|

The official magazine of the ASCR

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Václav Tille

(1867–1937)

Letos si připomínáme 145 let od narození folkloristy, literárního historika, umělce či divadelního a filmového kritika Václava Tilleho. Životaběh táborského rodáka byl vymezen daty 16. února 1867 a 26. června 1937. „Literatura má jen dvě témata: lásku a smrt, neboť člověka zajímá jen to, jak se rodí a jak umírá.“ (Václava Tilleho svět Ten i Onen, České Budějovice 2009.)

24_1.jpg

Osobnost Václava Tilleho byla nedávno představena v několika knihách. František Knopp uspořádal výbor z jeho teatrologického díla (Kouzelná moc divadla, 2008), Dagmar Blümlová připravila Rotariánské pohádky Václava Tilleho (2007), výbor drobných textů Václava Tilleho svět Ten i Onen (2009), vydala Tillovu Moskvu v listopadu (2009) a své dlouholeté bádání završila monografií Evropan Václav Tille (2010). Tillovu vědeckému, uměleckému a především lidskému odkazu se tak dostává zasloužené pozornosti.
Vysokoškolská studia zahájil Václav Tille na Filozofické fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. Díky stipendiu podnikl národopisný sběr na Valašsku. Roku 1889 získal doktorát a stal se praktikantem pražské Veřejné a univerzitní knihovny, v letech 1893–1897 pracoval ve Studijní knihovně v Olomouci, odkud se vrátil do Prahy na své původní místo. V roce 1902 vydal studii Filosofie literatury u Taina a předchůdců a následující rok se na pražské univerzitě habilitoval pro srovnávací dějiny literatury.
Po získání řádné profesury (1911) opustil knihovnickou službu. V roce 1921–1922 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vedl seminář srovnávacího studia literatury (od 1922) a v roce 1930 otevřel seminární oddělení pro srovnávací studium divadla. Penzionován byl v sedmdesáti letech. Úkol spočívající na bedrech univerzitních učitelů Tille charakterizoval v dopise příteli Jiřímu Horákovi 17. února 1937 slovy: „Dělat vědu českého národa, kterou doma málokdo potřebuje, která však přece jen znamená náplň duchového života, bez které sebe mocnější národ se rozkládá.“
V roce 1909 byl Tille zvolen dopisujícím členem České akademie věd a umění (členství se vzdal 1. května 1913), v prosinci 1920 se stal mimořádným a v listopadu 1924 řádným členem ČAVU. Členství v Akademii přinášelo vědeckou prestiž, nabízelo publikační možnosti a finančně podporovalo studijní pobyty. V. Tille ve 30. letech reprezentoval ČAVU na výročních zasedáních Unie akademií v Bruselu. Ostatně značnou část svého života trávil na cestách (např. 1886 studoval v Innsbrucku, 1889 ve Vídni, 1895 poprvé pobýval v Paříži, 1899 podnikl tříměsíční studijní cestu do Belgie, Holandska a Německa, 1912 a 1927 cestoval do Ruska, 1925 poznal USA).
Tillův vklad české folkloristice počínal sbírkou Povídky sebrané na Valašsku r. 1888 (1901) a končil druhým dílem Soupisu českých pohádek (1937). Tille promýšlel moderní koncepci národopisu studujícího literární látky ve vztahu k charakteristickým rysům duše lidu a především usilujícího být užitečným, aktivně spoluvytvářet vyšší kvalitu života.
V roce 1910 vyšel jeho nejrozsáhlejší vědecký spis Maurice Maeterlinck, monografie analyzující literární texty belgického spisovatele. Stopu v literárních dějinách zanechal především knihou Božena Němcová, v níž se spojilo vědecké i umělecké vystižení dějin, které jinak Tille úzkostlivě odděloval.
Tille-vědec si ve druhé polovině 90. let 19. století díky uměleckému pseudonymu Václav Říha vytvořil prostor pro svobodné tvoření a udržel si jej úspěšně po čtyři desetiletí. Díky tomu měl nejen vědeckou práci, ale i možnost umělecké tvorby.
Monografie D. Blümlové Evropan Václav Tille dává nahlédnout do odborných, uměleckých i společenských aktivit Tilleho. Přináší portrét jeho otce Antonína, zemského školního inspektora, a Tillovo pojetí lidovědy, poodhaluje tajemství jeho próz, koncept rytířství (jako výraz osobnostního typu, závislý na ženské inspiraci) a dospívá k jeho respektu k jedinečnosti a nezaměnitelnosti dvou hlavních motivů veškerého stvoření, ženského motivu lásky a mužského motivu smrti (s. 113). Jeho poselstvím je pobídka nepromarnit dar života.

HANA KÁBOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.