Obecné informace:

Kdy: čtvrtek 7.listopadu 2013, 9:00 - 12:00 a 13:00 - 16:30

        pátek 8. listopadu 2013, 9:00 - 12:00 a 13:00 - 15:30

Kde: Areál Akademie věd ČR v Praze Lysolajích, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6

Jak se k nám dostanete: Mapku naleznete zde. Pojedete-li městskou dopravou, jeďte autobusem č. 107 nebo 147 na zastávku Kamýcká a potom musíte ujít pěšky asi 300 m. Obě autobusové linky jezdí ze stanice metra Dejvická, cesta autobusem trvá asi 12 minut.

Kontakt: Ing. Magdalena Bendová, Ph.D., tel. 220 390 301/290, mobil 773 400 809, e-mail bendova@icpf.cas.cz, skype magdalena.bendova

Návštěva je vhodná pro lidi od 3 do 100 let a bude zajímavá pro širokou veřejnost i pro experty. Můžete navštívit i jiné ústavy Akademie věd v lysolajském areálu: Ústav experimentální botaniky, Geologický ústav a Laboratoř optických vláken Ústavu fotoniky a elektroniky. Den otevřených dveří se koná v rámci Týdne vědy a techniky, který každoročně pořádá Akademie věd České republiky. 

Prosíme větší skupiny (školy ap.), aby nás o návštěvě informovaly předem a dohodly se s námi na přesném termínu návštěvy. Registrovat se bude možné od září 2013 na výše uvedených telefonních číslech, e-mailem nebo vyplněním registračního formuláře.

Těšíme se, že Vám budeme moci předvést některé z následujících témat:

Oxid uhličitý v kladné roli

aneb izolace zdraví prospěšných látek z rostlin
 
Oxid uhličitý je za obvyklých podmínek plyn, ale po stlačení nad 73 atmosfér při teplotě vyšší než 31 ºC se stává účinným rozpouštědlem nepolárních látek. Toho se stále více využívá v technických oborech, protože oproti běžným rozpouštědlům je zdravotně nezávadný, nehořlavý, levný a v uvažovaných množstvích též neškodný pro životní prostředí. V průmyslovém měřítku se dnes oxid uhličitý uplatňuje jako rozpouštědlo při výrobě kávy a čaje bez kofeinu, chmelových extraktů pro pivovary, extraktů z koření, které se vyznačují koncentrovanou chutí a velkou trvanlivostí, rostlinných výtažků používaných v kvalitních kosmetických produktech a podobně.

V laboratoři superkritické extrakce uvidíte zařízení, na kterém pomocí oxidu uhličitého získáváme požadované látky ze sušených rostlin, a také ukázky extraktů.

Chemické reakce v laserovém paprsku
 
Účinkem laserového záření je možné provádět neobvyklé chemické přeměny, které jsou velmi specifické a které neproběhnou při jiných podmínkách. Tyto chemické přeměny lze uskutečnit převážně v plynném, ale také v pevném skupenství. Mezi přeměny v pevné fázi patří změna struktury polymerů. V plynné fázi může docházet k tvorbě nanorozměrných materiálů (kovů, anorganických sloučenin a kompositů), které nacházejí nové využití  v mikroelektronice a materiálovém výzkumu.

Návštěvník může shlédnout experimentální vybavení naší laserové laboratoře (infračervené a ultrafialové lasery a analytické přístroje).

Nanostruktura materiálů

Texturní středisko ÚCHP se zabývá zkoumáním a popisem porézních materiálů z hlediska jejich mikrostruktury, tedy množství, velikost a rozdělení pórů (dírek). Metody, které využívají například rtuť či kapalný dusík, umožňují určování pórů o velikosti desetin nanometru. Nanometr je tak malá vzdálenost, že se do 1 metru vejde 10⁹ nanometrů, což je 1000krát milión. Toto množství je například tisíckrát víc než počet lidí žijících v Praze. Například do póru o velikosti třetiny nanometru se vejde molekula kyslíku, ale nevejde molekula vody. Na obrázku je ukázka porézního kovu.

Uvidíte unikátní přístroje umožňující měřit nanometrové póry a budete moci porovnat zdánlivě neporézní materiály s jejich mikrofotografiemi.

