Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

Oddělení pro výzkum stěžejních otázek období 1945-1989

Hlavní stránka » Oddělení pro výzkum stěžejních otázek období 1945-1989 »

Oddělení je v rámci ústavu personálně nejpočetnějším vědeckým úsekem. Působí zde 13 vědeckých pracovníků, 5 odborných pracovníků a 4 doktorandi. Výrazně se v období let 2001–2005 proměnila věková struktura oddělení. Početně silné zastoupení generace mladších pracovníků do 40 let na oddělení svědčí o vyváženém a zároveň perspektivním generačním zastoupení na úseku bádání soudobých dějin v letech 1945–1989 a také o vážném zájmu mladé generace historiků pracovat v tomto oboru. Vědecká personální politika uplatňovaná v rámci celého ústavu tak přinesla dobré výsledky i pro budoucnost oddělení pro výzkum stěžejních otázek let 1945–1989. Ustavení oddělení Oddělení pro výzkum stěžejních otázek období let 1945–1989 bylo v ÚSD ustaveno v lednu roku 1997 původně jako oddělení pro výzkum stěžejních otázek období 1945–1969/1970. Jeho vedoucím byl tehdy jmenován prof. Jindřich Pecka (†1998), od 1. září 1998 Jiří Kocian. K 1. lednu 2001 bylo sloučeno oddělení pro výzkum stěžejních otázek období 1945–1969/1970 s oddělením pro výzkum stěžejních otázek období 1970–1989. Sloučení obou oddělení přispělo k zformování širšího týmu specialistů – zkušených vědeckých a odborných pracovníků –, k zlepšení odborné komunikace, k diskusím o teoreticko-metodologických problémech, k vzájemným informacím o zajímavých materiálech, publikacích či konferencích, ke společným projektům. Výrazně v tomto ohledu také napomohlo založení a zahájení činnosti pobočky ÚSD v Brně v roce 2003 z iniciativy Jiřího Pernese a Oldřicha Tůmy. Pobočka v Brně napomáhá i k širšímu prosazení a rozvoji oboru v oblasti základního výzkumu a organizace vědecké a pedagogické práce pro období let 1945–1989 ve spolupráci s historickými pracovišti na Moravě a ve Slezsku. Vědecké zaměření a další směry odborné, publikační a pedagogické činnosti oddělení Pracovníci oddělení navázali v mnohém na řadu významných výsledků a výstupů projektů badatelských týmů v prvním desetiletí existence ústavu, které položily nejen základy oboru soudobých dějin jako vědecké disciplíny v širším domácím měřítku ale vyprofilovaly i mnohá stěžejní témata výzkumu období let 1945–1989: Zakladatelské období a první krize komunistického režimu v Československu 1948–1953 a Československo 1945–1967 (řešitel Karel Kaplan), Politické elity v Československu a jejich změny 1938–1953 (řešitel František Svátek), Pobyt sovětských vojsk na území Československa 1968–1991 (řešitel Jindřich Pecka), Prameny k dějinám československé krize 1967–1970 (řešitelé Vilém Prečan a Jindřich Pecka, od roku 1998 Jitka Vondrová), Antitotalitní demokratická revoluce v Československu v roce 1989 a Česká společnost v období normalizace a revoluce 1969–1989 (řešitel Milan Otáhal), Činnost a úloha Státní bezpečnosti 1969–1989 (řešitel František Koudelka), Československo 1969–1989 a Československý politický a kulturní exil 1948–1989 (řešitel Oldřich Tůma), Česká a německá edice dokumentů k dekretům prezidenta republiky 1940–1945 (řešitel Karel Jech), Národnostní politika Československa 1945–1954 (řešitelka Helena Nosková), Krize komunistického systému v Československu 1953–1957 a Československý exil 1948–1989 (řešitel Jiří Pernes), Slovníková příručka k československým dějinám 1948–1989 (řešitel Jiří Kocian), Kulturní a společenské aktivity mladé generace a cesta k občanské společnosti (řešitel Miroslav Vaněk). Od roku 2001 se pracovníci oddělení soustředili na řadu návazných témat: na analýzu a poznání jednotlivých etap komunistického režimu, na československou zahraniční politiku v kontextu studené války, na politický systém Národní fronty po roce 1945 (politické strany) a na prohloubení poznání nových institucionálních prvků poválečného politického života jako opory nástrojů lidově demokratického režimu let 1945–1948 a po únoru 1948 jako převodového mocenského