Má setkání s Václavem Havlem

Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Na samém začátku bylo Divadlo Na zábradlí, kde jsem jako divák mohl poprvé nahlédnout do autorovy mysli. Nadmíru jsem oceňoval četná prohlášení Charty 77 k různým tématům, která tížila demokraty v nesvobodném Československu; říkalo se, že právě on významně přispívá k jejich formulaci. Po druhém zázraku v mém životě (prvý byl konec světové války), po kolapsu nestoudnosti zvané reálný socialismus, jsem Václava Havla poprvé uviděl na vlastní oči. Bylo to na restaurační lodi zakotvené na Vltavě, kam v roce 1991 pozval asi patnáct badatelů a umělců na popovídání a na večeři…
O dva roky později jsem se šel k prezidentovi Václavu Havlovi představit na Pražský hrad jako právě zvolený předseda čerstvě ustavené Akademie věd České republiky. Následovala rozmanitá setkání, v nichž zpravidla hrál Václav Havel významnou roli, např. při vzniku Učené společnosti ČR. Řada nezapomenutelných setkání se uskutečnila při pátečních podvečerních a večerních schůzkách ve vile Amálce nedaleko zámku v Lánech.
Úmyslně jsem se blíže nezmiňoval o rysech oněch setkání proto, že Václav Havel byl pro mne tím, co fyzici nazývají konstantou pohybu. Tedy veličinou neměnnou v čase, a tak lze popsat mé pocity souhrnně. Jaký tedy pro mne byl?
Václav Havel byl bytostí s jedinečným osobním šarmem. Člověk dokonalých způsobů, člověk velice zdvořilý, vlídný a skromný; člověk, z jehož slov a z očí čišela veliká intelektuální síla. Člověk neuvěřitelně ukázněný v diskusi, který dokázal s bezmez­nou trpělivostí vyslechnout mínění ostatních a teprve potom se, s havlovskou ostýchavostí, přihlásil o slovo: vždy nabídl trefnou syntetickou odpověď. Nesděloval své myšlenky překotně; naopak vyjadřoval se uvážlivě, způsobem typickým spíše pro matematika než pro dramatika. Václav Havel byl člověk s charakterem připomínajícím monokrystal křemene. Za svou pravdou šel odhodlaně a opakovaně do komunistického vězení. Byl nejen renomovaným spisovatelem a dramatikem, ale též pozoruhodným filozofem společnosti a politiky. Tyto jeho rysy a nerovný sice, avšak vítězný boj s diktaturou, měly nevídanou odezvu v celém světě. Pro dobré jméno Československa a České republiky udělal neuvěřitelně mnoho. Jaká škoda, že později někteří z našich politiků nejen jménu České republiky nepřispěli, naopak ublížili.
Osud mi dopřál za život poznat hodně vynikajících osobností. Musím však dodat, že Václav Havel mezi nimi představoval ojedinělého velikána.

RUDOLF ZAHRADNÍK