V rámci dvouletého projektu vznikla databáze cca 2 tisíc obcí, které se od jiné obce oddělily, s jejich základními charakteristikami: Téměř všechny nově vzniklé obce mají méně než 2 000 obyvatel, polovina má jenom do 200 obyvatel. Identifikace obyvatel se samostatnou obcí přivedla do vedení obcí schopné a iniciativní elity a v krátké době podařilo změnit vzhled venkovských sídel.
Data o spolupráci obcí ve svazcích byla získána elektronickým dotazováním jejich představitelů (512 oslovených svazků, 158 vyplněných dotazníků) a doplněna třemi případovými studiemi. Spojování obcí do svazků se týká především malých obcí. Pragmatickým důvodem je získání zdrojů, které jednotlivé obce nejsou s to získat, pro zajištění rozvojových aktivit; nejčastější aktivity sdružení jsou zaměřeny do regionálního rozvoje a do cestovního ruchu. Aktivity svazků jsou finančně závislé na aktérech, kteří jsou mimo území svazku, ať už je to kraj, stát nebo EU. Svazek, resp. jeho orgány, které kopírují obecní samosprávné orgány, je politickou platformou pro vyjednávání, přesvědčování a dosahování konsenzu; Jde o řešení situací, v nichž sledování jenom vlastního zájmu přináší ztrátu všem. Svazek obcí se stal vedle samosprávy obce novou politickou organizací lokálního společenství. Takovému postavení svazků by se měly přizpůsobit i materiální podmínky jejich existence. Je preferována autonomie samosprávného celku a dosažení efektivity výkonu veřejné správy prostřednictvím spolupráce obcí ve svazcích.
Publikace vydané v rámci projektu (celkem 6, zobrazeno 1 - 6)
Studie shrnuje poznatky, k nimž došly zahraniční výzkumy vztahů mezi populační velikostí obcí a na druhé straně efektivitou jejich správy, jejich ekonomikou, lokální demokracií a jejich rozvojovými možnostmi. Vyjadřuje se k otázce integrace obcí a k různým možným formám její realizace v podmínkách ČR.
Text popisuje proces rozpadu obcí v ČR od roku 1990, k němuž došlo v důsledku politických změn. Základní fakta: vzniklo 2 199 nových obcí oddělením od 1 032 obcí. Rozdělení se týkalo především malých obcí a měst; 65 % původních obcí mělo před oddělením do dvou tisíc obyvatel. Nově vzniklé obce byly téměř všechny malé, 99 % nemělo více než 2 tisíce obyvatel a polovina nově vzniklých obcí měla jenom do 200 obyvatel.
Současně s rozpadem obcí na samostatné územní jednotky se objevila první dobrovolná seskupení obcí, jejichž účelem byla spolupráce k dosažení společných cílů. Jejich počet dosáhl několika set v roce 2005. Pro získání informací o stavu a fungování svazků, a také o postojích představitelů svazků ke spolupráci, byla realizována elektronická anketa mezi přestaviteli svazků.
Přehled forem spolupráce obcí, jak jsou praktikovány v některých zemích Evropy.
Kapitola analyzuje informace o spolupráci obcí, které byly v uvedených časopisech uveřejněny v období leden 2001 až září 2005. Nejprve jsou oba časopisy představeny a je uvedena počet příspěvků v jednotlivých časopisech, dále jsou zmíněny rubriky , ve kterých byl příspěvek zveřejněn, rozsah jednotlivých příspěvků a kdo informaci poskytl. Hlavní pozornost je věnována oblastem spolupráce obcí a jejímu hodnocení. V závěru je stručné srovnání obou časopisů vzhledem ke sledované problematice.
Studie se zabývá dvěma procesy, které se odehrávají ve veřejné správě na lokální úrovni od 90. let 20. století: procesem rozpadu respektive autonomizace obcí a procesem dobrovolného seskupování autonomních obcí do svazků obcí. Deskripce a studium těchto procesů vychází z databáze nově vzniklých obcí a z ankety mezi představiteli svazků obcí a několika případových studií konkrétních svazků.
Facebook
Twitter