6. Sekce biologicko-ekologických věd
- Klíč ke květeně České republiky (BÚ)
- Přehled nepůvodních druhů české flóry (BÚ)
- Ekologie mokřadů (BÚ)
- Vliv prvoků a virů na formování společenstva bakterií v přirozeném vodním prostředí (HBÚ)
- Molekulární fylogeneze a diagnostika kokcidií (PAÚ)
- Proteiny metabolismu železa u klíšťat (PAÚ)
- Vliv klíštěcích slin na přenos patogenů (PAÚ)
- Chování plůdku ryb: zohlednění při hodnocení stavu rybích populací (ÚBO)
- Termoregulace ještěrky živorodé (ÚBO)
- Prostorová diferenciace asimilační aktivity v korunové vrstvě lesního porostu ve vztahu k působení zvýšené atmosférické koncentrace CO2(ÚEK)
- Odrůda brambor a možné znaky pro hodnocení její odolnosti k obecné strupovitosti (ÚPB)
6.1. Klíč ke květeně České republiky
Po téměř 50 letech je k dispozici kapesní příručka k určování cévnatých rostlin České republiky. Zahrnuje více než 4200 taxonů (druhů, poddruhů, hybridních taxonů, hybridů a odrůd), z toho téměř 1400 zavlečených či často pěstovaných. Každý druh je možno určit pomocí řady morfologických znaků vybraných a doplněných 1400 obrázky tak, aby se identifikace usnadnila přímo v terénu. Použitá terminologie je vysvětlena v ilustrovaném slovníčku. Stručné charakteristiky rozšíření a ekologických nároků a zkratkovitě uvedené další údaje (např. o výšce rostlin, růstové formě, době květu či stupni ohrožení) činí z Klíče malou encyklopedii květeny českých zemí. Důkladně byla revidována vědecká jména rostlin; editoři rovněž sjednotili národní jmenosloví. Klíč, sestavený díky spolupráci 46 botaniků (z 16 institucí, 15 z Botanického ústavu AV ČR), včetně 7 editorů (5 z nich z Botanického ústavu AV ČR), tak představuje základ pro poznání květeny českých zemí, ať již pro botaniky a jiné přírodovědce, vysokoškolské i středoškolské učitele a studenty, nebo pro amatérské botaniky a milovníky přírody.
Hieracium guthnickianum Hieracium stoloniflorum
Ukázka rozmanitosti druhů v jednom z nejsložitějších rodů české květeny - hybridně vzniklé druhy jestřábníku (Foto P. Pecháček)
Kubát, K., Hrouda, L., Chrtek, J. jun., Kaplan, Z., Kirschner, J., Štěpánek, J. (eds.): Klíč ke květeně České republiky. - Academia, Praha, 928 pp., 1400 illustr. (2002).
6.2. Přehled nepůvodních druhů české flóry
Byl vypracován kompletní přehled nepůvodních (člověkem zavlečených, adventivních) druhů české flóry, které se vyskytují či v minulosti vyskytovaly ve volné přírodě, doplněný o jejich základní biologické, ekologické a fytogeografické charakteristiky. Adventivní flóra ČR obsahuje celkem 1378 taxonů patřících do 542 rodů a 99 čeledí; z toho je 184 kříženců nebo hybridogenních taxonů. Podíl zavlečených taxonů na flóře ČR činí 33,4 %. Flora obsahuje 332 archeofytů a 1046 neofytů; 892 taxonů je považováno za náhodně se vyskytující, 397 za naturalizované a 90 za invazní. Z celkového počtu 1046 neofytů došlo k naturalizaci u 229 druhů (21,9 %) a z nich je 69 invazních (tj. 6,6 % z celkového počtu introdukcí). Naopak 231 náhodně se vyskytnuvších neofytů z flóry vymizelo. Česká republika se tak po Velké Británii stala druhou evropskou zemí, která disponuje podobnými daty. Při práci na katalogu byla vytvořena databáze, která je průběžně doplňována a aktualizována. Informace v práci obsažené lze využít k analýzám vlastností zavlékaných druhů a v ochraně přírody při managementu a kontrole invazních rostlin. V zemědělství lze využít soustředěné údaje k hodnocení rizik zavlékaných plevelných druhů, možnosti rezervoáru chorob a rizik křížení s plodinami (při hodnocení možnosti úniků GMO).
