprosto tržně orientované.
Tři čtvrtiny amerických studentů studují na veřejnoprávních univerzitách a pouze čtvrtina na univerzitách soukromých. Ale v novém britském systému jsou všechny univerzity financovány převážně ze soukromých zdrojů, přičemž 20 procent finančních prostředků na postgraduální vzdělávání přichází přímo od státu a 80 procent si platí studenti sami formou školného, které hradí z úvěru získaného od státu. Tudíž není správné říkat, že systém vysoko­školského vzdělávání ve Velké Británii je jaksi přepracovaným americkým systémem. Má v sobě něco zcela odlišného, co se nikdy v ostatních zemích neuskutečnilo. Jedním škrtem pera se v celé zemi přes noc zrušilo to, co předtím fungovalo, a nahradilo se systémem, kdy je vzdělání financováno v podstatě ze soukromých zdrojů. Pokládám toto řešení za lehkovážné. Nic obdobného se v minulosti nestalo. Jestliže to ale není založeno na zkušenostech, jak můžeme vědět, že to bude fungovat?
V zemi proslulé takovými empirickými filozofy, jako byli John Locke a David Hume, zavádíme radikální reformu, která staví na neempirické bázi. Některé aspekty nového systému, který byl zaveden ve Velké Británii, již byly v USA vyzkoušeny, avšak jak se zdá, britská vláda nemíní věnovat pozornost výsledkům amerických zkušeností. Například univerzity orientované na zisk vznikaly ve Spojených státech jako houby po dešti a nyní je mnoho amerických vládních institucí velmi znepokojeno tím, jak tento experiment dopadl. (Pozn. red.: v době nejhorší krize v letech 2009–2011, kdy banky v USA omezily půjčky na školné, ­tyto univerzity značně navýšily školné.) Přesto neexistuje důkaz o tom, že by britská vláda problémy spojené s tímto modelem prostudovala. Vypadá to, že ho od Spojených států nekriticky přejímá, což je podle mého názoru naprosto nerozumné.

Obě fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zleva: Howard Hotson, Vladimír Urbánek z Filosofického ústavu AV ČR, rektor UK Václav Hampl a člen Akademické rady Jiří Beneš

Evropské vysokoškolské systémy obecně čelí hluboké transformaci, která má směřovat k posilování konkurenceschopnosti a marketizaci vysokého školství. V čem vidíte největší hrozbu těchto reforem?
Řekl bych, že především v základních prin­­cipech tržního hospodářství. Je obtížné to důkladně vysvětlit, neboť to zní příliš abstraktně. Ale zásadní otázkou je, zda by měly být univerzity zcela pohlceny tržním systémem či zda mohou ales­poň některé své životně důležité funkce plnit jen mimo tržní systém. Podřízení univerzit tržním mechanismům znamená vytlačení akademických hodnot. Rozhodujícím faktorem je profit jednotlivého studenta a instituce na úkor dosaženého vzdělání. Naše společnost, kultura a politický systém se nyní převážně řídí tržními hodnotami a podle mého názoru není zapotřebí je dále posilovat a podřizovat jim univerzitní systém.
Na závěr diskuse po přednášce jsem podotkl, že obrovské problémy, kterým ve 21. století čelíme, jsou vytvořené naším stálým jednostranným usilováním o tržní hodnoty. Spotřebováváme příliš mnoho, nepřemýšlíme v dlouhodobé perspektivě, neplánujeme budoucnost z dlouhodobého hlediska. Snažíme se každý ekonomický problém řešit podněcováním a posilováním ekonomického růstu. Ale nemůžeme zvyšovat úroveň spotřeby donekonečna. Ve skutečnosti tedy není stěžejním problémem ekonomický růst, ale jak vidět do budoucna, tedy jak přeprojektovat celou naši kulturu, společnost a ekonomický systém tak, aby lépe fungovaly z hlediska dlouhodobé udržitelnosti. Jestliže to chceme učinit, pak má každý vědní obor v univerzitním studijním plánu svou roli. Musí se překonat technické problémy, vyřešit politické a také fundamentální kulturní problémy. Nutno si připomenout, že existuje řada skutečně smysluplných činností, jež nevyžadují vysokou míru spotřeby a které se nacházejí ve středu tradičního univerzitního kurikula. Mezi ně patří např. svobodná umění (gramatika, rétorika, hudba, geometrie a další). Každý studijní obor na univerzitě může přispět k radikální přeměně současného kulturního, politického, sociálního a ekonomického prostředí pouze za předpokladu, že nebude pohlcen trhem. Pokud ano, vytratí se všechny netržní hodnoty a my budeme dále přispívat k neudržitelnému vývoji a prohlubovat úpadek.

