Mikulčice
Detašované pracoviště v Mikulčicích bylo založeno jako první terénní výzkumná základna Archeologického ústavu Brno v roce 1954 v souvislosti s objevem velkomoravského hradiště „Valy“. Od počátku plnilo především funkci základny terénního výzkumu, který na lokalitě celých 55 let provádí brněnský Archeologický ústav. V jeho rámci byla postupně odkryta část jednoho z center Velké Moravy a celé území bylo pro svůj význam již v roce 1962 vyhlášeno národní kulturní památkou. Postupně byly vedle pokračujících prací na hradišti zahájeny rozsáhlé vykopávky v širším zázemí hradiště (Nechvalín, Prušánky, Lužice). Po roce 1990 došlo k omezení velkorysých plošných výzkumů, a to zejména kvůli disproporci mezi rozsáhlými prozkoumanými plochami a stavem jejich teoretického zpracování a publikování. V této souvislosti bylo pracoviště přeměněno na středisko badatelského výzkumu raného středověku, jehož cílem se stalo systematické zpracování uzavřené etapy výzkumu z let 1954-1992.
Dnes je ovšem práce v terénu opět nedílnou součástí vědecko-výzkumné náplně pracoviště. Na rozdíl od dřívějších velkoplošných odkryvů jde však o detailní terénní výzkum menších ploch, zaměřený na řešení konkrétních otázek a na doplnění a verifikaci výsledků starých odkryvů. Díky moderním prospekčním, analytickým, dokumentačním a konzervačním metodám přispívá nová etapa výzkumu zásadním způsobem k poznání mikulčického hradiště a jeho zázemí, ale také ke studiu moravského a středoevropského raného středověku vůbec. Metodicky jde o široce pojatý sídelně archeologický program s důrazem na interdisciplinární spolupráci.
Po tragickém požáru v roce 2007 probíhá obnova pracoviště jako součást celkové regenerace památkového areálu NKP Mikulčice. Součástí revitalizace a rehabilitace kulturního území je mj. také vybudování česko-slovenského archeologického parku Mikulčice-Kopčany, jehož území bylo navrženo na nominaci k zápisu na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.