Odešla významná slavistka a rusistka Ljubov Běloševská

Foto: Archiv SLÚ AV ČR

 

Ljubov Běloševská již od dob svého studia na Karlově univerzitě (1970–1975, čeština pro cizince a společenské vědy) projevovala zájem o literární tvorbu a život ruských porevolučních emigrantů v ČSR, i když těžištěm jejího badatelského zájmu se mohly stát teprve po roce 1989. Nutno podotknout, že téma ruské emigrace nebylo minulým režimem přijímáno, ba dokonce patřilo k tématům zapovězeným; i proto bylo v 90. letech 20. století významně podporováno mj. i českými grantovými zdroji.

Po ukončení studiaLjubov Běloševská žila a pracovala v Sovětském Svaze (1976–1982), pak znovu v Československu, nejdřív v divadelní a literární agentuře DILIA a poté v Ústavu pro jazyk český AV ČR. Po obnovení Slovanského ústavu se v roce 1993 s nadšením ujala vedení skupiny pro výzkum dějin ruské emigrace v ČSR. První publikací byla kniha Alfréd Ljudvigovič Bém. Dopisy o literatuře (Praha 1995). Dílo vzniklo ve spolupráci s Miluší Bubeníkovou, Lenkou Vachalovskou a Miluší Zadražilovou.

Ljubov Běloševská kolem sebe shromáždila pracovní a výzkumný tým, kterému se od počátečního zájmu výlučně na literární počiny dařilo postupně mapovat i ostatní pole činnosti ruské emigrace v Československu – vědecké působení, výtvarné umění, ale i každodenní život zachycený ve vzpomínkách emigrantů.

Z nejvýznamnějším počinům tohoto skupinového badatelského úsilí patří Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918–1 939) (Praha1998), sborník příspěvků Duchovní proudy ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1919–1939) (Praha 1999), dvoudílná Kronika kulturního, vědeckého a společenského života ruské emigrace v Československé republice (Praha 2000, 2001). Tyto práce představují veřejnosti tzv. Ruskou akci a příchod emigrantů, vytvoření řady politických, kulturně vzdělávacích organizací, institucí, spolků, jejich proměny, a také všední život přistěhovalců. Poslední vydanou knihou jsou rozsáhlé Vzpomínky. Deníky. Vyprávění. Ruská emigrace v Československu I. (Praha 2011). Kniha obsahuje mimo jiné část přepsaných záznamů ústních vyprávění emigrantů a jejich potomků, důležitý doklad tzv. orální historie, které se Ljubov Běloševská věnovala již před rokem 1989. Díky pečlivě pořizovaným nahrávkám spatřily světlo světa unikátní fragmenty vzpomínek Jekatěriny Maksimovičové, Dmitrije Gessena či Iriny Rafalské. Okomentovaná vyprávění a texty emigrantů poskytují vědcům živý materiál, mnohdy nezbytný pro vytvoření představy o životě v meziválečném Československu.

Celoživotním zájmem L. Běloševské byla literatura. Tématem, na kterém pracovala po mnoho let, byla pražská skupina Poustevna (Skit), jež sdružovala řadu ruských básníků a básnířek. V roce 2006 byl tento zájem zúročen vydáním obsáhlé sedmisetstránkové antologie s komentáři, úvodní vědeckou studií a rozsáhlou biografickou a fotodokumentační přílohou pod názvem SKIT. Praga 1922–1940. Kniha vyšla ve spolupráci s Domem ruského exilu v Moskvě v roce 2006.

Jmenované příklady dokumentují pouze část dlouholeté činnosti Ljubov Běloševské. I na nich však vidíme, že takto fundamentálně pojaté téma ruské emigrace v Československu se stalo základnou pro další výzkum, a to jak historický, tak kulturologický, literární, nebo i uměnovědný. Každý, kdo hledá cokoli třeba jen částečně spojeného s ruskou emigrací, najde ve zmíněných knihách stopy, po kterých se může vydat dál. To, co bylo díky činnosti Ljubov Běloševské ve Slovanském ústavu zpracováno, by nevzniklo, kdyby do všeho, co dělala, nevložila celé své srdce. Pracovala s velkým nasazením, se smyslem pro detail, s úctou ke každé i jen letmo zmíněné osobě. Měla neskutečně velký přehled o „ruské“ Praze a „ruských“ Čechách. Zemřela během práce na svém nejrozsáhlejším projektu – Encyklopedii ruské emigrace.

 

Její nedokončené dílo je pro nás výzvou a cestou, po které chceme jít i nadále.