Josef Woldřich

(1880–1937)

Josef Woldřich se narodil ve Vídni v rodině Jana Nepomuka Woldřicha, profesora geologie a paleontologie na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (KFU). Po absolvování nižšího gymnázia ve Vídni a vyššího gymnázia v Praze se věnoval studiu geologie, paleontologie a petrografie na téže fakultě, na níž působil jeho otec a kde v roce 1902 získal titul PhDr. V roce 1901 absolvoval v rámci odborné stáže v Berlíně studium na hornické akademii, geologickém ústavu a univerzitním geologicko-paleontologickém institutu.

Woldřichovým prvním pedagogickým působištěm byl geologický ústav české KFU, kde jako asistent pracoval v letech 1902–1905. V roce 1904 získal aprobaci pro výuku matematiky a fyziky pro nižší třídy a pro výuku přírodopisu pro vyšší třídy středních škol. Až do roku 1920 vyučoval postupně jako suplující učitel, učitel a profesor na několika středních školách v Praze a Pelhřimově. Jako soukromý docent geologie se habilitoval nejprve na České vysoké škole technické (1912), o tři roky později také na české KFU. Mimořádným profesorem, nyní již pro Karlovu univerzitu, se stal v roce 1919, o rok později byl jmenován řádným profesorem na Masarykově univerzitě (MU) v Brně a v roce 1929 na ČVUT v Praze.
Poté, co J. Woldřich nastoupil v roce 1920 jako řádný profesor geologie a paleontologie na Přírodovědeckou fakultu MU v Brně, byl pověřen vybudováním jejího geologicko-paleontologického ústavu. Dokladem jeho odborných i organizačních schopností bylo zvolení děkanem fakulty pro školní rok 1923–1924; za jeho úřadování univerzitu historicky poprvé navštívil (22. června 1924) Tomáš G. Masaryk. Od roku 1929 do roku 1934 působil J. Woldřich jako řádný profesor geologie na Vysoké škole inženýrského stavitelství při ČVUT v Praze. I zde byl zvolen děkanem (1932–1933). V říjnu 1934 byl pověřen vedením Státního geologického ústavu ČSR, nejprve ve funkci přednosty, poté i ředitele. O dva roky později se stal místopředsedou odboru pro vojenskou geografii a předsedou sekce pro vojenskou geologii v rámci Vojenského vědeckého ústavu v Praze.
V rámci základního výzkumu v oblasti geologie se J. Woldřich zpočátku věnoval Pošumaví a jižním Čechám vůbec. Ještě před první světovou válkou se zaměřil na geologické mapování Slovenského rudohoří, jehož výzkum pak prováděl ještě ve 20. letech. Z hlediska geologie, geomorfologie a paleontologie se věnoval oblastem Barrandienu, Dolních Věstonic nebo Stránské skály u Brna.
Již před vznikem ČSR prováděl také aplikovaný výzkum v oblastech hydrogeologie a inženýrské geologie. Kvalifikace znalce lokalit vhodných pro těžbu surovin mu zajistila místo experta v československé delegaci na mírové konferenci v Paříži v roce 1919. Minimálně od posledního válečného roku pracoval jako expert při projektování údolních přehrad, průplavů, štol, splavnění řek, městských a průmyslových vodáren. Jeho podpis lze nalézt i pod dobrozdáními či posudky z oblasti výzkumu minerálních pramenů a vod či minerálních lázní. Nadále se zabýval problematikou těžby surovin, řešil problémy spjaté s rudnými, uhelnými, naftovými či solnými ložisky. Zastával funkce konzervátora pro přírodní památky při ministerstvu školství a národní osvěty, stálého soudního znalce v oboru praktické a technické geologie při krajském civilním soudu v Praze či člena poradního sboru pro péči o čistotu vod při ministerstvu zemědělství.
V článcích a statích referoval o různých geologických jevech, nové literatuře či o výsledcích pracovních cest; byl i spoluautorem učebnice geologie pro střední školy (1914) a přehledných geologických map ČSR (1924). Četné jsou i jeho odborné a popularizační přednášky.
Josef Woldřich byl členem několika desítek odborných organizací; z domácích např. Královské české společnosti nauk, Československé národní rady badatelské, Moravské přírodovědecké společnosti, Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, Československé zemědělské akademie, Společnosti Vlastivědného muzea v Bratislavě, Komise pro výzkum Moravy a Slezska atd.; ze zahraničních Mezinárodní komise pro výzkum čtvrtohor. Za odbornou činnost byl dekorován důstojníkem řádu rumunské hvězdy.
Josef Woldřich, který v posledních letech života trpěl vleklou nemocí, zemřel 3. srpna 1937.

ZDENĚK VÁCHA,
Národní technické muzeum