Vzhledem k situaci vysokého školství v Británii vznikla v listopadu 2012 Rada na obranu britských univerzit, jejímuž výboru předsedáte. Jakým způsobem budete plnit jeho hlavní cíl – chránit akademické hodnoty?
Tento náročný počin pojmeme několika směry. Zakládající členové Rady patří k nejvýznamnějším akademikům v zemi a mohou tudíž díky své pozici a pres­tiži komunikovat přímo s ministrem pro vědu a školství. Chceme zajistit přímou komunikaci mezi Britskou akademií, Královskou společností a ministry vlády o otázkách vládní koncepce vysokoškolského vzdělávání. Na druhé straně bude úspěch či neúspěch kampaně na obranu akademických hodnot záviset na postoji veřejnosti. Jediným způsobem, jak zásadně přeorientovat koncepci vysokoškolského vzdělávání, je připomínat britským voličům existenci prosperujícího, nezávislého univerzitního systému. Musíme prozkoumat možnosti a vybrat nosná témata k veřejné diskusi. Protože jsou mezi zakládajícími členy Rady také někteří významní televizní a rozhlasoví reportéři, popularizátoři vědy jako např. David Attenborough (jeho Modrá planeta je jedním z hlavních přírodovědných vzdělávacích pořadů), získali jsme přístup k veřejnoprávní televizi (BBC), což je ideální prostředek k šíření našich stanovisek všem občanům. Už se těším na spuštění rozhlasových a televizních pořadů, které atraktivní formou každému důrazně sdělí, že vynikající univerzitní systém Velké Británie je v ohrožení. Tyto pořady by měly apelovat na lidi, aby nepřipustili zničení anglického vzdělávacího systému jeho podřízením se principům globální tržní ekonomiky. Je před námi hodně práce, ale dostává se nám velké podpory od lidí, kteří s námi chtějí spolupracovat.

Podle dlouhodobých údajů OECD studenti z Velké Británie příliš nevyjíždějí, v posledních dvou letech ale počet britských vysokoškoláků studujících v zahraničí, přesněji řečeno v evropských zemích, značně narostl.
To je opravdu neuvěřitelné. Samotná teorie globálního hospodářství je závislá na investicích do oblastí, v nichž má daná země konkurenční výhodu. Myslet si, že globalizace umožní lepší prosperitu, platí pouze za předpokladu, že se každý stát zaměří na to, co mu jde obzvlášť dobře. Jednou z mála oblastí, ve které Velká Británie dosud vyniká, je právě úroveň univerzitního vzdělání. Dalo by se tudíž předpokládat, že vláda bude značnou měrou investovat do oblasti, ve které má konkurenční výhodu oproti ostatním ­zemím. Místo toho však peníze univerzitám bere a vybízí zahraniční firmy, aby si v Británii zakládaly nové univerzity, které budou orientované tržně. Odrazuje zahraniční studenty a ty britské pobízí k odchodu do zahraničí, kde mohou získat zhruba stejné vzdělání, jenže za zlomek ceny školného, které by zaplatili doma. Mám na mysli zejména univerzity v Nizozemí, Švýcarsku či Dánsku. Tento absurdní přístup je dalším důkazem, jak nekompetentní a nesouvislá je strategie vlády v otázce vysoko­školského vzdělávání. Vlastně je zázrak, že britské univerzity dosud fungují tak dobře. Zlikvidujeme-li v Británii univerzitní systém, již nikdy ho nezískáme zpět, protože nás dohánějí více prosperující země. Pro nás už pak bude pozdě – nebude možné opět postavit ­něco, co je již ztraceno.

