De Scientia et Humanitate Optime Meritis

Foto: Zdeněk Tichý, Archiv KNAV

Jiří Čížek patří k našim nejvýznamnějším a světově uznávaným vědcům. Již ve věku osmnácti let (1956) uveřejnil první vědeckou práci, která se stejně jako čtyři následující, publikované během studia na Matematicko-fyzikální fakultě UK, zabývala teoretickým vyjádřením polarografických proudů řízených rychlostí chemické reakce. Na tomto materiálu spolupracoval se svým učitelem Jaroslavem Kouteckým. Za přínos polarografii byl v roce 1962 vyznamenán medailí Jaroslava Heyrovského. Jeho zájem se však brzy obrátil ke kvantové chemii a problému mnoha částic v kvantové mechanice. Ve své kandidátské práci Příspěvek ke studiu korelačních efektů u atomů a molekul, kterou vypracoval a obhájil v roce 1965 v Ústavu fyzikální chemie ČSAV a jejíž podstatné části otiskly světové časopisy, navrhl nový způsob řešení v kvantově mechanické metodě zvané metoda vázaných klastrů (coupled clusters). Postup J. Čížka se ukázal jako jeden z klíčových pro další rozvoj kvantové chemie. Svědčí o tom mj. přibližně 1250 citací na každou ze dvou stěžejních publikací a jejich zahrnutí do souboru 66 nejvýznamnějších prací v kvantové chemii 20. století, který v roce 2000 zveřejnil prestižní časopis Theoretical Chemistry Accounts. Čížkova metoda, kterou autor dále rozvíjel ve spolupráci s přítelem a kolegou Josefem Paldusem, je jako jediná z dosud vypracovaných přesných metod aplikovatelná i na popis větších molekul, a zaujímá tak dominantní postavení mezi všemi dosud existujícími způsoby přesných kvantově chemických výpočtů. Stala se standardní složkou současných nejdůležitějších počítačových programů. Ve své přednášce při převzetí Nobelovy ceny (1998) ji John A. Pople označil jako jednu ze tří nejrozšířenějších metod k určení korelační energie atomů a molekul. O jedné z variant metod coupled clusters označované jako CCSD(T) se v chemických kruzích hovoří jako o „zlatém standardu kvantové chemie“.

Prof. J. Čížek publikoval více než 170 vědeckých prací a počet jejich citací se blíží 7000. Je nositelem Ceny Mezinárodní akademie molekulárních věd (1976), Ceny Alexandra von Humboldta (1994) či Ceny Česká hlava v kategorii Patria (2006). Jako hostující profesor působil na několika univerzitách v Evropě i ve Spojených státech amerických.

Po celou dobu pobytu v zahraničí udržoval kontakt s českými i slovenskými vědci, poskytoval jim trvalou podporu a významně přispíval k překonání jejich izolace od světové vědecké komunity za minulého režimu.