Stavebnicový aerodynamický tunel byl navržen v Ústavu termomechaniky v letech 2000-2002 a uveden do provozu v roce 2004.
Schéma stavebnicového aerodynamického tunelu.
Předchozí obrázek zobrazuje schéma stavebnicového aerodynamického tunelu i s odkazy na jednotlivé části. Vzduch se do tunelu nasává přes silikagelovou sušárnu a oblázkový a fironový filtr 1 do vstupní komory, z níž prochází přes usměrňovače a uklidňovací síta 2, 3 a 4 do kontrakce 5 a výměnného přímého měřícího prostoru 6. Přes přechodový kus 7, kompenzátor 8, 9, potrubí 10, regulační dýzu 12, dvouvlnovcový kompenzátor 13, kulový rychlouzávěr 14, ruční šoupě 15 a difuzor 16 je pak celé zařízení připojeno na hlavní potrubí do podtlakové nádrže.
Stavebnicový aerodynamický tunel s přímým uzavřeným měřícím prostorem a optickou lavicí.
Se speciálním měřícím prostorem na radiální dostředivé turbínové mříže lze v tomo aerodynamickém tunelu provádět aerodynamický výzkum radiálních turbínových mříží, a to jak pomocí optických metod, tak i měření ztrát pomocí speciálního traverzovacího zařízení, pohybujícího se po kruhové dráze za mříží.
|
|
Stavebnicový aerodynamický tunel s měřícím prostorem na měření radiálních mříží. |
Odkryté traverzovací zařízení. |
Stavebnicový aerodynamický tunel umožňuje díky své koncepci provádět řadu experimentů základního výzkumu, pro něž byla dříve určena tzv. malá vysokorychlostní trať s potrubím a rychlouzáverem o světlosti 300 mm.
Malá vysokorychlostní aerodynamická trať - měřící prostory.