Kryogenní jeskynní karbonáty – nový nástroj k odhadu minimální hloubky dosahu permafrostu v poslední době ledové

Kryogenní (vzniklé účinky mrznutí) jeskynní karbonáty lze identifikovat v jeskyních na základě jejich charakteristické formy výskytu, typického tvaru, unikátních poměrů stabilních izotopů uhlíku a kyslíku a podle datování, které dokládá jejich vznik v době ledové. Jeskyně s omezenou ventilací obecně vykazují teplotu jeskynního prostředí srovnatelnou s teplotou okolního horninového prostředí. K bodu mrazu nebo pod něj se proto mohou prochladit jen v souvislosti s existencí permafrostu. Permafrost je zóna zvětralin a hornin při povrchu Země, která má teplotu 0 °C nebo nižší po nejméně dva po sobě následující roky.

V rámci projektu financovaného Grantovou agenturou České republiky byla shromážděna data o výskytu kryogenních jeskynních karbonátů na plošně rozsáhlém území několika států a vzorky byly datovány metodou uranových řad. Prokázalo se, že permafrost posledního glaciálu se začal ve větší míře uplatňovat i v nížinách a vrchovinách od doby před zhruba 70 tisíci lety. Jeho hloubka oscilovala a maxima dosáhl v období mezi 40 a 21 tisíci lety. V době mezi 17 a 12 tisíci lety před současností docházelo k postupné destrukci (tání) permafrostu. V nížinách a v nižších vrchovinách Německa, České republiky a j. Polska byl doložen hloubkový dosah permafrostu minimálně 65 m pod povrch.

Citace výstupu: Žák, K. – Richter, D. K. – Filippi, M. – Živor, R. – Deininger, M. – Mangini, A. – Scholz, D.: Coarsely crystalline cryogenic cave carbonate – a new archive to estimate the Last Glacial minimum permafrost depth in Central Europe. Climate of the Past, roč. 8 (2012), s. 1821–1837.

Kontaktní osoba: Karel Žák, 233 087 215, zakgli [dot] cas [dot] cz