Činnost a historie

Profil činnosti

Předmětem hlavní činnosti Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i. je vědecký základní výzkum, realizovaný na bázi archeologických pramenů, a to v oblasti pravěkých a časně středověkých dějin především na území Moravy a českého Slezska, ale i v širším geografickém prostoru středního Podunají.

Tři základní institucionální vědecko-výzkumná střediska, orientovaná na výzkum paleolitu a paleoetnologie, výzkum doby římské a stěhování národů a konečně na slovanskou a středověkou archeologii, doplňují oddělení zabývající se vybranými kapitolami moravskoslezského pravěku a archeologickou prospekcí.

Studium všech sledovaných stěžejních okruhů by nebylo možné bez činnosti jednotlivých výzkumných základen ústavu, stabilně situovaných přímo na dlouhodobě zkoumaných archeologických lokalitách či v jejich těsné blízkosti. Středisko pro výzkum paleolitu a paleoetnologie tak využívá základnu v Dolních Věstonicích, terénní aktivity Střediska pro archeologii doby římské a stěhování národů mají svoji centrálu pro výzkum římského vojenského zásahu v Dolních Dunajovicích – Mušově. Středisko pro slovanskou a časně středověkou archeologii pak nejvýznamnější aktivity rozvíjí v rámci detašovaného pracoviště pro výzkum velkomoravského období v Mikulčicích, které je umístěné bezprostředně na známém raně středověkém hradišti Valy.

Nedílnou součástí aktivit Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i., jsou vedle tematicky cílených dlouhodobých terénních výzkumů také výzkumy záchranné. Dlouhodobě jsou sledovány archeologické nálezy v regionu dolní Dyje pod Pavlovskými vrchy, zejména při stavbě rekreační infrastruktury na březích Novomlýnských jezer, i v širším zázemí velkomoravského hradiště v Mikulčicích. Na severní Moravě a ve Slezsku působí opavské detašované pracoviště, koncipované jako společné pracoviště se Slezským zemským muzeem, v jehož náplni práce tvoří významný podíl právě záchranné výzkumy.

Ženský hrob kultury zvoncovitých pohárů  z pozdní doby kamenné odkrytý při záchranném výzkumu v Pasohlávkách.      Kamenná velkomoravská pec objevená záchranným výzkumem v Mikulčicích - Trapíkově.      Zahloubený objekt hornoslezské lengyelské skupiny objevený při záchranném archeologickém výzkumu v Opavě - Malých Hošticích.

V obecné rovině ústav získává, zpracovává a rozšiřuje vědecké informace, vydává vědecké publikace, časopisy, sborníky apod., poskytuje vědecké posudky, stanoviska a doporučení a provádí konzultační a poradenskou činnost. Ve spolupráci s vysokými školami uskutečňuje doktorské studium a vychovává vědecké pracovníky. V rámci předmětu své činnosti rozvíjí mezinárodní spolupráci, včetně organizování společných výzkumů se zahraničními partnery, přijímání a vysílání stážistů, výměny vědeckých poznatků a přípravy společných publikací. Ústav pořádá mezinárodní vědecká setkání, konference a semináře. Výsledky studia jsou publikovány především v rámci vlastní ediční činnosti, ale i v prestižních zahraničních monografických řadách, časopisech a sbornících.

Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i., pracuje jako vědecké centrum v celospolečenském zájmu, širokou veřejnost seznamuje s výsledky vlastní činnosti nejrůznějšími formami propagace a popularizace. S veřejnoprávními médii z českých zemí i z celého světa probíhá průběžná spolupráce jak při informování o aktuálně probíhajících výzkumných aktivitách, tak při realizaci obsáhlejších projektů. Uvést je možné např. TV seriály o vzniku a vývoji člověka v nejstarších obdobích pro společnosti BBC, Beyond Production, Grenada TV nebo Ľ institut national de ľ audiovisuel (Anglie, Austrálie, Francie), či sérii statí o odkryvech na římské vojenské stanici u Mušova v časopisu Reflex. Stěžejní jsou rovněž tematicky orientované expoziční projekty, ať již příležitostné či dlouhodobé: např. podíl na nové výstavní expozici v areálu národní kulturní památky Mikulčice (od roku 2008) nebo realizace stálé výstavy „Římané a Germáni v kraji pod Pálavou“, v Regionálním muzeu v Mikulově otevřené od června 2007 a oceněné Ministerstvem kultury ČR jako nejlepší výstava roku 2007. Od listopadu 2005 je pak veřejnosti přístupný archeopark na pravěkém a slovanském hradišti Chotěbuz – Podobora u Českého Těšína.

V rámci Týdne vědy je činnost Archeologického ústavu pravidelně prezentována veřejnosti v prostorách brněnské Staré radnice (foto Ing. M. Břínek).      Letecký pohled na hradisko Chotěbuz - Podobora, kde v současnosti funguje archeopark s rekonstrukcemi opevnění, vstupní brány a části vnitřní zástavby.      Návštěvníci opularizační přednášky zástupců brněnského Archeologického ústavu na téma Nejnovější výsledky archeologického bádání na Moravě a ve Slezsku – paleolit a doba římská (11. 5. 2006, Praha).

