Mechanismy mezigenerační reprodukce nerovností

Rodina, do níž se narodíme, podstatnou měrou předurčuje naše budoucí společenské postavení. Otázkou pro empirický výzkum je, v jakém rozsahu se společenská pozice mezi generacemi přenáší, i to, jakými mechanismy k její reprodukci dochází, a které naopak napomáhají k mobilitě. Tato monografie zasazuje problematiku mezigeneračního přenosu sociálních nerovností do širšího kontextu primární socializace a postavení rodiny v sociálním prostoru vymezeném dostupností rozmanité palety kulturních a sociálních zdrojů. Založena je na výsledcích z reprezentativního šetření Distinkce a hodnoty z roku 2008 provedeného v kohortě dnešních třicátníků (narozeni 1974–1978) a jejich rodičů. Výsledky ukazují na jedné straně výraznou reprodukci sociálního statutu / třídní pozice a částečně také životního stylu (volnočasové aktivity) v dospělosti, a to na základě třídní pozice rodičů, dostupnosti specifických zdrojů v rodině a socializačního milieu. Na straně druhé ale také to, že tyto kulturní a sociální zdroje, ačkoliv třídně nerovně distribuované, mohou být účinným nástrojem vzestupné mobility ze znevýhodněné třídní pozice – jde především o aktivní demokratický výchovný styl a pro-čtenářské klima v rodině. Navíc na vzestupnou mobilitu mají vliv individuální faktory (v prvé řadě dosažené vzdělání, ale také školní výkon a dětské čtenářství) a částečně také nekognitivní osobnostní rysy (svědomitost a celková vyrovnanost). Zdá se, že v českém prostředí, alespoň pokud jde o sledovanou generaci „Husákových dětí“, má spíše než teoretický model rigidní kulturní reprodukce větší platnost model kulturní mobility.