Ocenění nesoucí jméno význačného českého obrozence a člověka, který se ve druhé polovině 19. století zasloužil o popularizaci vědy a výsledků průmyslových objevů, převzali 22. ledna 2014 tři laureáti – ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy Ing. Marcel Grün, překladatel, esejista a profesor na Filozofické fakultě UK prof. Martin Hilský a redaktorka Českého rozhlasu Mgr. Jana Olivová. Po ceremoniálu v sídle AV ČR na Národní třídě v Praze vystoupil prof. Hilský s přednáškou o vzdělanosti v Shakespearově době.
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zleva: Marcel Grün, Jana Olivová a Martin Hilský
Marcel Grün je veřejnosti znám svou dlouhodobou a všestrannou popularizací astronomie a
kosmonautiky v pražském planetáriu, z vystoupení v rozhlase a televizi i z článků a knižních
publikací. Samostatně nebo ve spolupráci s dalšími autory připravil příručky, přehledy,
encyklopedická hesla, scénáře k pořadům i diafilmům, učebnice, skripta a pomocné texty pro učitele
a pracovníky hvězdáren a planetárií. Mnohé práce jiných autorů opatřil obsáhlými doslovy.
Předseda AV ČR Jiří Drahoš předává medaili Marceli Grünovi. Vzadu přihlíží Jan Kolář.
Články z astronomie a kosmonautiky publikuje od počátku šedesátých let 20. století v
časopisech
Letectví a kosmonautika,
Říše hvězd,
Vesmír,
Československý časopis pro fyziku,
Pokroky MFA,
Kozmos. Ve
Vesmíru po léta každoročně vycházely jeho přehledy
Kosmonautika – současnost a budoucnost. Autorsky se též podílel na databázi internetového
i tištěného Velkého katalogu družic a kosmických sond Space 40. Za zmínku stojí jeho účast na
vydání výkladových slovníků (Encyklopedický dům,
Diderot), podíl na středoškolských učebnicích (Fyzikální základy techniky,
Fyzika a technika) i jeho doslovy v překladech Pierse Bizonyho (Řeky na Marsu: hledání vesmírných zdrojů život
a), amerických astronautů Jima Lovella (Apollo 13) a Eugena Cernana (Poslední muž na Měsíci) či v románu Julese Verna
Cesta na Měsíc z roku 1979.
Marcel Grün působí v českých i mezinárodních organizacích spojených s astronomií nebo
kosmonautikou. V současnosti je členem Rady pro kosmické aktivity, poradního odborného orgánu MŠMT.
V roce 2003 stál u zrodu České kosmické kanceláře. Po dvě funkční období byl předsedou Sdružení
hvězdáren a planetárií a podílel se na jeho převedení na Asociaci.
Po Marcelu Grünovi je pojmenována planetka 10403 Marcelgrün.
Ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy Marcel Grün
Martin Hilský vedl v letech 1989–1998 Ústav anglistiky a amerikanistiky UK a
dodnes zde působí jako profesor anglické literatury; kromě FF UK přednáší i na jiných českých a
zahraničních univerzitách. Prof. Hilský patří k význačným překladatelům Shakespearova díla – během
čtvrt století dokázal přeložit jeho kompletní dramatické dílo, což je mimořádné i ve světovém
měřítku. Doposud publikoval více než 60 knih, jeho překlady Shakespearových her hrají česká divadla
již 30 let. Nezanedbatelně se podílel na shakespearovských projektech a inscenacích pro divadla,
Český rozhlas i Českou televizi. Shakespearovo dílo soustavně představuje veřejnosti.
Předseda AV ČR Jiří Drahoš předává medaili Martinu Hilskému.
Vedle Shakespeara se věnuje i dalším autorům a tématům – od angloamerické poezie a dramatu
přes prózu až k literární kritice, jak dokládají jeho knihy
Současný britský román (1992),
Modernisté (1995), eseje
Rozbité zrcadlo (2009), nesčetné studie, předmluvy, doslovy i články. Kniha
Shakespeare a jeviště svět (Academia, 2010) představuje rozsáhlý komentář ke kompletnímu
vydání Shakespearova díla v češtině. O rok později vyšlo první české vydání Shakespeara v jediném
svazku z pera jednoho překladatele:
Dílo – William Shakespeare (Academia, 2011). Prozatím poslední publikací je
Slovník citátů z Díla Williama Shakespeara (Academia, 2012).
Význačný překladatel Shakespearova díla Martin Hilský
Za překladatelské, esejistické, literárněhistorické a pedagogické dílo získal mnohá ocenění –
za překlad
Shakespearových Sonetů obdržel Jungmannovu cenu (1997), za zásluhy o šíření anglické
literatury v ČR a za překlady jej královna Alžběta II. jmenovala čestným členem Řádu Britského
impéria (2001), za překlady a interpretaci Shakespearova díla obdržel Cenu Toma Stopparda
udělovanou Nadací Charty 77 (2002), za rozhlasový pořad o Shakespearových Sonetech získal Výroční
cenu Nadace Českého literárního fondu (2002). V roce 2011 obdržel státní cenu za celoživotní
překladatelské dílo. Téhož roku mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy v oblasti školství
a kultury.
Jana Olivová přebírá medaili z rukou předsedy AV ČR Jiřího Drahoše.
Jana Olivová působila v letech 1984–1992 v Československém rozhlase, od roku 1993 do roku 2002 v
Českém rozhlase – z toho převážně v redakci Radiožurnálu, kde připravovala mj. pořady na
popularizaci vědy. Za jejich zavedení a přípravu obdržela v roce 2001 cenu programového ředitele
Českého rozhlasu. V roce 1999 se v USA zúčastnila stáže, jež byla zaměřena na problematiku
životního prostředí a oteplování klimatu. V roce 2003 odešla do Tiskového odboru AV ČR, kde
připravovala akce popularizující vědu a přispívala do
Akademického bulletinu. V roce 2004 se vrátila do Českého rozhlasu, a to na stanici
Vltava, kde i nadále připravuje pořady popularizující vědu – například rubrika Ze světa vědy
obsahuje již více než 2000 pětiminutových relací. Mezi úspěšné projekty lze dále zařadit
Den vědy na Vltavě k zahájení provozu urychlovače LHC v CERN,
Den češtiny na Vltavě, pořady u příležitosti
Mezinárodního roku astronomie, cyklus
Německá věda (25 dílů), cyklus
Severská věda (10 dílů) aj. Natáčela a zpracovávala rozhovory s vědci z různých zemí
včetně 20 nositelů Nobelových cen. Zajímá se především o astronomii a fyziku, je členkou České
astronomické společnosti a Rady pro popularizaci vědy AV ČR. V roce 2004 se podílela na vzdělávacím
projektu
Venus Transit 2004. Byla členkou organizačního výboru akcí
Mezinárodního heliofyzikálního roku (2007) v ČR a participovala na přípravě podkladových
materiálů i národního kola soutěže, která byla během
IHY 2007 vyhlášena.
Redaktorka Českého rozhlasu Jana Olivová
Mezi její popularizační aktivity patří i příspěvky do časopisů
Vesmír,
Pokroky matematiky, fyziky a astronomi
e,
Corona Pragensis (měsíčník Pražské pobočky České astronomické společnosti), překlady
článků do české mutace
Scientific American. V roce 2007 obdržela ocenění České fyzikální společnosti za významný
čin v popularizaci fyziky, a to za soubor rozhlasových pořadů a článků o fyzice.
lsd
23.1.2014