mechanismu totalitní komunistické moci (odbory, národní výbory, akční výbory Národní fronty), na jednotlivé oblasti bezpečnostní politiky komunistického státu a uplatňování represivních mechanismů vůči občanům a perzekuce skupin obyvatelstva či jednotlivců, na opoziční aktivity a jejich komparaci s obdobnou problematikou v sousedních bývalých komunistických zemích (zvláště v období tzv. normalizace), na studium sociálních dějin, které rozšířilo přesnější vymezení etap sociálního vývoje a složité vnitřní provázanosti sociálních dějů s hospodářským a politickým vývojem, na národnostní politiku československé vlády po roce 1945 i s akcentem na další osvětlení důsledků dekretálního zákonodárství vůči neslovanským menšinám, na kritickou interpretaci politických okolností vývoje v Československu v roce 1968 včetně znovuvytváření prvků občanské společnosti v tomto období, na vztah církve a státu zejména v období let 1969–1989, na bádání o dějinách Komunistické strany Československa, na český a československý exil let 1948–1989 jako téma, které ukázalo potřebu koncepční a dlouhodobé spolupráce mezi českými a zahraničními institucemi. Oddělení jako důležitý vědecký úsek ÚSD spolupracovalo na řešení výše uvedených témat v období 2001–2005 také s kolegy z oborově příbuzných domácích i zahraničních akademických, univerzitních či dalších vědeckých institucí. Ve spolupráci se slovenskými, polskými a německými odborníky se rozšířilo poznání o národnostní politice československé vlády, která v duchu potřeb poválečné obnovy země přijala radikální opatření vůči neslovanským menšinám, zaměřila se programově na budování ČSR jako národního státu Čechů a Slováků se zřetelem k rozšíření práv dalšího slovanského obyvatelstva a po únoru 1948 pojala národnostní problematiku v duchu komunistického internacionalismu. Za účasti právních historiků (Právnická fakulta UK Praha) a německých specialistů (Collegium Carolinum, Mnichov, Hannah Arendt Institut für Totalitarismus-Forschung při Technické univerzitě v Dráždanech) se rozvinulo další komparativní bádání o roli dekretálního zákonodárství při obnově Československa v roce 1945. Ve spolupráci se slovenskými (Historický ústav SAV a Ústav politických věd SAV v Bratislavě) a polskými historiky (Univerzita Wroclaw) se rozšířilo zkoumání první krize komunistického režimu v Československu v první polovině 50. let jako krize důvěry sociálních opor komunistické moci. Detailněji byla objasněna etapa vztahu mezi státem a církvemi v 60. letech. Hlouběji byly osvětleny i formy a metody práce Státní bezpečnosti v 70. a 80. letech při sledování postihu a perzekuce opozičních skupin a disentu v Československu. Přesněji se na základě studia dokumentů o reformním dění v Československu v letech 1967–1970 podařilo charakterizovat a upřesnit poznání jednotlivých etap tohoto období a úlohy protagonistů či odpůrců reforem doma i v zahraničí. Metodou orální historie se podařilo zachytit a uchovat v písemné či digitalizované podobě početná svědectví pamětníků z řad oficiálních komunistických elit či odpůrců a obětí komunismu v Československu, a to ve spolupráci s americkými a slovenskými spolupracovníky. Pracovníci oddělení též výrazně přispěli k obohacení archivní a dokumentační sbírky ústavu o pozůstalosti či archivy významných osobností politického a společenského života a organizací, zejména z řad opozičních struktur a exilových organizací. Prohloubil se výzkum a poznání činnosti poválečných politických organizací, stran a názorových proudů z let 1945–1948, včetně činnosti KSČ v tomto období. V mezinárodní komparaci se zkoumá téma studené války a Československa, jeho místo v sovětském bloku a jeho zahraniční politika. Některá témata, zejména otázky sociálních, hospodářských, právních a vojenských dějin, jsou zpracovávána nadále společně s externími spolupracovníky z dalších historických pracovišť (univerzitních, akademických, armádních, z archivů a muzeí) v ČR i v zahraničí. Například spolupráce s historiky ze Slezského