Projekt si klade za cíl zmapovat, analyzovat a popsat procesy nastolování a vzájemné provázanosti témat v české veřejnosti a v nastavení tematické agendy tuzemských masových médií. Empirické šetření vychází z teorie konceptu "agenda-setting" při komparaci výsledků analýzy agendy médií a analýzy hierarchie témat reflektovaných veřejností. Klasifikaci a následné srovnání veřejné a mediální agendy ve stanoveném období řešitelský tým považuje za logický první krok k širšímu výzkumu nastolování a distribuce témat v českém veřejném diskurzu. Cílem projektu je přinést validní data z domácího prostředí, a tím mimo jiné přispět k diskusi o postavení českých médií ve společnosti a jejich případného vlivu na formování veřejného mínění, neboť nedostatek poučené argumentace, vycházející z vědeckého poznání, považují řešitelé za problematický bod veřejné debaty o vztahu mezi veřejností a masovými médii v České republice. Veřejnou agendu bude zjišťovat Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR na reprezentativním panelu respondentů, agendu médií pak katedra mediálních studií IKSŽ FSV UK na reprezentativním vzorku mediálních obsahů.
Spoluřešitel: Mgr. Vlastimil Nečas (Fakulta sociálních věd UK v Praze)
Publikace vydané v rámci projektu (celkem 15, zobrazeno 1 - 10)
Příspěvek tvoří první část série o procesu zodpovídání otázek respondenty. Situace dotazování je definována v podobě složek: interakční/komunikační, kognitivní a formální. Proces zodpovídání je popsán ve sledu interpretace otázky, vybavování informací z paměti, rozhodování a editace odpovědi. První část série je věnována fázi interpretace. Je zde vysvětlena problematika reprezentace otázky, schémat, scénářů nebo primingu a jsou předvedeny implikace pro kvalitu dotazování.
I když média nemálo (často negativními tématy) ovlivňují veřejné prostředí a veřejnou agendu, působí zde i opačný vztah. Kniha představuje výsledky unikátního šetření, prvního svého druhu v ČR, přináší ucelený pohled na koncept agenda-setting. Jejími čtenáři budou především analytici mediálního trhu a studenti z oblasti mediální sféry.
Kapitola prozkoumává stabilitu odpovědí na otázku ohledně stranické identifikace za použití panelového šetření. Základním očekáváním, které vychází z klasické konceptualizace stranické identifikace, je stabilita její intenzity a směru. Ačkoli na agregované úrovni zůstává identifikace v čase stabilní, tak na individuální úrovni dochází k inkonsistenci v odpovídání přibližně v 30 procentech případů.
Otázky "kdo?" a "proč?" volí tu či onu stranu představují jednu z nejfrekventovanějších oblastí sociální politiky. Ba co více, často jsou zároveň předmětem velkého zájmu široké veřejnosti a médií. Cílem této oblasti je naznačit profil českých politických stran takříkajíc "zvenčí", vně instituce,z hlediska jejich voličů a s ohledem na některé podstatné determinanty volebního chování. Text aplikuje teoretická východiska za pomoci empirického výzkumu na podmínky českého stranického systému.
Příspěvek tvoří třetí část série o procesu zodpovídání otázek respondenty standardizovaných dotazníkových šetření, konkrétně fází rozhodování o odpovědi. První část je věnována problematice postojových dotazů. V této souvislosti jsou podrobněji vyloženy relevantní koncepce povahy postoje, efekty kontextu, které působí na rozhodovací procesy v průběhu zodpovídání, zmíněn je také vliv afektivních reakcí na průběh dotazování v podobě emocí.
Příspěvek tvoří druhou část série o procesu zodpovídání otázek respondenty standardizovaných dotazníkových šetření. V souvislosti s fází vyvolání informací v paměti jsou nastíněny základní psychologické koncepce paměti, problematika vybavování informací o událostech, úvodního kódování informace, role vybavovacích klíčů, nedostupnosti informací a využití obecnějších obsahů autobiografické paměti. Jsou analyzovány otázky spojené s vybavováním faktických i časových informací.
Kapitola se věnuje ověření platnosti klasické hypotézy agenda setting v českém prostředí na datech z panelového výzkumu v období druhého čtvrtletí 2008. Analýza ukázala, že klasická hypotéza platí jak na individuální úrovni, tak i na makro-úrovni, ale zároveň že její platnost je omezena jen na některá témata. Podoba vztahu mediální a veřejné agendy se přitom neliší jen v rámci různých témat, ale pro jednotlivá témata platí jiný vzájemný vztah obou agend na mikro a makro-úrovni.
Text s některými doplněními představuje českým čtenářům práci Scotta L. Althause a Devon M. Largiové, kteří v roce 2004 analyzovali kořeny a důsledky posunu v osobě amerického úhlavního nepřítele z Usámy bin Ládina k iráckému prezidentovi Saddámu Husajnovi, ke kterému došlo v období po teroristických útocích z 11. září a před americkou invazí do Iráku.
Text načrtává některé aspekty volebního rozhodování v moderních masových demokraciích, zejména pak téma (ne)kompetence voličů respektive problém racionality politického publika neboli veřejného mínění. Argumentace je vědomě poněkud jednostranně vystavěna na základě kritické evaluace reálného stavu a fakticky se nijak nedotýká hodnocení adekvátnosti demokratického normativu.
Kapitola se zabývá popisem a analýzou toho, jak účastníci panelového výzkumu a respondenti nezávislých výzkumů veřejného mínění v období druhého čtvrtletí 2008 odpovídali na otázku, jaké celospolečenské události z poslední doby považují za nejdůležitější.
Facebook
Twitter