Pyšek, P., Sádlo, J., Mandák, B.: Catalogue of alien plants of the Czech Republic. - Preslia 74: 97-186 (2002).
6.3. Ekologie mokřadů
Monografie shrnující výsledky dlouhodobých výzkumů rybníků, mokrých luk, vrbin a rašelinišť v Třeboňské pánvi, provedených v rámci mezinárodního programu UNESCO MAB (Man and the Biosphere = Člověk a biosféra) v letech 1976 až 1998, koordinovaných dvěma z editorů (J. J. a J. K.). Kniha poskytuje světové komunitě ekologů ucelenou informaci o struktuře, funkcích a vývojové udržitelnosti přírodních a polopřírodních mokřadů v krajině účelově modifikované po dobu osmi staletí. Ve čtyřiceti kapitolách jsou snesena data týkající se fyzikální i biotické organizace ekosystémů, jež jsou buď setrvale využívány nebo chráněny v mezinárodně významných přírodních rezervacích. Jednotlivé typy lenitických mokřadů jsou hodnoceny na podkladě širokého metodického rejstříku a s ohledem na klíčové druhy, populace a společenstva rostlin i živočichů. Kolektiv autorů, z nichž značná část jsou pracovníci BÚ AV ČR, prostřednictvím této monografie a zpřístupněním návazné literatury upevňuje pozici Třeboňska jako významného srovnávacího modelu v mezinárodních badatelských projektech, zaměřených na temperátní sladkovodní mokřady.
Květ, J., Jeník, J., Soukupová, L. (eds.): Freshwater Wetlands and their Sustainable Future: A Case Study of Třeboň Basin Biosphere Reserve, Czech Republic. - Man and the Biosphere Series, UNESCO, Paris, vol. 28, 495 pp. (2002) - (Jointly with The Parthenon Publishing Group, New York/Lancs.).
6.4. Vliv prvoků a virů na formování společenstva bakterií v přirozeném vodním prostředí.
Šimek, K., Nedoma, J., Vrba, J., Horňák, K., Mašín, M., Weinbauer, M.G.
Zatímco studiem bakteriálních kultur pěstovaných v laboratořích zjistila věda ohromné množství poznatků, o přírodních společenstvech bakterií se toho ví daleko méně. Jejich hlavní funkcí je rozkládat odumřelou organickou hmotu a zajišťovat tak koloběh živin potřebných pro růst nových organismů. V přirozených vodách představují velmi dynamickou a nejrychleji rostoucí součást ekosystému. Přirůstající bakterie jsou průběžně odežírány prvoky, kteří pak slouží za potravu větším organismům (větším prvokům, zooplanktonním korýšům), přičemž v každém článku tohoto potravního řetězce se část živin uvolňuje do prostředí. V průběhu posledního desetiletí se ukázalo, bakterie jsou v přírodních vodách také intenzivně napadány viry, které při svém množení způsobují jejich rozpad. Při studiu faktorů, které řídí početnost, aktivitu, a druhovou rozmanitost bakterií v přirozených vodách, jsme ve spolupráci s francouzskými vědci popsali nový a zajímavý jev, že totiž společenstvo bakterií, které je intenzivněji odežíráno prvoky, je současně intenzivněji napadáno viry. Mechanismus a ekologický význam tohoto jevu studujeme a není zatím zcela jasný. Domníváme se, že klíčovou roli zde sehrává skutečnost, prokázaná i v našich pokusech, že za podmínek, kdy jsou bakterie intenzivně odežírány prvoky, se snižuje jejich druhová rozmanitost. Přežívají pouze ty bakteriální kmeny, které jsou schopny žracímu tlaku prvoků odolat. Virové kmeny jsou hostitelsky specifické, což znamená, že jsou schopny infikovat vždy jen určitý bakteriální kmen nebo skupinu bakterií. Za podmínek zúženého spektra přítomných bakteriálních kmenů se pak viry, schopné napadat právě tyto zbylé kmeny, snadněji a rychleji množí. Zvyšuje se totiž pravděpodobnost, že v prostředí narazí na bakterii, kterou mohou infikovat a namnožit se tak.
