|

The official magazine of the ASCR

 


Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

EUSJA General Assembly

eusja.jpg EUSJA General Assembly
& EUSJA Study Trip

Prague, Czech Republic
March 14–17, 2013

Omezí se civilizační vymoženosti?

Další z Akademických kaváren pořádaných Radou pro popularizaci vědy AV ČR připravil na 13. června 2012 Radek Mikuláš a k diskusi o otázce položené v nadpisu pozval geologa Václava Cílka, paleobotanika Petra Pokorného a publicistu Zdenka Pavelku. Prostory Literární kavárny ve Wiehlově domě na Václavském náměstí tentokrát ani zdaleka nestačily zájmu publika.

28_1.jpg
Foto: Ivan Boukal, Archiv autora
Zleva: paleobotanik Petr Pokorný, geologové Václav Cílek a Radek Mikuláš a publicista Zdenko Pavelka


Hlavní otázka se skládá z řady otázek dílčích a v odpovědi na žádnou z nich nepanuje obecná shoda. První významnou dílčí otázkou je, zdali omezení civilizačních vymožeností (zásobování vodou, potravinami, energiemi, tok informací, lékařská péče…) v souvislosti se současným vývojem světa doopravdy hrozí; druhá zní, jestli je v silách jednotlivců zmírnit dopady omezení předběžnými opatřeními.
Václav Cílek odpověděl na obě otázky kladně. Produkce potravin je v současnosti velmi závislá na energetických vstupech a se zdražováním energie se sníží i cenová dostupnost potravin. Na několikatýdenní výpadky v zásobování vodou, jídlem a energií se připravit lze; v některých zemích je příprava „na přežití“ v rámci rodiny tradicí (USA), jinde je dokonce zákonnou povinností (Švýcarsko). Další z hostů, Petr Pokorný, přednesl tezi, že civilizační vymoženosti jsou chápány velmi úzce a v podstatě nemají vliv na radostné prožívání světa – nebo mají dokonce záporný efekt. To však platí pouze ve společnostech s přijatelnými či legitimními sociálními rozdíly. V současné době naopak u nás přibývá lidí, kteří se cítí ze společnosti vyloučeni. Poslední z pozvaných hostů Zdenko Pavelka upozornil mj. na to, že mnozí ekonomové pokládají současnou epochu za „konec ekonomismu“ a že určitá dematerializace společnosti je nevyhnutelná.
V diskusi mj. vyslovila politička M. Kozumplíková tezi, že dnešní pocit strachu z budoucnosti je důsledkem rozpadu tradiční větší vícegenerační rodiny; připustila, že návrat ke staršímu modelu je představitelný pouze v případě akutní krizové situace. S odezvou se setkala poznámka, že „provozování“ civilizačních vymožeností nenaráží pouze na hranice zdrojů a ekosystémů, ale stále více na možnosti lidské psychiky. S tím rezonuje loňská Akademická kavárna na obdobné téma (AB 2012/1). Rostlinný fyziolog Jan Krekule nesouhlasí s tvrzením, že potravinová produkce již nemá potenciál k růstu. Možnosti vidí ve skladbě a vlastnostech plodin i v zacházení s krajinou. S tím souhlasí i Václav Cílek, nevěří však v politický konsenzus a jeho poznámka vedla k řadě komentářů na téma, jakými cestami společnost v budoucnu může získat určitou novou rovnováhu. Většina diskutujících připustila jak možnosti pozvolných změn (k nimž patří i postupná změna hodnot většinové společnosti, chování spotřebitelů, vznik paralelní sítě obchodních vztahů „zdola“, změny ve struktuře šíření informací aj.), tak i možnost katastrofických událostí sociálních, politických a ekonomických včetně válek.
Václav Cílek objasnil, že změny, které očekává v nejbližších desetiletích, mají svým rozsahem obdobu téměř v každém z předcházejících staletí evropského středověku a novověku. Nová situace, která může změny prohloubit, však spočívá mj. v míře propojení světové ekonomiky a v početnosti světové lidské populace.
Pokud jde o praktická opatření pro případ krize (předzásobení, investice do pozemků apod.), objevily se názory, že se vcelku pravděpodobně jedná o promarněnou hodnotu – krize buď nenastane, nebo nastane později, nebo bude mít zcela odlišný průběh, než jsme očekávali. I v tom případě je aktivní obranná strategie ekvivalentem komerčního pojištění, u něhož a priori neočekáváme finanční výnos. Praktická opatření na úrovni rodin jsou zbraní proti strachu, který je zřejmě tím nejhorším postojem, jaký můžeme vstříc budoucnosti zaujmout.

RADEK MIKULÁŠ,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.,
Rada pro popularizaci vědy AV ČR