Praha, Karolinum 2013. (ISBN 9788024622262). 174 s.
Publikace přináší rozhovory s třinácti významnými osobnostmi, které se zabývají orální historií. Profesor Miroslav Vaněk formou interview zaznamenal nejen části životních příběhů těchto osobností, to, jak a proč se začali orální historií zabývat, ale i jejich názory na postavení a význam orální historie v rámci společenských věd. V rozhovorech je reflektováno, jak se vyrovnávají s často kladenou otázkou subjektivity orální historie, zda orální historii považují za obor nebo metodu a jestli je taková klasifikace důležitá. Osobnosti jako David King Dunaway, Ronald Grele, Elizabeth Millwood, Alexander von Plato, Alessandro Portelli, Alistair Thomson, Paul Thompson a další se zároveň zamýšlejí nad budoucností orální historie v době rychle se rozvíjejících technologií i nad možnostmi interpretace orálně historických interview.
Praha, Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR v. v. i. 2011. (ISBN 978-80-87398-11-1; 978-80-7285-145-4). 296 s.
Orální historie jako výzkumná metoda či obor si v českém prostředí v uplynulých patnácti letech nalezla cestu k řadě badatelek a badatelů zabývajících se nedávnou minulostí a významným způsobem přispěla k obohacení bádání politických, sociálních a také kulturních dějin. Autoři se v této knize snažili podat nejenom teoretický a historiografický náhled na problematiku orální historie, ale i shrnout nejnovější trendy v oblasti metodologie a metodiky vedení rozhovorů v jejich analýze a interpretaci. Zároveň autoři touto formou zprostředkovali své osobní zkušenosti z dlouholetého bádání v oblasti novodobých a soudobých dějin.
Praha, Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií 2011. (ISBN 978-80-87398-12-8). 298 s.
Sovinecká setkávání příznivců orální historie oslavila v letošním roce své kulaté jubileum. Myšlenka organizovat diskusní workshopy, které by vědeckým pracovníkům a vysoko-školským studentům umožnily otevřeně a v příjemném prostředí debatovat o možnostech a mezích metody orální historie, vznikla již v březnu 2001. Workshopy byly od počátku zamýšleny jako diskuse a propojení „starších“ historiků s těmi, kteří v oboru začínají, a studentů orální historie, kteří metodu orální historie využívají v rámci svých bakalářských, diplomových či doktorských prací. V tomto ohledu se česká orální historie profiluje podobně jako ta mezinárodní, která sama sebe kultivuje stálým zapojováním nových a nových kolegů. Tento přístup zároveň odpovídá snahám vyvíjeným v rámci International Oral History Association (IOHA), která silně akcentuje a vítá hlasy nováčků a začátečníků. Idea propojit nováčky v oboru s těmi zkušenějšími stála i na počátku úvah vydat k desátému výročí sovineckých setkání „orálně historický reader“, kolektivní monografii autorů s jejich nejlepšími přednesenými příspěvky. Editorský kolektiv si předsevzal přenést ducha sovineckých setkání do praxe této publikace a demonstrovat tak onu pověstnou demokratizaci orálně historické disciplíny. Příspěvky studentů a začátečníků v orální historii vhodně doplňují „mainstreamové“ badatelské záměry akademických nebo univerzitních institucí; ty naznačují možné cesty dalšího rozvoje disciplíny, ukazují nová témata a pohledy na historické události.
Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2011. (ISBN 978-80-7308-357-1). 189 s.