Který vysokoškolský systém v Evropě považujete v současné době za nejefektivnější?
Poslední dva roky jsem trávil mnoho času hledáním kritérií, podle nichž lze určit, který univerzitní systém nabízí nejlepší poměr z hlediska kvality a ceny. Z logiky tržního přístupu je systém ve Velké Británii financovaný z veřejných zdrojů neefektivní, kdežto tržně orientované systémy efektivní jsou. Z toho vychází představa, že pokud náš systém plně podřídíme trhu, učiníme ho výkonnějším. Existují však měřítka akademických hodnot vytvořených univerzitním systémem a měřítka vynaložených finančních prostředků; máme různé možnosti, jak matematicky vyjádřit poměr ceny a výkonu univerzitního systému. Podle některých těch­to měřítek je britský univerzitní systém vnímán jako efektivnější než mnoho jiných vzdělávacích systémů jiných zemí. Přesto není nejlepší, protože je podfinancovaný. Ve Švýcarsku, Nizozemsku, Švédsku a Dánsku jsou z hlediska některých těchto měřítek v předstihu. Co mají vzdělávací systémy těchto zemí společné? Jde převážně o univerzitní systémy financované z veřejných zdrojů, ve kterých studenti buď neplatí žádné školné, nebo platí minimální částku. Naopak ve vysoce tržně orientovaných systémech v USA, Japonsku, Jižní Koreji či Brazílii se finance celkově velmi špatně zúročují. Zdá se tedy, že důkazy z praxe svědčí proti předpokladům zakládajícím britskou vládní vzdělávací politiku. Veřejně financované vzdělávací systémy nabízejí nejlepší poměr mezi vynaloženými prostředky a kvalitou vzdělání, kdežto systémy financované ze soukromých zdrojů patří k těm horším. O přesnou formulaci tohoto argumentu se snažím ve své knize (pozn. red.: kniha vyjde v lednu 2013). Chtěl bych dokázat, že je správné ubírat se opačným směrem, než jaký prosazuje vláda. Argumenty pak ukáží, proč je tržně orientované vzdělávání z ekonomických důvodů kontraproduktivní. Smyslem mé knihy je přesunout důkazní břemeno zpět na vládu. Z teoretického pohledu víme, proč se vláda domnívá, že by k tomu mělo za normálních okolností docházet, ale ať předloží jeden podstatný věrohodný příklad či analýzu, která dokazuje, že tržně orientované univerzitní systémy skutečně přinášejí lepší poměr výkonu a ceny. Hledal jsem takový důkaz celý rok a žád­ný jsem nenašel.

Zmínil jste školné, které patří zrovna ve Velké Británii k jednomu z nejvyšších.
Nezpochybňuji spoluúčast studentů ve formě poplatků za vysokoškolské vzdělávání. Ještě před zavedením reforem činila ve Velké Británii výše poplatků za studium každého studenta okolo 3200 liber (asi 99 000 Kč), což je dost peněz. Na světě existují pouze tři univerzitní systémy, které si účtovaly vyšší školné, než jaké bylo u nás. Po zavedení reforem vzrostlo v Británii školné 2,5krát. Poplatky nyní nejspíš také převyšují průměrnou výši zpoplatnění za vzdělání ve Spojených státech, kde čtvrtina studentů platí drahé studium na soukromých univerzitách, ale zbývající tři čtvrtiny mají výrazně nižší školné na univerzitách veřejných. V současné době máme pravděpodobně nejvyšší poplatky na celém světě.
Trh s vysokoškolským vzděláváním u nás vypadá takto: nejkvalitnější forma vysokoškolského vzdělání se nabízí těm nejbohatším zákazníkům (studentům). Univerzity v Oxfordu a Cambridgi jsou tedy vyhrazeny pro bohaté lidi, bez ohledu na jejich studijní schopnosti. Dá se tímto způsobem vytvořit vynikající univerzitní systém? Samozřejmě že ne. Situaci, kdy bohatí lidé posílají studovat své děti do soukromých škol a potom na soukromé univerzity, přičemž tito studenti vůbec nepřijdou do styku s obyčejnými vrstevníky, považuji za velice nešťastnou. A právě tento přístup je cílem tržně orientovaného vzdělávání. Obáváme se, aby bohatí lidé nedrželi monopol na ty nejhodnotnější produkty jako je Harvard, Oxford apod. Do Břečťanové ligy (pozn. red.: nejprestižnější americké univerzity) si prostě vstupenku jen tak nekoupíte. Na celém světě v současné době neexistuje jediný univerzitní systém, který by byl založen pouze na tržních mechanismech. Celá tato idea je ­absurdní.

GABRIELA ADÁMKOVÁ
 

Rozšířené znění rozhovoru v anglickém jazyce si můžete přečíst zde.