Středisko pro výzkum paleolitu a paleoetnologie

Vedoucí střediska: prof. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc.

Vědečtí a odborní pracovníci: Mgr. Martin Novák, Ph.D., RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D., Ing. Petr Škrdla, Ph.D.

Středisko vzniklo v roce 1995 se zaměřením na tři tematické okruhy: počátek mladého paleolitu (45-35 tisíc let př.n.l.), gravettien (30-22 tisíc let př.n.l.) a mezolit (10-5,5 tisíc let př.n.l.). Uvedená koncepce platí v zásadě doposud.

Počátek mladého paleolitu

Problematika přechodu od středního k mladému paleolitu a s tím související otázka nahrazení neandrtálců anatomicky moderní populací je jednou z nejdůležitějších otázek současné archeologie a antropologie. V rámci výzkumného střediska probíhá intenzivní terénní průzkum, jehož cílem je nalezení nových lokalit z počátku mladého paleolitu na Moravě, bez nichž není možné v řešení této problematiky dále pokročit.

Metodický výzkumný postup zahrnoval nejdříve vytvoření 3D modelů krajiny s vynesením všech dosud známých lokalit. Následně byla provedena analýza jejich umístění v krajině a vytipovány nové perspektivní polohy, na nichž byl proveden detailní povrchový průzkum a vyhloubeny zkušební sondy. Stejná pozornost byla přitom současně věnována také lokalitám známým, u kterých byl předpoklad, že by v jejich prostoru mohly být dochovány nálezy v neporušených sedimentech.

Mezi nejvýraznější zkoumané lokality patří Tvarožná v trati Za školou (okr. Brno – venkov) a Líšeň-Čtvrtě (okr. Brno-město), ze kterých pochází kolekce nálezů, obsahujících mj. např. retušovaný levalloiský hrot, typický pro industrii bohunicienu nebo ulitu fosilního plže s otvorem k zavěšení.

Gravettien a lovecké modelové areály

Paleolitické osídlovací procesy podunajské oblasti vrcholí v období gravettienu. Toto období je také stěžejním vědecko-výzkumným tematickým okruhem střediska, jehož aktivity jsou v tomto ohledu nedílně spjaty se specializovaným terénním pracovištěm v Dolních Věstonicích. Sídelní areál Dolní Věstonice-Pavlov představuje v celoevropském měřítku unikátní, vnitřně strukturovaný soubor loveckých sídlišť, vypovídající o širokém spektru lidských aktivit. Mezi nejznámější polohy patří klasická dlouhodobě osídlená lovecká stanice Dolní Věstonice I, kde byl archeologický výzkum zahájen již v roce 1924 a právě zde se podařilo odkrýt slavnou keramickou plastiku tzv. Věstonické venuše. V rámci celého areálu Dolní Věstonice – Pavlov pak byly v průběhu dlouholetých výzkumů doloženy rituální pohřby, sídelní celky s ohništi, skládky mamutích kostí a řada artefaktů – nástrojů i dokladů umění. Nálezové situace jsou navíc relativně dobře konzervovány díky sprašovému pokryvu. Z těchto důvodů je celý prostor chápán jako modelový areál pro interdisciplinární studium lovců velké stádní zvěře v prostředí chladné stepi a lesostepi svrchního pleistocénu.

K nejvýznamnějším současným výzkumům v rámci tohoto areálu se řadí společný interdisciplinární projekt realizovaný v roce 2005 ve spolupráci s Univerzitou v Cambridge v prostoru dlouhodobě zkoumané polohy Dolní Věstonice II. Lokalita je světově proslulá zejména díky objevu unikátního rituálního trojhrobu v roce 1987. Na základě výzkumu izotopů byly získány nové informace o chronologii, vegetaci, typu paliva či výživě obyvatel této paleolitické stanice.

Další dlouhodobě sledovanou částí gravettského areálu pod Pavlovskými vrchy je katastr obce Pavlov. Při archeologickém dozoru nad výstavbou rodinných domků v letech 2007 a 2009 se v prostoru známého loveckého sídliště Pavlov II, zkoumaného v minulosti B. Klímou, podařilo získat cenné vzorky pro absolutní datování (14C) a pro paleobotanické a malakozoologické analýzy.

V roce 2007 došlo také k významnému objevu nové gravettské lokality Pavlov VI. Zachyceny byly pozůstatky lovecké stanice s ohništěm a varnými jamkami, v jejichž okolí se nacházely zbytky fauny, kolekce štípané industrie a ozdobné předměty. Nálezovou situaci doplňují vzácné artefakty z pálené hlíny - keramické hrudky a modelace s otisky.

