Čestné oborové medaile Vojtěcha Náprstka Za zásluhy v popularizaci vědy předal ve středu 22. ledna 2014 předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš třem novým laureátům – řediteli Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy Ing. Marcelu Grűnovi, překladateli, esejistovi a profesorovi na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze prof. Martinu Hilskému a redaktorce Českého rozhlasu Mgr. Janě Olivové. V rámci slavnostního večera v sídle Akademie věd ČR v Praze vystoupil po předávacím ceremoniálu prof. Martin Hilský s krátkou přednáškou o vzdělanosti v Shakespearově době.
Ing. Marcel Grűn je popularizátorem astronomie a kosmonautiky. V současnosti je ředitelem Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy.
Vystudoval fakultu strojní ČVUT a postgraduálně i pedagogiku.
Ing. Marcel Grűn je velice dobře znám široké veřejnosti ze své dlouhodobé a všestranné
popularizační činnosti v oblasti astronomie a kosmonautiky v pražském planetáriu, kde přednáší
pro veřejnost – tisíce akcí v České republice i v zahraničí, z vystoupení v rozhlase a
v televizi, z řady článků a knižních publikací, které napsal.
Sám nebo ve spolupráci s dalšími autory sepsal množství příruček, přehledů, encyklopedických
hesel, scénářů k pořadům i diafilmům, učebnic, skript, pomocných textů pro učitele a pracovníky
hvězdáren a planetárií. Mnohé práce jiných autorů, zejména zahraničních, opatřil obsáhlými doslovy.
Pravidelně publikuje v novinách, časopisech a na internetu.
Své články z astronomie a kosmonautiky začal publikovat od počátku 60. let
v časopisech Letectví a kosmonautika, Říše hvězd, Vesmír, Československý časopis pro fyziku,
Pokroky MFA, Kozmos. V časopise Vesmír po léta každoročně vycházely jeho přehledy „Kosmonautika –
současnost a budoucnost“. Dále je možné zmínit například číslo časopisu „21. století – speciál
2004“ věnované novým poznatkům z astronomie a „21. století – speciál 2006“ se zaměřením
na kosmonautiku. Autorsky se také podílel na vytváření databáze internetového „Velkého katalogu
družic a kosmických sond Space 40“ i na jeho tištěném vydávání.
Ing. Marcel Grűn je autorem nebo spoluautorem například těchto populárně-vědeckých
prací:
M. Grűn a kol.:
Kosmonautika v přehledu a její využití ve školní praxi (1970)
M. Grün, P. Koubský:
Fyzika sluneční soustavy (1974)
M. Grűn, P. Koubský, J. Švestka:
Fyzika hvězdného vesmíru (1979)
M. Grűn:
Kosmonautika – současnost a budoucnost (1983)
M. Grűn:
J. A. Gagarin (Praha 1984)
M. Grűn:
Mimozemské civilizace – mýtus nebo skutečnost?(1987)
M. Grűn:
Je astrologie věda? (1989)
M. Grűn:
První den na Měsíci (1994)
M. Grűn:
Roboti na Marsu (1997)
S. Ramešová, M. Grűn, J. Grygar:
Trialog o životě ve vesmíru (2001)
S. Ramešová, M. Grűn, J. Grygar:
Trialog o mimozemských civilizacích (2006)
Za zmínku stojí jeho účast na vydání řady výkladových slovníků (Encyklopedický dům, Diderot),
podíl na středoškolských učebnicích (Fyzikální základy techniky, Fyzika a technika), publikování na
internetu (spoluzakladatel IAN, články pro Technet.cz) i jeho doslovy s obecnějším pohledem na
kosmonautický vývoj v českých překladech knihy P. Bizonyho (Řeky na Marsu: hledání vesmírných zdrojů života), knih amerických astronautů J. Lovella (Apollo 13) a E. Cernana (Poslední muž na Měsíci) či v překladu románu J. Verna „
Cesta na Měsíc“ z roku 1979, které poskytovaly široké veřejnosti v době vydání zmíněných
knih obšírnější a objektivní přehled o kosmonautice.
Působí v mnoha českých i mezinárodních organizacích spojených s astronomií nebo kosmonautikou.
Řadu let například aktivně působil v České astronomické společnosti v různých vedoucích funkcích. V současnosti je
členem Rady pro kosmické aktivity, poradního odborného orgánu MŠMT. V roce 2003 stál u zrodu České kosmické kanceláře , byl předsedou její dozorčí rady. Po dvě funkční období byl
také předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií a aktivně se podílel na jeho převedení na Asociaci,
kde zůstává zástupcem pražské instituce.
Po Marcelu Grűnovi je pojmenována planetka 10403 Marcelgrűn.
Prof. PhDr. Martin Hilský, CSc., dr. h. c., MBE, vystudoval anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Linacre College v Oxfordu. Mezi lety 1989 a 1998 stál v čele Ústavu anglistiky a amerikanistiky Univerzity Karlovy v Praze a dodnes zde působí jako profesor anglické literatury. Kromě pravidelné přednáškové činnosti na Filozofické fakultě UK přednáší i na jiných českých a zahraničních univerzitách nejen v Evropě.
Patří k našim předním překladatelům Shakespearova díla – během čtvrt století dokázal přeložit
kompletní dramatické dílo Williama Shakespeara (tj. celkem 38 her, Sonety a narativní básně),
což je výkon zcela mimořádný i ve světovém měřítku. První jeho shakespearovský překlad vznikl v
roce 1983 (Sen noci svatojánské). Publikoval zatím více než 60 knih a jeho překlady Shakespearových her
hrají česká divadla již 30 let.
