Medaile Vojtěcha Náprstka

Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zleva: Marcel Grün, Jana Olivová a Martin Hilský

Marcel Grün je veřejnosti znám svou dlouhodobou a všestrannou popularizací astronomie a kosmonautiky v pražském planetáriu, z vystoupení v rozhlase a televizi i z článků a knižních publikací. Samostatně nebo ve spolupráci s dalšími autory připravil příručky, přehledy, encyklopedická hesla, scénáře k pořadům i diafilmům, učebnice, skripta a pomocné texty pro učitele a pracovníky hvězdáren a planetárií. Mnohé práce jiných autorů opatřil obsáhlými doslovy.
 

Předseda AV ČR Jiří Drahoš předává medaili Marceli Grünovi. Vzadu přihlíží Jan Kolář.

Články z astronomie a kosmonautiky publikuje od počátku šedesátých let 20. století v časopisech Letectví a kosmonautika, Říše hvězd, Vesmír, Československý časopis pro fyziku, Pokroky MFA, Kozmos. Ve Vesmíru po léta každoročně vycházely jeho přehledy Kosmonautika – současnost a budoucnost. Autorsky se též podílel na databázi internetového i tištěného Velkého katalogu družic a kosmických sond Space 40. Za zmínku stojí jeho účast na vydání výkladových slovníků (Encyklopedický dům, Diderot), podíl na středoškolských učebnicích (Fyzikální základy techniky, Fyzika a technika) i jeho doslovy v překladech Pierse Bizonyho (Řeky na Marsu: hledání vesmírných zdrojů život a), amerických astronautů Jima Lovella (Apollo 13) a Eugena Cernana (Poslední muž na Měsíci) či v románu Julese Verna Cesta na Měsíc z roku 1979.
Marcel Grün působí v českých i mezinárodních organizacích spojených s astronomií nebo kosmonautikou. V současnosti je členem Rady pro kosmické aktivity, poradního odborného orgánu MŠMT. V roce 2003 stál u zrodu České kosmické kanceláře. Po dvě funkční období byl předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií a podílel se na jeho převedení na Asociaci.
Po Marcelu Grünovi je pojmenována planetka 10403 Marcelgrün.
 

Ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy Marcel Grün

Martin Hilský vedl v letech 1989–1998 Ústav anglistiky a amerikanistiky UK a dodnes zde působí jako profesor anglické literatury; kromě FF UK přednáší i na jiných českých a zahraničních univerzitách. Prof. Hilský patří k význačným překladatelům Shakespearova díla – během čtvrt století dokázal přeložit jeho kompletní dramatické dílo, což je mimořádné i ve světovém měřítku. Doposud publikoval více než 60 knih, jeho překlady Shakespearových her hrají česká divadla již 30 let. Nezanedbatelně se podílel na shakespearovských projektech a inscenacích pro divadla, Český rozhlas i Českou televizi. Shakespearovo dílo soustavně představuje veřejnosti.
 

Předseda AV ČR Jiří Drahoš předává medaili Martinu Hilskému.

Vedle Shakespeara se věnuje i dalším autorům a tématům – od angloamerické poezie a dramatu přes prózu až k literární kritice, jak dokládají jeho knihy Současný britský román (1992), Modernisté (1995), eseje Rozbité zrcadlo (2009), nesčetné studie, předmluvy, doslovy i články. Kniha Shakespeare a jeviště svět (Academia, 2010) představuje rozsáhlý komentář ke kompletnímu vydání Shakespearova díla v češtině. O rok později vyšlo první české vydání Shakespeara v jediném svazku z pera jednoho překladatele: Dílo – William Shakespeare (Academia, 2011). Prozatím poslední publikací je Slovník citátů z Díla Williama Shakespeara (Academia, 2012).
 

Význačný překladatel Shakespearova díla Martin Hilský

Za překladatelské, esejistické, literárněhistorické a pedagogické dílo získal mnohá ocenění – za překlad Shakespearových Sonetů obdržel Jungmannovu cenu (1997), za zásluhy o šíření anglické literatury v ČR a za překlady jej královna Alžběta II. jmenovala čestným členem Řádu Britského impéria (2001), za překlady a interpretaci Shakespearova díla obdržel Cenu Toma Stopparda udělovanou Nadací Charty 77 (2002), za rozhlasový pořad o Shakespearových Sonetech získal Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu (2002). V roce 2011 obdržel státní cenu za celoživotní překladatelské dílo. Téhož roku mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy v oblasti školství a kultury.
 

Jana Olivová přebírá medaili z rukou předsedy AV ČR Jiřího Drahoše.

Jana Olivová působila v letech 1984–1992 v Československém rozhlase, od roku 1993 do roku 2002 v Českém rozhlase – z toho převážně v redakci Radiožurnálu, kde připravovala mj. pořady na popularizaci vědy. Za jejich zavedení a přípravu obdržela v roce 2001 cenu programového ředitele Českého rozhlasu. V roce 1999 se v USA zúčastnila stáže, jež byla zaměřena na problematiku životního prostředí a oteplování klimatu. V roce 2003 odešla do Tiskového odboru AV ČR, kde připravovala akce popularizující vědu a přispívala do Akademického bulletinu. V roce 2004 se vrátila do Českého rozhlasu, a to na stanici Vltava, kde i nadále připravuje pořady popularizující vědu – například rubrika Ze světa vědy obsahuje již více než 2000 pětiminutových relací. Mezi úspěšné projekty lze dále zařadit Den vědy na Vltavě k zahájení provozu urychlovače LHC v CERN, Den češtiny na Vltavě, pořady u příležitosti Mezinárodního roku astronomie, cyklus Německá věda (25 dílů), cyklus Severská věda (10 dílů) aj. Natáčela a zpracovávala rozhovory s vědci z různých zemí včetně 20 nositelů Nobelových cen. Zajímá se především o astronomii a fyziku, je členkou České astronomické společnosti a Rady pro popularizaci vědy AV ČR. V roce 2004 se podílela na vzdělávacím projektu Venus Transit 2004. Byla členkou organizačního výboru akcí Mezinárodního heliofyzikálního roku (2007) v ČR a participovala na přípravě podkladových materiálů i národního kola soutěže, která byla během IHY 2007 vyhlášena.
 

Redaktorka Českého rozhlasu Jana Olivová

Mezi její popularizační aktivity patří i příspěvky do časopisů Vesmír, Pokroky matematiky, fyziky a astronomi e, Corona Pragensis (měsíčník Pražské pobočky České astronomické společnosti), překlady článků do české mutace Scientific American. V roce 2007 obdržela ocenění České fyzikální společnosti za významný čin v popularizaci fyziky, a to za soubor rozhlasových pořadů a článků o fyzice.
 

lsd