Kniha sleduje dosud málo probádané téma vztahů obou zemí v prvních letech kubánské revoluce (1959–1962), kdy Československo na ostrově působilo jako důležitý prostředník sovětského vlivu. Československé výrobky, na Kubě známé už z meziválečného období, ale i z časově méně vzdálené éry Batistovy, nejprve vhodně doprovázely export sovětské ideo...logie, později se staly nezbytnou součástí tzv. internacionální pomoci, kterou sovětský blok Kubě poskytoval. Pilíř československé politiky vůči Kubě pak tvořily zejména investiční celky hrazené ze štědrých úvěrů a dodávky zbraní. V souladu se sovětskými zájmy participovalo Československo na konsolidaci socialistického režimu na Kubě ještě dalšími způsoby: pomáhalo organizovat tamní bezpečnostní služby, příslušníkům ozbrojených sil poskytovalo vojenský výcvik nebo k nim vysílalo své armádní experty. Důležitou roli ve vzájemných vztazích hrála také vědeckotechnická pomoc, kam spadalo vysílání odborníků a poradců, nebo poskytování stipendií mladým Kubáncům ke studiu na českých a slovenských vysokých školách. Monografie Hany Bortlové se opírá o archivní dokumenty tehdejšího československého vedení, ministerstva zahraničních věcí, ministerstva zahraničního obchodu, civilní rozvědky a dobový tisk a je důležitým příspěvkem do debaty o podobách československé zahraniční politiky na přelomu 50. a 60. let a o transformaci Castrova režimu v politický a společenský systém sovětského typu.
Praha, Academia 2010. (ISBN 978-80-200-1870-0). 604 s.
Kniha je jedním z hlavních publikačních výstupů grantového projektu „Společenské a politické aspekty existence a rozvoje nezávislých hudebních žánrů a trendů v České republice od 60. let do roku 1989 (GA AV ČR 2006–2009). Publikace na rozdíl od dosavadních spíše muzikologických, sociologických či vzpomínkově laděných prací přináší poprvé pohled na rockovou hudbu z historické perspektivy. Kniha je zpracována na základě široké palety pramenů, od archivních materiálů centrální i regionální provenience, přes analýzy dobového tisku a periodik až po rozhovory s dobovými aktéry zpracovanými metodou orální historie. Autor si všímá, jak populární hudba jakožto mezinárodní fenomén ovlivnila téměř tři generace československé společnosti. Mapuje s nezbytnými teoretickými a zahraničními přesahy vývoj rockové hudby u nás od „příchodu rock´n´rollu“ v roce 1956 až do pádu komunistického režimu v roce 1989. Autor se snaží čtenáře seznámit se všemi snahami autoritativního režimu o likvidaci této tzv. „buržoazní a úpadkové“ hudby, která měla podle bývalých komunistických autorit nebezpečný potenciál „ideologické diverze“ ovlivňující mládež v celém bývalém východním bloku. Zároveň se snaží poukázat i na universální a fakticky nadčasový ráz tohoto svérázného společenského a generačního fenoménu (a od něj odvozeného svobodomyslného životního stylu a postojů), který se mj. z těchto důvodů dostával do periodicky se opakujících střetů s nejrůznějšími vládnoucími směry a ideologizujícími proudy a to bez ohledu na konkrétní dobu či zemi.
Praha, Academia 2009. (ISBN 978-80-200-1791-8). 3 svazky, 1838 s. (532+1306)
Kniha pracovníků a spolupracovníků Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV CŘ v.v.i. je publikačním výstupem projektu „Průzkum české společnosti v období tzv. normalizace. Biografická vyprávění příslušníků dělnických profesí a inteligence“ (GA ČR 2006–2008). Je založena na analýze a interpretaci více než stovky rozhovorů a zabývá se klíčovou otázkou, jak prožívali a vnímali dobu před rokem 1989 „obyčejní lid0 žijící v tehdejším Československu. Interdisciplinární badatelský tým složený ze zástupců několika generací se z různých pohledů zabývá mj. otázkami dějin reprezentací, studiem života jednotlivých profesních skupin či sociálních struktur, problematikou všedního dne a každodennosti, regionálními dějinami nebo tématy ze soudobé historické sémiotiky. Dvanáct interpretačních studií je doplněno souborem čtyř desítek redigovaných rozhovorů a v neposlední řadě také kolekcí jedinečných dokumentárních snímků z produkce sovineckého fotografa Jindřicha Štreita. Kolektivní monografie ve svém celku v žádném případě neaspiruje na komplexní a definitivní výklad období zejména sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, rozhodně si však beze za cíl alespoň dílem přispět k oživení a změně doposud spíše jen černobíle vnímaného obrazu této části našich soudobých dějin.
Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i. 2008 (ISBN 978-80-7285-107-2). 113 s.