Katalýza organokovovými komplexy

aneb co dokáží nové (ligandové) šaty

Moderní syntetická chemie se dnes neobejde bez použití katalyzátorů. Vlastnosti homogenních katalyzátorů, tedy takových, které jsou v reakční směsi rozpuštěné, lze ovlivnit vhodným výběrem (“šitím” na míru) z nepřeberného množství ligandů. Kromě ovlivnění rychlosti reakcí (aktivity katalyzátorů) nebo přednostního vytváření jen některých produktů (selektivita katalyzátorů) lze dnes výběrem vhodných ligandů také katalyzátory – komplexy přechodných kovů – účinně recyklovat a zvyšovat tak efektivitu procesů a snižovat zátěž životního prostředí.

Uvidíte, jak se v laboratoři připravují v inertní atmosféře argonu nebo dusíku komplexy přechodných kovů s vhodnými ligandy, jak se tyto komplexy charakterizují a jak se určuje jejich struktura. 

Fotochemie v mikrovlnce

Propojením dvou vědeckých oborů - tradiční fotochemie a nedávno vzniklé mikrovlnné chemie vznikla nová oblast vědy, která otevírá široké možnosti využití poznatků z chemie a fyziky. Jedná se o studium společného vlivu ultrafialového a mikrovlnného záření na průběh fotochemických reakcí. S tímto tématem je úzce spojen pojem bezelektrodová výbojka, která emituje v mikrovlnném poli ultrafialové nebo viditelné záření. Je-li excitovanou složkou výbojek síra , je výsledné emisní spektrum podobné slunečnímu záření. Získané výsledky mají značný význam nejen pro rozšíření vědeckého poznání, ale rovněž nalézají uplatnění v průmyslových fotochemických procesech či v metodách degradace nežádoucích polutantů životního prostředí.

V laboratoři uvidíte, jak bezelektrodová sirná výbojka svítí v mikrovlnné troubě. Toto zařízení slouží k iniciaci fotoreakcí. Předvedeme vám sestavy pro chemické reakce, které pracují jak ve vsádkovém, tak průtočném systému.

Spojení kapalinové chromatografie s nukleární magnetickou rezonancí
 
Vysokoúčinná kapalinová chromatografie patří mezi nejúčinnější a nejpoužívanější separační techniky. Nukleární magnetická rezonance zase poskytuje cenné informace o chemické struktuře zkoumané látky. Jejich spojením tak získáváme neocenitelný nástroj pro zkoumání nejrůznějších směsí přírodního i umělého původu.

Můžete vidět analýzu rybízového oleje nebo třeba obyčejného kuchyňského cukru.

Křehká rovnováha

aneb tajemství destilace
 
Termodynamika je vědní obor zabývající se teplem a energií, jejich vzájemným vztahem a vlivem na okolí. V Termodynamické laboratoři Eduarda Hály se zabýváme výzkumem vlastností látek a jejich směsí. Často za extrémních podmínek, tj. za vysokých teplot a tlaků. Naším úkolem je např. zjistit, jestli se látky za daných podmínek navzájem mísí a jak se mění jejich vlastnosti se změnami teploty a tlaku. Smíchat kapaliny je snadné, ne každý si však uvědomí, že rozdělit kapalnou směs na čisté látky už tak snadné není. Výsledky našeho výzkumu slouží k poznání, jak to účinně a s nízkým vynaložením energie dělat.

Přijďte se podívat, jaké to je pod tlakem! Uvidíte aparaturu, ve které je možné vytvořit až 150x větší tlak než je tlak atmosférický.  

Co se děje v mikroreaktorech

 
Mikroreaktory se stále více uplatňují při výrobě kosmetických nebo farmaceutických látek. Při některých reakcích vznikají bublinky plynu a ty pak proudí reakčním prostorem. Tyto bublinky ovlivňují průběh chemické reakce a mohou snižovat účinnost mikroreaktoru. Proto filmujeme bublinky rychloběžnou kamerou a pak studujeme jejich vznik, pohyb a vlastnosti, abychom pochopili jejich chování.

