Přednáška se zaměří na proměny významu a funkce relikviářů známých jako Ampullae ze Svaté země, a to na konkrétním příkladu sbírky z Monzy. Tyto předměty, jež se dochovaly v největším počtu v severoitalských městech Monza a Bobbio, byly vytvářeny ve Svaté zemi pro potřeby křesťanských poutníků jako osobní nádoby na uchování kontaktních relikvií. Ampullae se ze Svaté země dostávaly do celé Evropy, téměř žádná se nám ale kromě sbírky v Monze a Bobbiu nedochovala. Jsou to lahvičky vyrobené z levného kovu, nemají dobrou životnost a jako osobní jednotlivé předměty se buďto poztrácely nebo roztavily. V Monze je z těchto osobních poutních předmětů na počátku 7. století vytvořena sbírka, darovaná nově vzniklému dómu v tomto městě. Jedná se o dobu langobardské královny Theodelindy, charakterizovanou upevňováním moci Langobardů v severní Itálii a jejich konverzí k ortodoxnímu křesťanství. Z jednotlivých ampulí se zde stává sbírka, která je nejdříve součástí pokladu darovaného královské bazilice, posléze je pravděpodobně uložena do hlavního oltáře, kde jako relikvie v částečném zapomnění přežívá po staletí.
Alžběta Filipová je doktorandkou Masarykovy univerzity a Université de Lausanne. Je členkou týmu švýcarského grantového projektu FNS Ambizione, vedeného Ivanem Folletim, jenž sleduje vztah relikvií, umělecké produkce a etnik v Lombardii od 4. do 9. století.