Šimek, K., Pernthaler, J., Weinbauer, M. G., Horňák, K., Dolan, J. R., Nedoma, J., Mašin, M., Amann, R.: Changes in bacterial community composition, dynamics and viral mortality rates associated with enhanced flagellate grazing in a meso-eutrophic reservoir. - Appl. Environ. Microbiol. 67: 2723-2733 (2001).
Pernthaler, J., Posch, T., Šimek, K., Vrba, J., Nübel, U., Glöckner, F.-O., Psenner, R., Amann, R.: Predator-specific enrichment of Actinobacteria from a cosmopolitan freshwater clade in a mixed continuous culture. - Appl. Environ. Microbiol. 67: 2145-2155 (2001).
Šimek, K., Nedoma, J., Pernthaler, J., Posch, T., Dolan, J. R: Altering the balance between bacterial production and protistan bacterivory triggers shifts in freshwater bacterial community composition. - Antonie van Leeuwenhoek 81: 453-463 (2002).
Šimek, K., Horňák, K., Mašín, M., Christaki, U., Nedoma, J., Markus G., Weinbauer, M.G., Dolan, J. R.: Comparing the effects of resource enrichment and grazing on a bacterioplankton community of a meso-eutrophic reservoir. - Aquat. Microb. Ecol. (2003 v tisku ).
Weinbauer, M. G., Šimek, K., Christaki, U., Nedoma, J.: Comparing the effects of resource enrichment and grazing on viral production in a meso-eutrophic reservoir. - Aquatic. Microb. Ecol. (2003 v tisku).
Pernthaler, J., Posch, T., Šimek, K., Vrba, J., Nübel, U., Glöckner, F.-O., Psenner, R., Amann, R.: Predator-specific enrichment of Actinobacteria from a cosmopolitan freshwater clade in a mixed continuous culture. - Appl. Environ. Microbiol. 67: 2145-2155 (2001).
Šimek, K., Nedoma, J., Pernthaler, J., Posch, T., Dolan, J. R: Altering the balance between bacterial production and protistan bacterivory triggers shifts in freshwater bacterial community composition. - Antonie van Leeuwenhoek 81: 453-463 (2002).
Šimek, K., Horňák, K., Mašín, M., Christaki, U., Nedoma, J., Markus G., Weinbauer, M.G., Dolan, J. R.: Comparing the effects of resource enrichment and grazing on a bacterioplankton community of a meso-eutrophic reservoir. - Aquat. Microb. Ecol. (2003 v tisku ).
Weinbauer, M. G., Šimek, K., Christaki, U., Nedoma, J.: Comparing the effects of resource enrichment and grazing on viral production in a meso-eutrophic reservoir. - Aquatic. Microb. Ecol. (2003 v tisku).
6.5. Molekulární fylogeneze a diagnostika kokcidií
Jirků J., Modrý D., Šlapeta J.R., Kyselová I., Koudela B., Lukeš J.