Kontakt s laickým publikem udržuje ústav i díky nejrůznějším přednáškám, exkurzím a prezentacím typu „Dne otevřených dveří“, i díky činnosti vědeckých pracovníků ve veřejných společenských organizacích a množství popularizačních publikací.

Z historie ústavu

Dnešní Archeologický ústav Akademie věd ČR v Brně má své počátky v roce 1942, kdy vznikl jako pobočka pražského Státního archeologického ústavu. Funkci prvního ředitele nominálně vykonával německý archeolog Karl Hucke, pobočku však prakticky již tehdy řídil Josef Poulík, pod jehož vedením – už jako akademika a vlivné postavy dobové vědy – se pak instituce rozvíjela v dalších desetiletích. Zásadní mezník přinesl rok 1953, kdy byla brněnská pobočka dosavadního Státního archeologického ústavu začleněna do struktury tehdy budované Československé akademie věd (ČSAV), nástupkyně původní, od roku 1891 působící České akademie věd a umění. Nejprve šlo o expozituru ústředí, Archeologického ústavu ČSAV v Praze, roku 1970 však došlo ke konstituování brněnského pracoviště jako samostatného vědeckého ústavu ČSAV pod názvem Archeologický ústav ČSAV v Brně.

Další významný přelom nastal v letech 1990 a 1993, kdy ústav získal nové vedení a došlo k jeho podstatné reorganizaci. Po převedení agendy záchranných výzkumů převážně do působnosti státní správy a samosprávy i po dalších organizačních opatřeních byl personální stav ústavu redukován na méně než polovinu. Svoji činnost pak instituce koncentrovala zcela na základní výzkum. Stalo se tak v rámci nově koncipované Akademie věd České republiky, z původní ČSAV přeměněné k 31. prosinci 1992. V roce 1995 byla následně vypracována a do praxe uvedena nová vědecká koncepce Archeologického ústavu AV ČR v Brně. Zásadní předěl ve vědecko-organizační oblasti znamenal konečně přechod ústavu od 1. ledna 2007 z příspěvkové organizace do kategorie veřejné výzkumné instituce v soustavě Akademie věd ČR. Tato změna v intencích zákona č. 341/2005 Sb. s sebou přinesla nové právní, ekonomické i organizační podmínky a možnosti vývoje Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i., v 21. století.

Ústav vedl po akademiku prof. Josefu Poulíkovi v letech 1990 – 1998 doc. PhDr. Jaroslav Tejral, DrSc., od roku 1998 vykonává funkci ředitele doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc.

Od svého vzniku se ústav rozhodující mírou podílel na nejvýznamnějších terénních výzkumech lokalit zvláště starší doby kamenné a raného středověku. Celosvětově známými se staly již v 50. letech minulého století unikátní objevy na sídlištích lovců mamutů starší doby kamenné pod Pavlovskými vrchy na jižní Moravě (Dolní Věstonice, Pavlov). Skutečný přelom v dějinách archeologie raného středověku v českých zemích a celé střední Evropě pak znamenal rok 1954, kdy ústav zahájil soustavný výzkum hradiště z období Velké Moravy v Mikulčicích. Vědecky velmi přínosné byly ale také další systematické archeologické odkryvy. Jmenovat je možné například sídliště mladší doby kamenné v Mohelnici, osady a pohřebiště doby bronzové v Lovčičkách, Moravičanech nebo Oblekovicích, keltské oppidum Staré Hradisko u Prostějova, římské vojenské opevnění na Hradisku u Mušova a další slovanská hradiska z období 8. – 12. století (Chotěbuz – Podobora, Staré Zámky u Líšně, Vysoká Zahrada u Dolních Věstonic, Zelená Hora u Vyškova). Z méně frekventovaných aktivit na poli archeologie vrcholného a pozdního středověku přinesl široký ohlas například výzkum dvou hradů ze 14. – počátku 15. století: Rokštejna u Brtnice a Lelekovic u Brna.

 Mikulčice v roce 1967: náročné vyzvedávání dlabaného dřevěného člunu, který přečkal ve vlhkém prostředí zaniklého říčního ramene Moravy 11 století.      V roce 1974 se podařilo na langobardském pohřebišti v Šakvicích odkrýt nejhlubší dosud archeologicky zkoumaný hrob v českých zemích. Dosahoval hloubky 7 m.      Unikátní nález společného pohřbu tří jedinců z období gravettienu v Dolních Věstonicích v roce 1986.

Dosavadní vědomosti o nejstarších dějinách Moravy podstatně rozšířily také záchranné výzkumy, ústavem rozvíjené zejména v období 80. a 90. let minulého století. Vzpomenout lze celou sérii akcí při stavbě vodních děl Nové Mlýny na jižní Moravě, výzkumy při budování moravské dálniční sítě nebo rozmach archeologie v historických jádrech měst.
 

PřílohaVelikost
obr_ARÚB_3b_13.jpg171.72 KB
DSC_2740.JPG2.35 MB
P7053676.JPG281.31 KB
DSC_0022.JPG2.4 MB
13.JPG869.76 KB
159_5986.JPG2.42 MB
DSC_0012.jpg70.1 KB
21_22.jpg241.53 KB
Obrázek2.jpg74.43 KB
10.12.jpg554.57 KB