Stavebnicový aerodynamický tunel

Stavebnicový aerodynamický tunel byl navržen v Ústavu termomechaniky v letech 2000-2002 a uveden do provozu v roce 2004.

Schéma stavebnicového aerodynamického tunelu.
 
Předchozí obrázek zobrazuje schéma stavebnicového aerodynamického tunelu i s odkazy na jednotlivé části. Vzduch se do tunelu nasává přes silikagelovou sušárnu a oblázkový a fironový filtr 1 do vstupní komory, z níž prochází přes usměrňovače a uklidňovací síta 2, 3 a 4 do kontrakce 5 a výměnného přímého měřícího prostoru 6. Přes přechodový kus 7, kompenzátor 8, 9, potrubí 10, regulační dýzu 12, dvouvlnovcový kompenzátor 13, kulový rychlouzávěr 14, ruční šoupě 15 a difuzor 16 je pak celé zařízení připojeno na hlavní potrubí do podtlakové nádrže.

Stavebnicový aerodynamický tunel s přímým uzavřeným měřícím prostorem a optickou lavicí.
 
Se speciálním měřícím prostorem na radiální dostředivé turbínové mříže lze v tomo aerodynamickém tunelu provádět aerodynamický výzkum radiálních turbínových mříží, a to jak pomocí optických metod, tak i měření ztrát pomocí speciálního traverzovacího zařízení, pohybujícího se po kruhové dráze za mříží.
Stavebnicový aerodynamický tunel s měřícím prostorem na měření radiálních mříží. Odkryté traverzovací zařízení.
Stavebnicový aerodynamický tunel umožňuje díky své koncepci provádět řadu experimentů základního výzkumu, pro něž byla dříve určena tzv. malá vysokorychlostní trať s potrubím a rychlouzáverem o světlosti 300 mm.

Malá vysokorychlostní aerodynamická trať - měřící prostory.

Footer menu

© 2008–2013 Ústav termomechaniky AV ČR, v. v. i.     Facebook  YouTube  RSS