Parazitický prvok Neospora caninum způsobuje potraty u krav a paralýzy u psů, zatímco příbuzný druh Hammondia heydorni je zcela nepatogenní. Autoři navrhli diagnostický test na bázi PCR metody, který jako první umožňuje rozlišení obou morfologicky shodných druhů. Jedná se o velmi citlivý a spolehlivý test s velkým potenciálem pro využití ve veterinární diagnostice. Rovněž provedli fylogenetickou analýzu těchto prvoků a řady dalších evolučně i veterinárně významných kokcidií parazitujících ve studenokrevných a teplokrevných obratlovcích. Na základě sekvencí genů pro ribozomální RNA a jiných konzervativních oblastí jaderné DNA autoři zjistili, že zástupci rodů Goussia a Choleoeimeria z ryb a plazů představují nejprimitivnější kokcidie, u nichž se zachovala řada původních znaků.
Publikace:
Jirků, M., Modrý, D., Šlapeta, J.R., Koudela, B., Lukeš, J.: The phylogeny of Goussia and Choleoeimeria (Apicomplexa; Eimeriorina) and the evolution of excystation structures in coccidia.- Protist 153: 380-389 (2002).
Modrý, D., Šlapeta, J.R., Kyselová, I., Hořejš, R., Lukeš, J., Koudela, B.: Dog shedding oocysts of Neospora caninum: diagnostic and phylogenetic approach to the taxonomy of related organisms. - Vet. Parasitol. 109: 157-167 (2002).
Šlapeta, J.R., Koudela, B., Votýpka, J., Modrý, D., Hořejš, R., Lukeš, J.: Copro-diagnosis of Hammondia heydorni in dogs by PCR based on ITS 1 rRNA: Differentiation from morphologically indistinguishable oocysts of Neospora caninum. Vet. J. 163: 147-154 (2002).
Šlapeta, J.R., Kyselová, I., Richardson, A.O., Modrý, D., Lukeš, J.: Phylogeny and sequence variability of the Sarcocystis singaporensis Zaman and Colley (1975) 1976 ssrDNA. Parasitol. Res. 88: 810-815 (2002).
6.6. Proteiny metabolismu železa u klíšťat
Kopáček P., Ždychová J., Rudenko N.
Krevsající paraziti se musejí vyrovnat s nadbytkem železa přijímaným z krve hostitelů, neboť volné formy železa jsou pro živé organismy toxické. Tento problém je zvlášť významný u klíšťat, která se nezbavují nadbytku železa defekací. Dosavadní studium feritinu, proteinu hrajícího úlohu v metabolismu železa, prokázalo, že tento protein je u většiny organismů složen z 24 podjednotek lehkého a těžkého typu a je schopen v sobě uchovat až 4500 železitých iontů. Autoři určili pomocí metody molekulárního klonování primární sekvenci feritinů u dvou druhů klíšťat - klíštěte obecného Ixodes ricinus a afrického klíšťáka Ornithodoros moubata a zjistili velkou podobnost (84%) sekvencí obou proteinů. Jejich mRNA obsahuje v 5'-netranslatované oblasti charakteristickou regulační smyčku, tzv. "iron responsive element". Pomocí protilátek připravených proti rekombinantním klíštěcím feritinům se jim podařilo izolovat odpovídající proteiny z nenasátých klíšťat a zjistili, že klíštěcí feritiny jsou ve srovnání s feritiny savců tvořeny homo-oligomery složenými ze 24 podjednotek výhradně těžkého typu. Hladiny mRNA u nasátých a nenasátých klíšťat se nelišily, což nasvědčuje tomu, že množství exprimovaného feritinu není regulováno na transkripční úrovni.
Publikace:
Kopáček, P., Ždychová, J., Yoshiga, T., Weise, C., Rudenko, N., Law, J.H.: Molecular cloning, expression and isolation of ferritins from two tick species - Ornithodoros moubata and Ixodes ricinus. Insect Biochem. Mol. Biol. 33: 103-113 (2003).
6.7. Vliv klíštěcích slin na přenos patogenů
Pechová J., Štěpánová G., Kopecký J.