Přijďte se podívat na bublinky proudící kanálkem tenkým jako vlas.

Aerosoly v přírodě i v laboratoři

Aerosoly jsou suspenze tuhých a kapalných částic ve vzduchu. Nejmenší částice jsou jen o málo větší než běžné molekuly, průměr největších přesahuje tloušťku lidského vlasu. Na váhu je jich ve vzduchu málo, obvykle méně než 0,000001 %, ale jejich vliv na řadu přírodních procesů je značný. Za všechny jmenujme tyto tři:

1. aerosolové částice jsou nutné pro existenci koloběhu vody v přírodě;
2. aerosoly v atmosféře výrazně ovlivňují tepelnou bilanci Země a mají tedy vliv na globální změnu klimatu; 
3. zvýšené koncentrace aerosolových částic mají nevratný vliv na lidské zdraví.

Aerosolová laboratoř se zabývá komplexním studiem chemických a fyzikálních vlastností aerosolových částic. Přijďte se podívat na ukázku okamžité analýzy aerosolových částic, které vznikají, když začneme např. v domácnosti spalovat běžné materiály (svíčku, vonnou tyčinku, apod.). Ukážeme vám, i jak vzniká v přírodě mlha, a jakou roli při tomto procesu hrají aerosolové částice.

Extrakce kapalina-kapalina v praxi

V posledních letech jsou kladeny stále vyšší požadavky na úsporu a snižování spotřeby energií a zejména ochranu životního prostředí ve všech odvětvích průmyslu. Jedná se především o čištění odpadních vodných proudů vznikajících v průmyslu, zkoncentrování chudých surovinových zdrojů, získávání důležitých látek z rostlinných materiálů a recyklaci cenných surovin obsažených v průmyslových a komunálních odpadech, jakožto i zakoncentrování toxických nežádoucích látek při co nejnižším množství vynakládané energie. Nabývá tak na významu i energeticky nenáročná a při volbě optimálních podmínek i vysoce selektivní separační metoda – extrakce kapalina-kapalina. Extrakce kapalina-kapalina patří mezi základní chemicko-inženýrské metody, při kterých se převádí sledovaná látka, složka, z jedné kapaliny do kapaliny druhé, vzájemně co nejméně rozpustné, na základě její různé koncentrace v obou fázích. Na Oddělení separačních procesů ÚChP AV ČR, v.v.i. byl již před cca 40 lety vyvinut unikátní kolonový extraktor s protiproudým uspořádáním s vestavbou tvořenou vibrujícími sítovými patry. Toto zařízení se díky speciální konstrukci děrovaných pater s možností nastavení několika parametrů vyznačuje vysokou extrakční účinností a vysokým měrným objemovým výkonem, což umožňuje jeho univerzální použití v mnoha odvětvích průmyslu, od potravinářských, chemických, palivářských, energetických až po farmaceutické výroby.

Nebojte se reologie aneb co všechno teče

Z řeckého slova RHEOS (tok, proud) je odvozen název oboru REOLOGIE, zabývající se deformací a tokem materiálů. Každý materiál při působení síly podléhá deformaci. Pokud se deformace zvětšuje s dobou působení síly, materiál teče. Úměru mezi působící silou (tečným napětím) a rychlostí změny deformace (smykovou rychlostí) udává materiálová vlastnost viskozita. Její velikost nám říká, jak moc se kapalina toku brání. Hovoříme o vnitřním tření v kapalině. Tedy např. voda teče snadno - má viskozitu nízkou, med teče hůře - má viskozitu vyšší. Materiály nejenže tečou, mohou také pružit, mohou do určité síly odolávat (mez toku) a pak teprve začít téct, mohou klouzat podél stěny potrubí atd. Abychom tyto jevy rozlišili a mohli správně popsat reologické chování daného materiálu, což je pro předpověď chování jak v běžném životě, tak v technologických procesech zásadní, je nezbytné provádět reologická měření v přesně geometricky vymezených senzorech, s precizním stanovením působící síly a vyvolané deformace.
Ukážeme Vám přístroje se senzory, na kterých se provádějí přesná reologická měření. Zjistíte, jak různorodé tokové chování mají materiály z běžného života.