Nejnovější kniha Miroslava Vaňka, vedoucího Centra orální historie ÚSD AV ČR, současného prezidenta České asociace orální historie o.s. a jednoho z průkopníků orální historie v České republice, patří mezi netradiční příspěvek, který se snaží čtenářům přiblížit základní teoreticko-metodologické otázky orální historie. Autorovi se za díky zahraničním cestám a také širokým mezinárodním kontaktům podařilo nahrát, v úvodní studii začlenit do kontextu doby a interpretovat 14 strukturovaných rozhovorů s velkou částí největších odborníků na orální historii (OH) z celého světa. Autor se vzhledem k okolnostem rozhodl realizovat rozhovory ve strukturované podobě na pět okruhů: Kdy a jak se potkali s OH? V čem vidí hlavní sílu OH? Jak se staví proti kritice a kritikům OH? Jak vidí budoucnost OH? A konečně: Co by popřáli a případně poradili českým orálním historikům? Přeložené a redigované přepisy rozhovorů pak tvoří hlavní část práce. Ta je navíc doplněna i o bonusové DVD (dodávané ke knize zdarma), na němž jsou vybrané multimediální ukázky rozhovorů o klíčových tématech.
Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i. 2007 (ISBN 978-80-7285-091-4). 95 s.
Předkládaný text je velice netradičním příspěvkem ke zpracování jedné z důležitých otázek soudobých dějin, tj. individuálního lidského osudu vnímaného na pozadí dobových událostí. Text Jiřího Petráše se zabývá osudy dvou žen, které prožily dva klíčové okamžiky českých , potažmo obecných, dějin 20. století, rok 1945 a ukončení druhé světové války a rok 1968 a okupaci Československa „spřátelenými vojsky“. Jedná se v podstatě o mikrohistorickou studii založenou na interpretaci dvou deníků, jež se nachází ve fondech Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Interpretace je doprovázena také vylíčením postupu (často dobrodružného) pátrání, které musel pro zjištění totožnosti autorek obou deníku podstoupit. „Cesta historikova“ pátrajícího různými cestami a nejrůznějších pramenech po osudech pisatelek byla v jednom z případů korunována úspěchem, když se mu podařilo jednu ze vzpomínajících žen zkontaktovat a posléze s ní i natočit rozhovor (řekněme kombinovaného typu, životopisné vyprávění doplněné o tématické otázky týkající se mj. událostí popisovaných v deníku). Kompletní text obou deníku i celý rozhovor jsou spolu s bohatou fotodokumentací součástí práce.
Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i. – Fakulta humanitních studií UK 2007 (ISBN 978-80-7285-089-1). 224 s.
Ať už je ORÁLNÍ HISTORIE kvalitativní výzkumná metoda nebo specifický (pod)obor společenskovědního a humanitního bádání, jež se zabývá nedávnou minulostí, v každém případě se jedná o dynamicky se rozvíjející odvětví, které se postupně rodilo v prostředí severní Ameriky a západní Evropy po II. světové válce a odkud se také šířilo dále do světa. Kniha mapuje vznik orální historie od okamžiku, kdy se kvůli pohnutým dějinným událostem 20. století postupně ukazovalo, že klasicky pojímané politické, hospodářské, sociální a kulturní dějiny států a populací (tzv. velké dějiny) nepostačují ke komplexnímu uchopení a porozumění spletitým lidským rozhodnutím, motivacím a osudům. Spolu se vznikem technických předpokladů to byl okamžik, v němž vznikla potřeba analyzovat dějiny prostřednictvím rozhovorů s jejími aktéry a přihlížet tak i k osobním svědectvím „z první ruky“.
Kniha neposkytuje pouze detailní metodologický návod jak vést orálněhistorický výzkum, jak zaznamenat lidskou zkušenost a uchovat ji pro příští generace, ale zabývá se i otázkou interpretace specifických narativních pramenů. Dává také rámcový podnět ke klasifikaci historického rozhovoru, představuje jeho možnosti a limity a upozorňuje na řadu dílčích problému spojených nejen s metodou, ale i s oborem jako takovým. Jedním z nich jsou vysoká etická kritéria výzkumu, legislativa, otázka paměti, subjektivity a objektivity a lidského prožitku minulosti obecně.
Praha, Prostor 2006. (ISBN 80-7260-161-X). 412 s.