Objevu nové lokality na katastru obce Milovice (Milovice IV) v roce 2009 předcházel dramatický propad místní silnice do opuštěných novověkých sklepů. Byla tak odhalena poměrně mocná paleolitická vrstva se skládkou mamutích kostí a relativně bohatým dalším archeologickým materiálem, který odkazuje na pozůstatky lovecké stanice.

Prostorové analýzy: modelový areál Dolní Věstonice – Pavlov

V současnosti se těžiště zájmu přenáší rovněž ke komplexnímu zhodnocení lokalit v kontextu vnitřní struktury sídliště, ke vztahům k ostatním sídlištím v rámci jednoho sídelního areálu a na studium struktury celého osídlení, stejně jako i na studium sídelních strategií v krajině. Prostorová analýza lokality na bázi geografického informačního systému tak napomáhá řešit strukturální otázky současné paleolitické sídlištní archeologie, zejména vztah lokalit k přírodnímu prostředí, potravinovým a surovinovým zdrojům, sledovaní vnitřního vývoje a uspořádání lokality jako i celkové organizace sídelního areálu.

Lokality v Dolních Věstonicích a Pavlově umožňují prostorovou analýzu vnitřní plochy sídliště, která představuje podstatnou část komplexního zpracování každé lokality. Jejím cílem je rekonstrukce a interpretace obytných a pracovních ploch pro jednotlivé sídelní fáze dané lokality, rozlišení zón specializovaných aktivit, rekonstrukce půdorysů předpokládaných obydlí a také objektivnější posouzení vlivu postdepozičných procesů (mrazové jevy, svahové pohyby, bioturbace aj.) na formování archeologických situací.

Srovnání zachycených prostorových struktur na lokalitách jihomoravského gravettienu ukazuje na značný rozdíl v jejich vztazích a vnitřním uspořádaní. Zatímco v centrálních částech velkých lokalit jsou původní prostorové struktury často narušeny akumulací většího počtu sídelních událostí, pro detailnější prostorové analýzy se ukazují vhodnějšími spíše menší a středně velké lokality, s jasně čitelnou prostorovou strukturou, kde nedochází k překrývání různých distribučních úrovní. V rámci výzkumu moravského gravettienu se jako perspektivní jeví například nově objevená lokalita Pavlov VI, která představuje jasně ohraničenou a jednorázově osídlenou plochu s centrálním ohništěm, jamkami kolem a velkými předměty na okraji. Tato lokalita bude vhodná nejen pro testování různých teoretických modelů a hypotéz, ale i pro různé metody prostorové analýzy a následně pro aplikace na větší a komplexnější lokality typu Pavlov I.

Komparativní výzkum loveckých areálů

Cílem činnosti střediska je zároveň mapování variability v chování a adaptacích u dalších loveckých populací, a to v různých ekologických prostředích. „Sesterský“ areál k Dolním Věstonicím-Pavlovu představuje na prvním místě další klasická lokalita v Předmostí u Přerova, archeologicky zkoumaná více než sto let. Proslulost jí zajistil mimo jiné objev pohřebního areálu, který tvoří nejbohatší antropologický soubor z mladého paleolitu vůbec, čítající 20 jedinců. Z lokality je známá také řada uměleckých unikátů, např. rytina ženy na mamutím klu, skulptura mamuta, aj. Situaci odkrytou během posledního výzkumu v roce 2006 se podařilo trvale konzervovat pod moderním expozičním pavilonem. Výzkum sídelní dynamiky lovecko-sběračské společnosti doplňují oblasti Pováží na západním Slovensku (Dzeravá skala a Trenčínská kotlina) a k novým slovenským aktivitám patří také výzkum jeskyní Slovenského krasu se zaměřením na existenci a otěr případných nástěnných kreseb a odběr vzorků pro datování.

V širším srovnávacím kontextu jsou prováděny metodicky podobně koncipovaná zhodnocení vybraných areálů lovců-rybářů v lesním prostředí holocénu. Jedná se např. o výzkum mezolitického osídlení v národním parku České Švýcarsko pod skalními převisy v areálu řek Kamenice a Křinice v letech 2005 - 2010. Prospekce a dokumentace loveckého osídlení proběhla v letech 2003-2008 také v některých úsecích východní Sahary (Baharíja, Gilf el-Kebír). Soustředila se zejména na dynamiku osídlení v závislosti na měnícím se klimatu této oblasti. V současnosti je realizováno komparativní studium žijících loveckých populací sibiřské tundry a tajgy (ekologicko-etnologická expedice v letech 2009 – 2010). První etnoarcheologické výsledky, které se týkají depozičních procesů a struktury současných něněckých tábořišť Jangana Pe a Okt´aberskaja, jsou v současné době v tisku.