|
|
Close Help | ||||||||||||||
“Co se porevoluční doby týče, Češi jsou v rámci střední Evropy v dost výjimečné situaci. Většinu devadesátých let prožili bez problémů, zatímco v jiných postsovětských zemích se hospodářství léčené tvrdou terapií hroutilo. Tady byl relativní blahobyt bankovního socialismu a s ním spojený optimismus,“ vysvětluje autor zmiňovaných výzkumů o hospodářské situaci Jan Červenka z CVVM.
“Vystřízlivění z iluze, že demokratická léčba proběhne sama od sebe a bez bolesti, přišlo teprve v roce 1997. Spolu s ekonomickým zhoupnutím i prvními politickými skandály se propadlo i veškeré hodnocení - a ten šok, to zklamání se od té doby do průzkumů vrací.“
Klíčovou otázkou je, co ze vší té nespokojenosti a strachu může být. Trvalé a přehnané znechucení spolu s nedůvěrou v možnost změny a nechutí se v té změně osobně angažovat může vést k rezignaci a v důsledku i k posunutí společnosti zpět k nesvobodě. Ovšem ne nutně.
“Vysoká kritičnost může naopak znamenat i pobídku k činu,“ říká sociolog Červenka. “A z posledních dat se nám ukazuje, že právě to se dnes děje.“ Největší polistopadová demonstrace proti reformám, nová občanská sdružení, diskusní skupiny na Facebooku, to vše jsou podle sociologů věci, které otevírají prostor konstruktivnější variantě.
Více zde: http://respekt.ihned.cz/c1-55637200-co-nam-chybi-ke-stesti
Co nám chybí ke štěstí, 29. 4. 2012, respekt.cz