Klíštěcí sliny obsahují imunomodulační molekuly, které potlačují imunitní odpověď hostitele jak proti samotným klíšťatům, tak proti patogenům přenášeným klíšťaty. Autoři zjistili, že intradermální injekce spirochety Borrelia afzelii, jednoho z původců Lymské nemoci, spolu s extraktem ze slinných žláz klíštěte Ixodes ricinus vedla ke zvýšení počtu spirochet v krvi infikovaných myší a k rychlejšímu šíření infekce do cílových orgánů. Klíšťata, která sála na těchto myších, se infikovala ve větším procentu, než klíšťata, která sála na myších infikovaných samotnými boreliemi. U myší infikovaných jiným patogenem přenášeným klíšťaty, bakterií Francisella tularensis, extrakt ze slinných žláz klíšťat urychloval množení bakterií v kůži, lymfatických uzlinách a ve slezině. Produkce imunoregulačních cytokinů, jako reakce imunitního systému hostitele na infekci, byla ovlivněna extraktem ze slinných žláz tak, že produkované Th2 cytokiny preferovaly vývoj imunitní odpovědi neúčinné proti tularemické infekci. Výsledky autorů poprvé dokumentují tzv. klíštěcími slinami aktivovaný přenos bakteriálních patogenů.
Publikace:
Pechová, J., Štěpánová, G., Kovář, L., Kopecký, J.: Tick salivary gland extract-activated transmission of Borrelia afzelii spirochaetes. Folia Parasitol. 49: 153-159 (2002).
Kročová, Z., Macela, A., Hernychová, L., Kroča, M., Pechová, J., Kopecký, J.: Tick salivary gland extract accelerates proliferation of Francisella tularensis in the host. Journal of Parasitology (in press).
6.8. Chování plůdku ryb: zohlednění při hodnocení stavu rybích populací
Význam plůdku ryb jako indikátoru stavu rybích populací i říčního prostředí je znám již delší dobu. Doposud však chyběly některé základní znalosti o chování a rozšíření plůdku ve velkých nížinných řekách tak, aby se získaná data dala správně interpretovat. Proto jsme náš výzkum zaměřili na migraci po proudu (tzv. drift) a rozšíření raných vývojových stádií ryb v řekách. Zjistili jsme, že drift raných vývojových stádií ryb je důležitou součástí životního cyklu mnoha druhů kaprovitých ryb a výrazně ovlivňuje nejen jejich populační dynamiku, ale i distribuci plůdku v toku. Prokázali jsme, že drift kaprovitých ryb je aktivním procesem a ryby vstupují do proudu aktivně. Zjistili jsme, že (a) ryby driftovaly téměř výhradně v noci (b) většina ryb driftovala v příbřežních partiích toku, (c) drift byl vázán na určitá vývojová stádia a časové období jejich výskytu.
V další studii jsme prokázali, že jednotlivé věkové skupiny tohoročních ryb jsou v toku prostorově separovány, což také významně souvisí s jejich bioindikační funkcí. Na základě získaných výsledků těchto studií jsme navrhli optimální způsob vzorkování plůdku ryb, který může sloužit i vodohospodářské a rybářské praxi.
Reichard, M. - Jurajda, P. - Ondračková, M.: Interannual variability in seasonal dynamics and species composition of drifting young-of-the-year fishes in two European lowland rivers. - Journal of Fish Biology 60(1): 87-101 (2002).
Reichard, M. - Jurajda, P. - Šimková, A. - Matějusová, I.:. Size-related habitat use of bitterling (Rhodeus sericeus) in a regulated lowland river. - Ecology of Freshwater Fish 11(2): 112-122 (2002).
Reichard, M. - Jurajda, P. - Ondračková, M.:. The effect of light intensity on the drift of young-of-the year cyprinid fishes. - Journal of Fish Biology 61(4): 1063-1066 (2002).
Reichard, M.: Downstream drift of young-of-the-year cyprinid fishes in lowland rivers. -Doktorská disertační práce, MU Brno, 164pp. (2002).