Interpretace rozhovorů nejsou pouhým převyprávěním či „přestylizováním“ sdělení, která historikové získali od jednotlivých narátorů. Jejich snahou není vyprávění disidentů a komunistických funkcionářů opravovat nebo usvědčovat je z vědomě či nevědomě sdělené nepravdy a ani se nepokoušejí z rozhovorů „vytěžit“ nějaké prvoplánové generalizace. Hlavním badatelským cílem zde shromážděných interpretací je dosáhnout hlubšího pochopení sledovaných událostí nebo příběhů, respektive pokusit se přiblížit ke „komplexnosti dění“ v naší nedávné historii.
Publikování deseti interpretačních studií přináší širokému okruhu odborných i laických zájemců o nejnovější historii možnost seznámit se s individualizovanými pohledy na charakter a vývoj tzv. normalizace v bývalém Československu. Čtenář se tak může mj. přesvědčit, že z různých zorných úhlů interpretace (a interpreta) lze dojít u jednoho rozhovoru k různým závěrům.
Praha, Lidové noviny 1999. (ISBN 80-7106-337-1). 860 s.
Jedná se bez nadsázky o jednu z přelomových prací české historiografie. Autoři se za pomoci metody orální historie a zachycení životních příběhů stovky aktérů listopadové revoluce 1989 pokusili pátrat po do té doby historiky nepostihnutém obrazu života v reálném socialismu a v okamžicích jeho pádu. První část knihy obsahuje historický úvod do problematiky, teoretické a metodické pojednání o orální historii, a především interpretaci vlastní interview. Druhá část je tvořena přílohami, v nichž je otištěno 65 nejzdařilejších rozhovorů. Teoretická pasáž byla po několik let jedinou a v českém prostředí široce dostupnou informací o metodě orální historii vůbec.
Praha, Votobia – Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2002. (ISBN 80-7285-016-4). 350 s.
Kniha je publikačním výstupem projektu Grantové agentury ČR „Kulturní a společenské aktivity mladé generace a cesta k občanské společnosti. Výzkum prokázal, že v posledním desetiletí komunistického režimu v Československu postoupila jeho koroze do té míry, že již nebyl schopen potlačit – a v posledním období ani kontrolovat – všechny projevy aktivity, jež vznikaly spontánně a většinou bez prvoplánového politického záměru v prostředí mladé generace, tj. u té generační vrstvy české populace, která již neměla vlastní autentické zážitky událostí roku 1968, a nebyla jimi ani traumatizována. Sborník obsahuje šest studií z pera čtyř autorů a jedné autorky, které přináší různé pohledy do zájmové oblasti, každodennosti a mentalit studující, učňovské a již pracující mládeže: od pacifismu a mírového hnutí, přes vztah k víře, k ekologii, přírodě a skautingu, k novým směrům rokové hudby. Specifickým tématem se pak zabývá studie mapující snahy StB o kontrolu nad mládežnickým hnutím. Studie využívají výsledků získaných metodou orální historie, přičemž nahrávky všech citovaných rozhovorů jsou uloženy v Centru orální historie ÚSD ve sbírce Rozhovory.
Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2004. (ISBN 80-7285-045-8). 175 s.
Autor ve své práci v širokém kontextu shrnuje a zamýšlí se nad teoretickými i praktickými poznatky, které získali pracovníci a spolupracovníci COH ÚSD při realizaci orálně–historických projektů. Dílo ve své první části přináší limitovaný přehled o vývoji orální historie jak ve světě, tak i také v českém prostředí a snaží se také alespoň částečně vypořádat s terminologickou různorodostí, která bývá s orální historií spojena. Dále se autor pokusil nabídnout dílem vlastní pohled na problematiku rozhovoru a všech aspektů s ním spojených. Kniha může také velmi dobře posloužit pro orientační „vademecum“ těm badatelům ve společenských a humanitních vědách, kteří získávají své poznatky za pomoci nahrávaných interview.
Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2004. (ISBN 80-7285-033-4). 170 s.