ústavu Slezského zemského muzea a z opavské univerzity se týkala role poválečné Národní fronty a uplatňování jejích mechanismů v politickém systému či otázky poválečné retribuce. Společně se specialisty z ústavů SAV v Bratislavě pokračovali pracovníci oddělení na dokončení rukopisu Slovníkové příručky k československým dějinám 1948–1989. Pracovníci oddělení se zapojili do mezinárodního projektu Europa der Diktaturen srovnávajícího průběh reforem v zemích sovětského bloku v 50. a 60. letech 20. století, jehož nositelem byl Institut für sozialwirtschaftliche Forschung des Max-Planck-Institutes ve Frankfurtu n. Mohanem. K poznání výše uvedených témat výrazně napomohla řada projektů, které byly uděleny pracovníkům oddělení v soutěži jednotlivých grantových agentur. Mezi nejvýznamnější řešené nebo získané projekty pracovníků oddělení v letech 2001–2005 patří: Prameny k dějinám československé krize v letech 1967–1970 (řešitelka Jitka Vondrová); Politické elity a disent v období tzv. normalizace (řešitel Miroslav Vaněk); Dějiny české společnosti v letech 1945–1989 (řešitel Oldřich Tůma); Stát a katolická církev v Československu v letech 1968–1989 (řešitel Jaroslav Cuhra); Komunistické Československo na přelomu 50. a 60. let. Od utužování režimu k liberalizaci 1958–1963 (řešitel Jiří Pernes); Československý demokratický exil a západní velmoci v letech 1948–1963 (řešitel Jiří Pernes); Dokumentační, informační a badatelské centrum k rokům 1968 a 1989 v rámci Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR (řešitelé Jiří Suk a Jiří Hoppe); Neformální mírové aktivity v Československu 1980–1989 (řešitel Petr Blažek); Geneze, vývoj a realizace ideje národní fronty (Proměny společnosti v Československu v období let 1938–1953) (řešitel Jiří Kocian); Proces upevňování totalitního systému v Československu (Akční výbory Národní fronty po únoru 1948 (řešitel Jiří Kocian); Dekrety prezidenta republiky z let 1940–1945 ve světle vývoje československého, resp. českého právního řádu a z hlediska jeho kompatibility s právem EU (řešitel Jiří Kocian); Zákonná opatření a nezákonné zásahy vůči skupinám obyvatelstva a jednotlivcům v Československu v letech 1938–1948 (řešitel Jiří Kocian). Vlastní malotirážní ediční řada Studijní materiály oddělení pro výzkum stěžejních otázek let 1945–1989 přináší dílčí výsledky studia. Ediční řady Krize komunistického režimu v Československu 1953–1957 a Prameny a studie k dějinám československého exilu 1948–1989 vydávané v Brně řídí J. Pernes, pokračuje edice Prameny k dějinám československé krize 1967–1970. Pracovníci oddělení výrazně přispěli svými referáty k úspěšnému průběhu mezinárodních historických konferencí: v dubnu 2002 na konferenci v Praze zaměřené k politickým procesům v Československu “Politické procesy v Československu po roce 1945 a ,Případ Slánský‘”, v listopadu 2004 ve spolupráci s wroclawskou univerzitou na konferenci “Mezi vynuceným přátelstvím a skutečnou solidaritou: Češi, Poláci a Slováci 1938/39–1945–1989”, v květnu 2005 na konferenci “Československo 1945 – na rozhraní epoch nesvobody”. Řada pracovníků oddělení přednáší a vede semináře na univerzitách v Praze, Brně a Ostravě, jsou školiteli doktorandů, vedou, konzultují a posuzují diplomové, rigorózní a doktorské práce, někteří pracovníci oddělení pokračovali ve zpracovávání učebních dějepisných textů. Různými dalšími formami přispívají také k prohloubení zájmu studentů o obor. V rámci svých výzkumných projektů poskytují odbornou pomoc i další podporu při zpracování bakalářských, diplomních a disertačních prací. Dařilo se též získat zájem studentů o různé akce pořádané ústavem – semináře. Pracovníci oddělení poskytují odbornou pomoc i zahraničním studentům a doktorandům Metodologicky se oddělení nadále zaměřuje na základní výzkum soudobých poválečných dějin Československa jako nezbytného podkladu pro jejich syntetické zpracování (archivní heuristika, příprava edic převážně nevydaných dokumentů, dílčí monografické studie, zachycení svědectví