Stať ukazuje, jak se pojem spirituality, užívaný v současné psychologii náboženství, postupně vyvinul (a) ze sekularizovaného pojmu ducha, (b) ze spirituálního hledání "generace hledačů", kteří se snažili najít náhradu za hodnoty a spirituální prožitky ztracené křesťanské víry. Je analyzována sémantická polarizace "spiritualita versus náboženství" a popularita tzv. "nenáboženské spirituality". Dále je zvážen přínos psychometrické operacionalizace k definici spirituality, včetně nedávno publikovaného Pražského dotazníku spirituality. Autor se posléze snaží obohatit pojem spirituality mapováním jeho role v analýze osobnostní integrace a významných aspektů lidských vztahů. |