Vzhledem ke své jednoduchosti je hliník stále velice důležitým materiálem v teorii fyziky pevných látek. Z toho důvodu je tedy i častým objektem pro měření a pro výpočty vycházející z prvních principů. Elektronová struktura jednoduchých povrchů hliníku byla již mnohokrát vypočtena jak v rámci polo-nekonečného krystalu, tak i pomocí přiblížení „supercell“ vrstev. Byla publikována řada úhlově rozlišených fotoemisních měření, avšak konzistentní teorie, která by popisovala měřené závislosti včetně fotoemise z obsazeného povrchového stavu, nebyla dosud publikována. V této práci kombinujeme experimentální a teoretická studia fotoemise z povrchů Al(100) a (111) s cílem vysvětlit fotoemisi z objemových a povrchových stavů v rámci komplexní pásové struktury polonekonečného krystalu. Nastavením energetické závislosti vnitřního potenciálu a dodáním neelastického rozptylu jsme získali přesvědčivý souhlas mezi výpočtem založeným na jednostupňovém modelu fotoemise a experimentem.
Physical Review B 78, 165406 (2008).