pamětníků, zpracování statistických dat). Pracovníci oddělení shromažďují a připravili k vydání vzpomínky a písemná svědectví poválečných reemigrantů (H. Nosková), aktivních protagonistů poúnorového exilového dění (J. Pernes), osob angažovaných v reformním hnutí let 1967–1970 (J. Hoppe) či přímých aktérů opozičních aktivit 70. a 80. let a revolučních událostí v listopadu 1989 (O. Tůma, M. Otáhal, M. Vaněk). Pracovníci oddělení se podílejí též na rozšíření nabídky a služeb badatelům a veřejnosti zpřístupňováním historických studií a archivní dokumentace pomocí internetu a digitalizovaných záznamů zpracovaných Centrem pro orální historii a archivem ÚSD. Výhledy odborné činnosti a vědecký záměr oddělení po roce 2005 V blízkém výhledu let 2005–2010 se oddělení zaměří nadále na analýzu a na interpretaci základních společenských změn v Československu ve sledovaném období v mezinárodním kontextu. K důležitým tématům návazného výzkumu budou patřit zejména zpracování sociálních dějin a dějin společnosti, komparativní zkoumání souvislostí krizových období komunistického režimu, detailnější poznání pozadí a metod činnosti bezpečnostních složek, které se promítaly zvláště do represivních opatření režimu vůči obyvatelstvu, a na další studium forem odporu a opozičních aktivit obyvatel vůči totalitnímu režimu i na otázky bezpečnostní politiky. Cílem bude podat komparativní historický přehled nejprve formou monografických studií a pokusit se o syntetické zpracování československých dějin let 1945–1992. Oddělení je tak připraveno i přes některé dílčí problémy podílet se na přípravě syntézy poválečných československých dějin období po roce 1945. Hlavními okruhy vědecké činnosti oddělení v letech 2005–2010 budou:

• prohloubení výzkumu vývoje společnosti v období základních systémových změn v poválečném období let 1945–1953;
• sociální dějiny po roce 1945;
• procesy rozhodování a řízení na různých úrovních správy státu v období komunistického režimu;
• liberalizační trendy v počátcích reformního procesu v Československu na přelomu 50. a 60. let 20. století;
• bezpečnostní politika komunistického státu, zejména činnosti bezpečnostních a zpravodajských složek;
• komparativní bádání o uplatňování represivních opatření komunistického režimu vůči obyvatelstvu a o formách odporu a opozičních aktivitách obyvatel vůči komunistické moci;
• rozšíření studia vztahu církve a státu v období komunistického režimu v Československu;
• rozšíření bádání na tématu Západ a Československo a československá zahraniční politika v éře studené války;
• pokračování v kritickém bádání o Komunistické straně Československa jako mocenské síle, která dlouhodobě ovládala poválečnou společnost;
• národnostní politika po roce 1945 s důrazem na česko-slovenský vztah a politiku vlády vůči neslovanským menšinám s akcentem na 70. a 80. léta 20. století;
• dějiny českého a československého exilu a pokračování v postupné kompletaci pozůstalostí a archivů československého exilu 1948–1989;
• vydání dalších svazků edice Prameny k dějinám československé krize let 1967–1970;
• soustředění výzkumu domácí a zahraniční historiografie 90. let 20. století na metodologické otázky – periodizace a terminologie, ideologie;
• na úseku dokumentace další rozšiřování nabídky strukturované a počítačově upravené dokumentace k období let 1945–1989 na webové stránce ÚSD ve spolupráci s knihovnou a edičním oddělením ÚSD.

Oddělení chce svou další činností přispět i k zodpovězení řady dalších badatelských deziderát na poli soudobých dějin, zejména v kulturní, právní, zahraničněpolitické, hospodářské, bezpečnostní a vojenské problematice. I na tomto poli není možné další bádání zastavit, zůstaly by nezodpovězeny mnohé závažné otázky. Oddělení tak chce napomoci i k další stabilizaci postavení oboru soudobých dějin jako vědecké disciplíny, která kriticky zkoumá postupně shromažďovanou faktografii a která zůstane i nadále oproštěna od jakýchkoli politických a ideologických vlivů.
Jiří Kocian

6. 2. 2006