Projev místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Aleny Gajdůškové

Rozhodování o financích je rozhodování o prioritách

  Obě fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, členové Akademického sněmu, dámy a pánové,
děkuji za možnost účastnit se Akademického sněmu. Už jako dítě jsem sbírala citáty a jeden z těch, které mně nejvíce utkvěly v paměti, říkal: „Kdo se stýká s moudrými, stává se moudrým.“ Považuji Akademický sněm za sbor moudrých a i dnešek mi tuto představu potvrdil.
Dovolte mi, abych poblahopřála všem, kteří dosáhli úspěchu, jak již uvedl ve své zprávě předseda AV ČR Jiří Drahoš, protože je málo toho, nač můžeme být v republice hrdi (říkám to proto, že jsem minulý týden pobývala v zahraničí). Blahopřeji tudíž a děkuji vám.
Jistě očekáváte, že se zmíním o financování a s tím související záležitostí center základního a aplikovaného výzkumu. Druhý okruh mého vystoupení se týká směřování české vědy.
Všechny strategické dokumenty Evropské unie, od Strategie EU 2020 přes Evropu inovací až po závěry březnové Evropské rady, nabádají k rozpočtové odpovědnosti. Současně ale velmi zdůrazňují, že by se měla podporovat oblast výzkumu, vývoje a inovací, která stimuluje budoucí růst. Konkrétně závěry březnové Evropské rady v odstavci čtyři uvádějí: „Fiskální konsolidace musí být doplněna o strukturální reformy posilující růst. Státy uskuteční opatření mj. s cíli investovat do vzdělání a odborné přípravy a stimulovat výzkum a inovace.“ Česká vláda závěry Evropské rady přijala a měla by se jimi tudíž řídit.
Na Evropské radě byl také přijat Pakt Euro plus, a to většinou členských zemí kromě České republiky Přistoupivší země dobrovolně přijaly závazek o posílení koordinace hospodářských politik v zájmu konkurenceschopnosti. Cituji např.: „Opatření ke zvýšení produktivity, jako jsou konkrétní opatření ke zlepšení vzdělávacích systémů a na podporu výzkumu a vývoje.“ Tento pakt česká vláda odmítla jako jedna z mála zemí Evropské unie. Hodnocení si udělejte sami.

Dodávám, že je skutečně nutné se ozvat, protože rozhodování o financích, kterých nikdy nebude dost, je rozhodování o prioritách. Jsem hluboce přesvědčena, že ve směřování Evropy musí být výzkum, vývoj a inovace hlavní prioritou. A pro Českou republiku to platí dvakrát, jak zdůraznil i prof. Rudolf Zahradník.
Nic jiného, na čem můžeme úspěch postavit, nemáme. To se týká i center základního a aplikovaného výzkumu, která mají končit. Činnost vědeckých týmů, jež jsou úspěšné a disponují potenciálem, má končit jen proto, že někdo na ministerstvu školství prostě zaspal a nedojednal pokračování. Minulý týden jsem byla v Bruselu a vím, že není nutné se těchto záležitostí úplně vzdát, pokud se ministerstvo školství pokusí ještě dojednat pokračování, anebo najde jiné mechanismy, jak těm nejlepším centrům zajistit zachování jejich činnosti. Musí však k tomu být vůle.
K debatě o financování z evropských fondů je třeba říct – a není to dobrá zpráva – že má Evropská komise velké výhrady nikoli k našim projektům a jak je děláme, ale k tomu, že jsme nezajistili mechanismy auditu financování těchto projektů. Odpovědnost za vaše projekty tudíž leží na ministerstvu financí. Doufám, že se tyto věci podaří napravit; i když je za pět minut dvanáct.
Druhý okruh se týká výhledu do budoucna. V tuto chvíli máme k dispozici výsledky auditu agentury Technopolis, který potvrdil skutečnost, na niž dlouhodobě poukazujeme. Zpracován už je ale také Národní program orientovaného výzkumu, na jehož tvorbě se možná podíleli někteří z vás. Tento materiál byl schválen v roce 2002, ale poté se na něm bohužel už moc nepokračovalo. Netvrdím, že je ideální, ale byl připraven na základě výběrového řízení a podílelo se na něm skutečně dost moudrých hlav. Měla jsem znovu možnost si ho prostudovat a domnívám se, že tak jak je zpracován, lze z něj vycházet.
Také v systému hodnocení výzkumu a vývoje máme dobrou praxi. Víme, jakým způsobem postupuje v hodnocení Akademie věd, a to při všech drobnostech a výhradách, které jsem tady třeba i v poledne při debatách slyšela. Je to systém, který je neskonale efektivnější a lepší než „kafemlejnek“, o němž se zde také hovořilo.
Máme evropské dokumenty, které tvoří rámec a v podstatě nám určují, kam Evropa, ale i svět budou směřovat. Tato východiska můžeme vzít jako základ k široké debatě, která podle mého názoru musí vést ke dvěma závěrům:

– jako společnost si musíme skutečně uvědomit pozici a důležitost vědy, výzkumu, vývoje a inovací pro další vývoj země a hlavně pro kvalitu života občanů této země;
– k debatě o východiscích, jejichž cílem by skutečně mělo být naše zapojení do evropských, ale i světových struktur, a o podpoře konkurenceschopnosti České republiky.

K tomu je nutná podmínka konsensuálního, tedy trvalého rámce, který vytvoří dobré podmínky pro vás, vědce, vědkyně, vědecké instituce, a samozřejmě také pro celý systém vzdělávání, tedy především pro českou vědu, jejíž výsledky a činnost velmi potřebujeme.
Za všechno, co děláte, vám chci poděkovat, popřát hodně sil a trpělivosti do vaší tvůrčí práce, kterou obdivuji a které si velmi vážím. Ráda bych vyjádřila naději, že společně, čímž myslím politiky, vědce, intelektuály, ale i všechny ostatní občany, kteří si uvědomují, že budoucnost této země máme především ve svých hlavách, dokážeme vydobýt pro českou vědu pozici, která jí náleží a kterou potřebujeme.