BALÁZS KOMORÓCZY

Prosluněné území nejjižnější části Moravy patří k oblastem s nejstaršími stopami lidských komunit, archeologické památky jeho dřívějších obyvatel se nacházejí prakticky v každém koutu. Vděčí za to především příhodným klimatickým podmínkám, úrodnosti půdy a výhodné poloze na důležitých prastarých komunikacích. V seriálu, který bude ode dneška vycházet v čtrnáctidenních intervalech, chceme představit některé z nejzajímavějších archeologických památek regionu a osvětlit jejich přínos pro poznání minulosti.

Archeologie je vědní obor, který se věnuje zkoumání nejstarších dějin lidstva. Rozhodně není kopáčskou „vášní“ s cílem co nejvíce naplnit muzejní vitríny různými předměty. Objevuje, zachraňuje, odborně zpracovává a zveřejňuje veškeré hmotné pozůstatky, které nesou nějakou nepsanou informaci o minulém lidském světě, a na jejich základě se pokouší rekonstruovat politické, ekonomické, společenské a přírodní poměry v jednotlivých úsecích dějinného vývoje. Hmotné pozůstatky lidských komunit jsou u nás až 700.000 let staré a až do doby Velkomoravské říše (9. st. n. l.) jsou archeologické nálezy téměř jediným klíčem k poznání minulosti.

Archeologie pro své cíle potřebuje dostatek dat, tzv. archeologických nálezů, ze kterých lze vyčíst informace. Informační hodnota předmětů v zemi však závisí na mnoha faktorech: jak s nimi nakládali jejich tvůrci (např. co sami spálili), co dovolily přežít klimatické a půdní podmínky (např. u nás se téměř nedochovávají textilie a dřevěné předměty), a také na okolnostech, za nichž jsou ze země vyzvednuty. Tento třetí faktor je mimořádně důležitý a lze jej znázornit na jednom příkladu: Najde-li někdo na svém poli vyoranou bronzovou sponu např. z doby římské a odnese ji domů, stane se z ní zajímavá ozdoba jeho domácnosti. Informační hodnota takového předmětu pro poznání minulosti je však prakticky nulová. Jestliže ji později odevzdá do muzea, stane se součástí sbírky bez možnosti hlubší výpovědi. Pokud je však k nálezu na místo přivolán archeolog, který má možnost prozkoumat i jeho okolí (pro laika zdánlivě nezajímavé či nepostřehnutelné předměty, zbarvení půdy atd.), mohou být objeveny dosud neznámé pozůstatky sídliště či pohřebiště. Zjednodušeně lze říci, že pro smysluplné zkoumání minulosti mají nálezové okolnosti stejný význam jako nález samotný.

Archeologické nálezy se dnes objevují různými způsoby. Nejpřínosnější je soustavné odborné zkoumání krajiny s menšími, na určité problémy zaměřenými, odkryvy. Tyto tzv. systematické výzkumy dnes provádějí archeologické instituce kvůli finanční náročnosti jen v omezené míře. Jsou-li archeologické památky ohroženy lidskou činností (např. stavbou, hlubokou orbou apod.), musí být provedena jejich odborná záchrana. Tento tzv. záchranný výzkum hradí v případě fyzických osob archeologické instituce, právnické osoby ho však musí financovat samy. Často může na archeologické památky narazit na poli či zahrádce kdokoli. Ohlášení takového nálezu je též nutné. V případě, že ostatní předměty ukryté v zemi nejsou bezprostředně ohroženy, archeolog pouze zaznamená přesné místo nálezu a poznatky zjistitelné na povrchu, aniž by uskutečnil výkopové práce. Představa o archeolozích, kteří po každém nahlášeném nálezu rozorávají celou zahrádku či vinohrad, je mylná.

Závěrem je třeba zdůraznit, že jakékoli pozůstatky lidské činnosti, ukryté v zemi, tvoří součást společného kulturního dědictví státu, kraje, regionu, obce i každého jednotlivce, a jsou chráněny zákonem. Oznámení a odevzdání nálezů by nemělo být pouze povinností, nýbrž i vlastním zájmem každého. Stejně tak by neměli být přehlíženi ti, kteří sbírají archeologické nálezy pro soukromé, ba mnohdy přímo pro obchodní záměry. Nenávratně a trvale totiž poškozují společné kulturní bohatství nás všech.

Autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky Brno, detašované pracoviště Dolní Dunajovice