Podstatnou část svých shakespearovských překladů doprovodil brilantním komentářem;
nezanedbatelně se rovněž podílel na mnoha shakespearovských projektech a inscenacích pro divadla,
Český rozhlas i Českou televizi. Dílo Williama Shakespeara neúnavně představuje veřejnosti v mnoha
přednáškách, z nichž řada je určena středoškolským studentům.
Vedle Shakespeara se ovšem věnuje mnoha dalším autorům a tématům, od angloamerické poezie a
dramatu přes prózu až k literární kritice, jak výmluvně dokládají jeho knihy
Současný britský román (1992),
Modernisté (1995), kniha esejů
Rozbité zrcadlo (2009), nesčetné studie, předmluvy, doslovy i články. Kniha Martina
Hilského
Shakespeare a jeviště svět (Academia, 2010) je rozsáhlým komentářem ke kompletnímu vydání
díla Williama Shakespeara v češtině. V květnu 2011 vyšel Hilského překlad celého Shakespearova
díla. Tato kniha s názvem
Dílo – William Shakespeare (Academia, 2011) je prvním českým vydáním Shakespeara v jediném
svazku z pera jednoho překladatele. Zatím poslední publikací prof. M. Hilského je
Slovník citátů z Díla Williama Shakespeara (Academia, 2012).
Prof. Hilský publikuje mj. v Literárních novinách, Světové literatuře, Lidových novinách,
Divadlu, Prostoru, Salonu Práva, Souvislostech, edičně připravil např. soubor povídek B. Harta
V údolí Sacramenta (Odeon, Praha 1980).
Jeho texty se vyznačují vytříbeným jazykem, nepostrádajícím ani švih a humorný nadhled.
Přestože živé setkání s touto renesanční osobností nic nenahradí, může ji alespoň částečně
přiblížit kniha rozhovorů Martin Hilský –
Když ticho mluví (Portál, 2007).
Za své vynikající překladatelské, esejistické, literárněhistorické a pedagogické dílo obdržel
celou řadu ocenění – za překlad Shakespearových Sonetů obdržel Jungmannovu cenu(1997), za zásluhy o
šíření anglické literatury v České republice a za překlady ho královna Alžběta II. jmenovala
čestným členem Řádu Britského impéria (2001), za překlady a interpretaci Shakespearova díla obdržel
Cenu Toma Stopparda udělovanou Nadací Charty 77 (2002), za rozhlasový pořad o Shakespearových
Sonetech získal Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu (2002). V roce 2011 obdržel státní
cenu za celoživotní překladatelské dílo a téhož roku mu prezident republiky udělil medaili Za
zásluhy v oblasti školství a kultury.
Mgr. Jana Olivová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor
překladatelství-tlumočnictví. V letech 1984–1992 pracovala v Československém rozhlase, od roku 1993
do roku 2002 v Českém rozhlase – z toho převážnou část doby v redakci Českého rozhlasu
1-Radiožurnálu, kde připravovala mimo jiné pořady zabývající se popularizací vědy, informovala
posluchače o nejnovějším pokroku ve vědě a technice u nás i v zahraničí. Za zavedení a
přípravu těchto pořadů byla v roce 2001 odměněna cenou programového ředitele Českého rozhlasu. V
roce 1999 se v USA zúčastnila stáže amerického ministerstva zahraničí zaměřené na problematiku
životního prostředí a oteplování klimatu.
V roce 2003 odešla do Tiskového odboru Akademie věd ČR, kde se podílela na přípravě akcí
popularizujících vědu (např. Týden mozku, Týden vědy a techniky) a psala články do Akademického
bulletinu.
V roce 2004 se opět vrátila do Českého rozhlasu na stanici Vltava, kde připravuje pořady
popularizující vědu; např. rubrika „Ze světa vědy“ obsahuje již více než 2000 pětiminutových
relací. Mezi úspěšné projekty většího rozsahu můžeme uvést „Den vědy na Vltavě“ k zahájení provozu
urychlovače LHC v CERN, „Den češtiny na Vltavě“, pořady u příležitosti Mezinárodního roku
astronomie, cyklus Německá věda(25 dílů), cyklus Severská věda(10 dílů) aj. Natáčela a zpracovávala
rozhovory s vědci a dalšími odborníky z různých zemí, včetně asi 20 nositelů Nobelových
cen.
Zajímá se především o astronomii a fyziku, je členkou České astronomické společnosti a Rady
pro popularizaci vědy AV ČR.
V roce 2004 se v rámci národního organizačního výboru podílela na rozsáhlém evropském
vzdělávacím projektu Venus Transit 2004.
Byla členkou organizačního výboru akcí v rámci Mezinárodního heliofyzikálního roku 2007 (IHY
2007) v ČR a podílela se na přípravě podkladových materiálů i národního kola soutěže, která
byla v rámci IHY 2007 vyhlášena.
Mezi další její popularizační aktivity patří příspěvky do časopisů Vesmír, Pokroky matematiky,
fyziky a astronomie, Corona Pragensis (měsíčník Pražské pobočky České astronomické společnosti),
překlady některých článků do české verze časopisu Scientific American.
Mgr. Jana Olivová získala v roce 2007 ocenění od České fyzikální společnosti za významný
čin v popularizaci fyziky za soubor rozhlasových pořadů a článků věnovaných fyzice.
Foto: Stanislava Kyselová (Akademický bulletin)
22.1.2014