6.9. Termoregulace ještěrky živorodé
Behaviorální regulace teploty těla v teplotně heterogenním prostředí vyžaduje různou délku času, která by jinak mohla být využita k lovu a sociálním aktivitám. Čas je proto používán pro odhad výdajů a užitku v optimalizačních modelech termoregulačního chování. V této studii autor zkoumal, zda ještěrky živorodé ve čtyřech populacích podél výškového gradientu (250 m - 1450 m) přizpůsobují svou fyziologii a termoregulační chování tak, aby kompenzovaly zvyšující se časové náklady na termoregulaci. Operativní teploty prostředí se lišily mezi studovanými plochami, což vyvolalo výrazné rozdíly v časových nákladech na termoregulaci. Ještěrky žijící v nejvyšších nadmořských výškách (1450 m) by měly spotřebovat na slunění o 50% času více než ještěrky z nížiny (250 m). Jediným kompenzačním mechanismem snižujícím časové náklady na termoregulaci byla změna ve výběru míst ke slunění. Ještěrky regulovaly svoji teplotu se stejnou přesností a "efektivitou" napříč celým výškovým gradientem, což ukazuje na absenci behaviorálního přizpůsobení úrovně termoregulace. Vyšší časové náklady na termoregulaci byly primárně kompenzovány delší dobou strávenou sluněním. Ještěrky živorodé tedy regulují teplotu těla na úkor času, který by mohl být věnovaný jiným aktivitám.
Gvoždík, L.: To heat or to save time? Thermoregulation in the lizard Zootoca vivipara (Squamata : Lacertidae) in different thermal environments along an altitudinal gradient. - Can. J. Zool.-Rev. Can. Zool. 80:479-492 (2002).
6.10. Prostorová diferenciace asimilační aktivity v korunové vrstvě lesního porostu ve vztahu k působení zvýšené atmosférické koncentrace CO2
Lesní ekosystémy se významně podílejí na stabilizaci globálního klimatu zachycováním atmosférického kysličníku uhličitého. Správný odhad asimilační schopnosti rostlin je důležitý nejen pro odhad dalšího průběhu globálních změn klimatu, ale i pro objektivní hodnocení asimilační kapacity jednotlivých ekosystémů pro obchodování s emisními kvótami podle Kyotského protokolu. Jedním z průvodních jevů globálních změn klimatu je nárůst atmosférické koncentrace oxidu uhličitého. Proto experimenty zkoumající reakci lesních porostů na dlouhodobě působící zvýšenou (dvojnásobnou) koncentraci CO2, jsou velice důležité z hlediska tvorby předpovědí o reakcích lesních ekosystémů na tento tlak vnějšího prostředí.
Obecný model chován lesních dřevin, dominantní složky lesních ekosystémů na dlouhodobý účinek zvýšeného CO2 lze dělit na dvě skupiny reakcí:
a) stimulace asimilační aktivity,
b) aklimační deprese, tj. na základě zpětnovazebních regulací založené snižování asimilace.
Obě skupiny reakcí mají svou časovou dynamiky vyvolanou sezónní ontogenezí (síla růstového sinku) či se změnami vnějšího prostředí (úroveň minerální výživy).Listová plocha porostů lesních dřevin je výrazně prostorově diferencována. Tato diferenciace vede ke tvorbě dvou základních kategorií listová, tj. slunné a stinné listy. Reakce těchto dvou eko-kategorií listoví na vnější prostředí, specielně na příkon sluneční radiace, je zřetelně rozdílná.
Uskutečněné experimenty s porostem smrku vystavenému po dobu 5-ti let dvojná-sobné koncentraci CO2 ukazují, že i reakce zmíněných kategorií listoví na zvýšenou atmosférickou koncentraci CO2 je rozdílná.Asimilační aktivita stinných listů reaguje na účinky navýšeného CO2 výraznou stimulací asimilace. Navíc tato stimulace má dlouhodobý charakter. Slunné listy v závislosti na sezónní ontogenezi vykazují stimulaci s následnou dlouhodobou aklimační depresí. Ukazuje se tedy, že zvýšená koncentrace CO2 v atmosféře KOMPENZUJE u stinných listů nedostatek světla.
