Aktuální pokračování seriálu zastihlo území jižní Moravy a zvláště Břeclavska v době železné, přesněji na jejím počátku v takzvané době halštatské (zhruba 740 – 400 před naším letopočtem), jejímuž obecnému popisu byl věnovaný minulý díl.

Přestože se poprvé v archeologických pramenech projevuje v hojnější míře užívání železa pro výrobu artefaktů, vývoj tohoto období navazuje na předcházející dobu bronzovou. V prostoru jižní Moravy se v tomto období objevují archeologické nálezy, které byly označeny souhrnně jako takzvaná horákovská kultura podle bohatě vybaveného mohylového hrobu nalezeného u obce Horákov.

Podél toku Dyje

Nálezy horákovské kultury se na jižní Moravě koncentrují v oblasti Brněnska, Znojemska, Ždánického lesa a na Břeclavsku zejména v prostoru podél toku Dyje. Archeologové její přítomnost zjišťují nejčastěji prostřednictvím nálezů sídlišť, pohřebišť a v menší míře také hradisek.

Přirozeně ne všechny lokality byly důkladně prozkoumané a většina z nich je známá pouze z nálezů pocházejících z povrchových sběrů, které podávají vždy jen velmi omezené množství informací o lokalitě. Prozkoumaná sídliště horákovské kultury se v zásadě neodlišují od sídlišť předcházející doby bronzové.

Zjištěná byla obydlí částečně zahloubená pod povrch sídlištní jámy různého účelu. Na Břeclavsku byla takováto sídliště objevena například v Bulharech či Podivíně. Pohřebiště horákovské kultury jsou, podobně jako u popelnicových kultur konce doby bronzové, žárová. Zemřelí byli spalovaní na hranici a zbytky kostí byly ukládané do keramických uren spolu s dalšími milodary. Kromě běžných pohřebišť tohoto typu archeologie eviduje taktéž mohylové pohřby, které se často odlišují bohatstvím výbavy, kostrovým ritem a jsou pokládány za pohřby vyšších společenských vrstev.

Platí však pravidlo, že nadzemní části konstrukcí mohyl (a dalších archeologických památek) se zpravidla nedochovají vzhledem k mnohasetleté zemědělské činnosti a dalším vlivům člověka a přírody. Úrodné nížiny Břeclavska z tohoto důvodu představují oblast spíše chudou na nálezy mohylových pohřebišť. Přesto byly mohyly horákovské kultury nalezeny v okolí Břeclavi či Velkých Hostěrádek.

Žárové hroby pak známe například z Dolních Věstonic a Klentnice, kde plynule navazují na pohřby z předcházející pozdní doby bronzové. V počátcích osídlení hradiska nejsou téměř známy a doklady jejich využívání pocházejí až z pozdějších fází vývoje horákovské kultury. Vznikaly na místech dřívějších hradisek pozdní doby bronzové, avšak často s menším rozsahem a opevněná byla jen nejvyvýšenější část plochy. Doklady osídlení horákovské kultury na výšinné poloze byly evidovány například v Divákách.

Obecně nejpočetnější pramen archeologického poznání – fragmenty keramických nádob – poukazují na vývoj ve tvarovém spektru i použitých výzdobných stylech a jejich provedení.

Podobně jako v předcházející obdobě bronzové je povrch keramických nádob zdoben tuhováním (do povrchu keramické nádoby je vtírán práškový grafit pro dosažení kovového lesku), avšak v osobitém geometrickém stylu, který je v různých obměnách charakteristický téměř pro celý tehdejší „halštatský“ svět. Objevují se různé sestavy horizontálních a radiálních pásů, šrafovaných trojúhelníků či někdy také motivy svastiky, která se jakožto starý indoevropský symbol slunce a věčného cyklu života vyskytuje v evropském pravěku mnohokrát.

Až pohnuté události minulého století tento motiv naplnily zcela jiným významem, než jaký vyjadřoval tisíciletí předtím. Kromě toho se na nádobách horákovské kultury objevuje také malba černou barvou na světlém povrchu, jejíž původ je spatřován v kontaktech se severomoravským prostředím, kde halštatská malovaná keramika dosahovala zcela mimořádné úrovně technického a uměleckého zpracování.

Plastické prvky

Výzdobné prvky zahrnují také mnohé plastické prvky, jako jsou plastické lišty, žebrování a promáčknutí stěn nádoby.

Sortiment keramického nádobí bohatších vrstev horákovské kultury byl doplněn o nádoby vyráběné z bronzového plechu, často bohatě zdobené vytepávanými motivy. Jejich nálezy pocházejí zejména z mohylových hrobů také spolu s dalšími nálezy. Často jsou to součásti koňského postroje, v prostředí bohatých mohyl halštatského světa na západ od Moravy také spolu s nálezy vozu s loukoťovými koly.

Dále byly jako součásti hrobové výbavy přikládány například spony na spínání šatů, meče, hroty kopí a nože. Mnohé z těchto předmětů byly již vyrobeny ze železa, avšak bronzu je po celou dobu halštatskou i později pro výrobu některých druhů předmětů (zejména šperky) stále hojně využíváno.

MAREK VLACH