Supernova v doutníkové galaxii
Zdroj: Evžen Brunner
Snímek však neukazuje pouze supernovu samotnou. Na barevném obrázku nalezneme totiž galaxie
dvě. I ony představují vlastně rodinu, byť tak trochu podivnou. Obíhají kolem sebe, přibližují se,
prolínají se a opět se od sebe vzdalují. Ovšem výsledek je poněkud nespravedlivý. Alespoň
v tom posledním kole, z nichž každé předcházející se opakovalo přibližně po sto miliónech
let. Toto poslední přiblížení obou galaktických kolosů vyvolalo jednak gravitační vlny, které „
učesaly“ ramena jedné z galaxií do úhledných spirál, druhou však, tu naši „doutníkovou“, roztrhaly
do poněkud neučesaných tvarů plných hvězdotvorných oblastí a potenciálních supernov. Tento cyklus
se bude opakovat až do doby, kdy zde za několik miliard let nezůstane kámen na kameni. Tedy spíše „
hvězda na hvězdě“ a kdy obě galaxie splynou do jedné. Možná jí i tehdy bude moci někdo
přejmenovat.
Na menších vložených snímcích jsou obrázky představující jednak „žhavou současnost“, jednak o
něco „méně žhavou minulost“. Právě tyto dva obrázky nám mohou být příkladem jednoho z druhů
astronomické pozorovací práce. Soustavným sledováním oblohy, při kterém vznikají obrovská množství
zdánlivě nezajímavých obrázků zdánlivě se neměnících objektů a opakovaným porovnáváním jednoho
obrázku s druhým je možno zjistit úžasné děje, které se odehrály nad našimi hlavami
v dobách, kdy jsme zde ještě vůbec nebyli.
Není jednoduché přiblížit někdy poněkud zdlouhavý a fádní proces astronomického výzkumu i
člověku neastronomickému. Někdy je ovšem jeden obrázek více než desítka slov. A snímek Evžena
Brunnera je toho příkladem. Nenápadně nás přenesl do děje o dvanáct miliónů let nazpět a dokonce,
snad mimoplánově, i o několik miliard let kupředu. A za to bychom mu chtěli za celou astronomickou
obec poděkovat. A nejen to, myslíme si, že se můžeme vyjádřit i za všechny ostatní, které snímek
uchvátil, zaujal či potěšil. Hodně bezmračných nocí!