Tyto výsledky vedou k závěrům o tom, že reakce listoví lesních ekosystémů k navýšené koncentraci CO2, a tedy k depozici uhlíku, je výrazně prostorově diferencována. Tato prostorová diferencovanost je předpokladem pro tvorbu specielních fytotechnik, kdy manipulací s prostorovou strukturou mohou podporovat sílu deponia lesního prosou pro atmosférický uhlík.
Marek, M.V., Urban,O., Šprtová, M., Pokorný, R., Rosová, Z., Kulhavý J. : Photosynthetic assimilation of sun versus shade needles under long-term impact of elevated CO2 Photosynthetica, 40: 259-267, 2002.
6.11. Odrůda brambor a možné znaky pro hodnocení její odolnosti k obecné strupovitosti
Václav Krištůfek, Jiří Diviš, Ladislav Trefil, Jiří Kalčík, Josef Brož, Iva Dostálková
Obecná strupovitost brambor způsobená bakterií Streptomyces scabies je rozšířená choroba a odrůdy brambor mají rozdílnou citlivost k tomuto onemocnění. Choroba znehodnocuje vzhled i kvalitu hlíz a tím tržní uplatnění brambor.
Na základě dlouholetého výzkumu jsme stanovili následující pořadí významnosti vlivů pro výskyt strupovitosti:
1. vliv odrůdy,
2. vliv stanoviště,
3. vliv ročníku,
4. vliv agrotechnických zásahů.
Odrůda je tudíž významným nositelem odolnosti brambor ke strupovitosti. Nalezli jsme znaky (markery) pro stanovení náchylnosti brambor ke strupovitosti:
1. kapacita antioxidativního obranného systému hlíz ve slupce (celková antioxidativní kapacita, aktivita superoxid dismutasy a glutationreduktasy),
2. obsah polyfenolických látek ve slupce hlíz,
3. poměr Ca a P ve slupce hlíz a vypracovali jsme příslušné metodiky k chemickým a enzymatickým analýzám.
Zjistili jsme vyšší aktivitu, resp. kapacitu antioxidativních enzymů a obsah polyfenolických látek a nižší poměr Ca/P u odrůd s menší náchylností ke strupovitosti. Výsledky přispívají k objasnění fyziologických procesů (akumulace prvků, aktivita antioxidantů) ve hlíze bramboru ve vztahu ke stresovým faktorům prostředí (napadení patogenem, teplota, vlhkost, chemismus a fyzikální vlastnosti půd).
Použití navržených markerů šlechtiteli může přispět:
a) k časnější redukci šlechtitelského materiálu o křížence s vysokou náchylností k obecné strupovitosti,
b) ke zlevnění šlechtitelského procesu a
c) k převedení dnes používaných polních provokačních testů do laboratorních podmínek. Závěry plynoucí ze studií a metodiky mohou využít nejen šlechtitelé brambor, ale také rostlinolékaři, agronomové a širší veřejnost pěstitelů brambor.
Krištůfek, V., Pelikánová, L., Diviš, J.: Obsah polyfenolických látek ve slupce hlíz brambor ve vztahu k výskytu strupovitosti. - Bramborářství IX, 5: 4 - 7 (2001).
Krištůfek, V., Diviš, J., Dostálková, I.: Vliv podmínek pěstování na obsah polyfenolických látek ve slupkách brambor u odrůd různě citlivých ke strupovitosti. Sborník z mezinárodní konference "Biologicky aktivní látky v zemědělských plodinách", Praha, VÚRV - Ruzyně, 7.11. 2001
Krištůfek, V., Zou, P., Diviš, J., Dostálková, I., Schrempf, H.: Antioxidative components and common scab. Book of Abstracts (Papers and posters), 15th Triennial Conference of the EAPR, Hamburg, July 14 - 19 2002, p. 151.