Publikace je historickou interpretací 36 životních příběhů členů Charty 77, o kterých mezi lety 1992–1996 spolu s dobovými aktéry hovořily především Květa Jechová a někdejší doktorandka sociologie na univerzitě v Erlangen Ilona Christl. Ve své době autorky jako jedny z prvních pořizovaly rozhovory podle obvyklých standardů orální historie. Kniha obsahuje kromě přepisů čtyř nejzdařilejších rozhovorů (Anna Marvanová, Jiří Hájek, Václav Benda, Josef Vohryzek) především interpretaci těchto rozhovorů z pohledu autorky jakožto historičky. Téměř kompletní přepisy všech 36 interview jsou uloženy v Centru orální historie ÚSD ve sbírce Rozhovory.
Praha, Prostor 2005. (ISBN 80-7260-142-3). 1970 s.
Dvoudílná publikace Vítězové? Poražení? přináší nejzajímavější rozhovory vybrané z původně 120 zaznamenaných životopisných vyprávění někdejších disidentů a komunistických funkcionářů. První díl obsahuje 30 rozhovorů s bývalými československými disidenty, kteří se v různé míře a na různé úrovni účastnili opoziční činnosti, a navazující druhý díl zaznamenává 20 vyprávění předlistopadových funkcionářů KSČ, od okresních výborů až po předsednictvo ústředního výboru KSČ. Interviews, pořízená pracovníky Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v rámci výzkumného projektu metodou tzv. orální historie, přispívají nejen k obohacení našich faktografických znalostí o období normalizace. Umožňují nám nahlédnout do životních příběhů, zkušeností a prožitků lidí, kteří z jedné či druhé strany tuto historickou periodu ovlivňovali a spoluvytvářeli její charakter. Čtenář si může vytvořit velmi plastický, a přitom neučebnicový obraz našich nedávných dějin, neboť může konfrontovat jejich individuální prožitek zachycený ve vyprávění desítek aktérů. Na jedné straně jsou mezi nimi Petr Oslzlý, Václav Malý, Mikuláš Huba, František Stárek, Petr Uhl, Vladimír Hučín, Václav Havel a mnozí další, na straně druhé například Jindřich Poledník, Rudolf Hegenbart, Miloš Jakeš, Miroslav Štěpán, Zdeněk Hoření či Jaroslav Čejka. Historikům i širšímu okruhu zájemců o toto téma se do rukou dostává autentický pramen v podobě vyprávění osob různého věku, z centra i z regionů, známých i těch, kteří příležitost zveřejnit svůj životní příběh dostali poprvé. Životopisné rozhovory se přitom nezaměřují jen na historické události, na činnost ve stranických a politických funkcích nebo na disidentské aktivity. Přinášejí skutečné příběhy, někdy velmi silné a lidsky jímavé, jindy všední anebo přes veškerou autostylizaci i odpudivé. Interview zachycují také sociální a rodinné zázemí vyprávějících, jakož i jejich osobní záliby, zájmy a koníčky a pokoušejí se přispět k tomu, aby označení „komunistický funkcionář“ nebo „disident“ nebylo jen prázdným pojmem bez živého obsahu. Publikace nesoucí záměrně nejednoznačný název Vítězové? Poražení? doplňuje tu stránku dějin, kterou nelze podchytit na základě písemných archivních pramenů. Je určena nejen pamětníkům, ale i mladé generaci čtenářů, která má možnost se na základě rozsáhlého a různorodého souboru rozhovorů zamyslet nad veřejnou i osobní „podobou“ těch, kteří své vyprávění poskytli, a dotvořit si svůj vlastní obraz sledovaného období.
Olomouc 2003. (ISBN 80-244-0718-3). 78 s.
Publikace nastiňuje pravidla a zákonitosti historiografické metody orální historie. Podává stručný nicméně ucelený a praktický přehled o tom, jak má dotazování vznikat, jaké jsou postupy přípravy a kontaktování narátora, zabývá se metodikou vedení rozhovoru, možnosti výpovědí, technikou archivace a přepisu záznamu a konečně jeho analýzou. Kromě uvedených technických a návodných kapitol zde čtenáři a zájemci o metodiku orální historie najdou také vzor oslovovacího dopisu, smlouvy o poskytnutí práv ke zpracování a archivací získaných informací stejně jako právní rozbor možností orální historie v současném českém zákonodárství. Publikace vznikla v ediční řadě skript a je určena především vysokoškolským studentům historie, politologie, sociologie a žurnalistiky.
