Ceny Akademie věd ČR předal ve středu 2. října 2013 vynikajícím českým badatelům předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš. Toto prestižní ocenění, spojené též s finanční odměnou, je v první kategorii udělováno za výsledky velkého vědeckého významu, dosažené při řešení vědeckých úkolů i při řešení grantových, programových a mezinárodních projektů financovaných AV ČR. Druhá kategorie je věnována mladým vědeckým pracovníkům do 35 let a vyzdvihuje vynikající výsledky jejich práce. Předávacího aktu v pražské Lannově vile se kromě laureátů zúčastnili i ředitelé vědeckých pracovišť AV ČR a další významné osobnosti.
I. kategorie
Cena Akademie věd ČR za dosažené vynikající výsledky velkého vědeckého významu
a) autorský tým Astronomického ústavu AV ČR ve složení doc. RNDr. Marian Karlický, DrSc., a
Mgr. Miroslav Bárta, Ph.D., za vědecký výsledek:
Vypracování nového modelu fragmentované magnetické rekonexe slunečních erupcí
Stručná charakteristika vědeckého výsledku:
Magnetická pole ve vesmíru hrají velice důležitou roli. Uvolnění jejich energie vede k
explozivním jevům, např. slunečním erupcím. V nich je energie magnetického pole náhle přeměněna na
pohyby plazmatu, svazky urychlených částic, teplo a záření. Motorem těchto procesů je magnetická
rekonexe v oblastech s vysokou hustotou elektrického proudu, tzv. proudových vrstvách. Při rekonexi
plazma spolu s magnetickými siločarami vtéká do proudové vrstvy a siločáry se přepojují, proto
název magnetická rekonexe. Zároveň je energie magnetického pole explosivně uvolňována. Z teorie
plyne, že má-li být tato rekonexe efektivní, musí mít proudová vrstva vysokou hustotu elektrického
proudu, na škále asi 10 m. Pozorování však ukázala, že sluneční erupce probíhá v podstatně větších
rozměrech (1000 km). Právě tento rozpor nebyl doposud objasněn a vedl k vypracování modelu
fragmentované rekonexe. S užitím numerických modelů bylo ukázáno, že se proudové vrstvy během
rekonexe trhají na tzv. plazmoidy, a ty procesem fragmentace vytvářejí celou kaskádu plazmoidů – od
velkorozměrových až k nejmenším na disipační škále. Dále bylo ukázáno, že při interakci těchto
plazmoidů jsou velice efektivně urychlovány částice k vysokým energiím. Tyto částice pak vyzařují v
širokém oboru záření, od radiového až po gama záření. Zmíněné záření bylo použito k ověřování
našeho modelu a k diagnostice slunečních erupcí. Nový model magnetické rekonexe nachází uplatnění
nejenom u slunečních erupcí a s nimi spojených koronálních výronů hmoty a jejich vlivu na prostředí
na Zemi, ale i u erupcí na hvězdách, v magnetosférách planet, v magnetarech, ale i obecně ve fyzice
plazmatu.
b) autorský tým Ústavu makromolekulární chemie AV ČR ve složení Ing. Daniel Horák, CSc.,
Ing. Michal Babič, Ph.D., Ing. Hana Macková, Ph.D., Ing. Petr Šálek, Ph.D., a Ing. Zdeněk Plichta
za vědecký výsledek:
Funkcionalizované magnetické polymerní nano- a mikročástice pro málo invazivní diagnostiku
Stručná charakteristika vědeckého výsledku:
Funkcionalizované magnetické polymerní nano- a mikročástice představují perspektivní oblast
hybridních materiálů využívajících synergie vlastností obou částí systému, kterými jsou magnetické
jádro a polymerní slupka. Magnetické jádro poskytuje částici její manipulovatelnost působením
externího magnetického pole, což například umožňuje uspořádávání částic do žádoucích struktur v
mikročipu, cílené směrování v organismu, sledování v komplexních médiích a jejich snadné oddělení i
ze složitých biologických směsí. Polymerní slupka brání agregaci částic a minimalizuje nežádoucí
interakce v biologickém prostředí, např. nespecifickou sorpci bílkovin, a současně může nést
funkční skupiny, které slouží k vytváření interakcí specifických navázáním biologicky funkčních
molekul, např. protilátek, léčiva či značek na částice. V jiných aplikacích polymerní povlak
usnadňuje průnik částic do buněk, a tím jejich značení či selektivní separaci.
Tým vedený Ing. Danielem Horákem se systematicky a dlouhodobě věnuje heterogenním
polymerizačním technikám, jako jsou emulzní, miniemulzní, disperzní a srážecí polymerizace a studiu
parametrů ovlivňujících vlastnosti těchto procesů. Výzkum vedl k pochopení obecných vztahů mezi
vznikem částic, jejich strukturou a vlastnostmi. Tým zdokonalil techniku vícestupňové botnací
polymerizace, která přes svoji složitost poskytuje částice vynikající kvality. Na základě těchto
poznatků lze řízeně regulovat tvar, morfologii, velikost, distribuci velikostí, parazitu a množství
funkčních skupin na povrchu částic. Podařilo se optimalizovat proces zabudovávání magnetického
plniva do částic a připravit tak různé typy magnetických polymerních částic s vlastnostmi
specifickými pro požadovanou aplikaci. Volbou vhodného typu polymeru lze syntetizovat částice
reagující i na jiné vnější stimuly, než je magnetické pole; příkladem jsou teplotně citlivé
částice. Využitím řízených procesů polymerní chemie a poznatků biochemie byly vyvinuty nové postupy
přípravy částic jak v rozměrech jednotek a desítek nanometrů, které rychle pronikají do buněk, tak
i v mikrometrové velikosti dobře definovaných sférických částic, vhodných např. pro selektivní
zachycování a separaci buněk. Samozřejmostí je jednotná velikost částic, která zajišťuje stejné
fyzikální, chemické i biologické vlastnosti materiálu. Účinek nově vyvinutých činidel na značení
buněk je založen na výrazně vyšší akumulaci nanočástic v buňkách v porovnání s běžně dostupnými
činidly, a to díky jejich vhodně modifikovanému povrchu. V praxi tak lze k dosažení kontrastu
používat mnohem nižší koncentrace činidla než dosud, což je i šetrnější k organismu pacienta.
Kontakt: Ing. Daniel Horák, CSc., e-mail:
horak@imc.cas.cz, tel.: +420 296 809 260
c) autorský tým Filosofického ústavu AV ČR ve složení: prof. PhDr. František Šmahel, DrSc.,
Mgr. Robert Novotný, Ph.D., Mgr. Pavlína Mašková a prof. PhDr. Lenka Bobková, CSc. (Ústav českých
dějin FF UK) za vědecký výsledek:
Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy (publikace)
Stručná charakteristika vědeckého výsledku:
Kniha „Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy“ je koncepčně vyzrálým dílem, jež shrnuje,
zhodnocuje i obohacuje výsledky více než čtyřicetiletého základního výzkumu všech relevantních
tematických okruhů. Zvláště náročným úkolem byl úvodní koncept propojující zhruba stotřicetileté
období vlády lucemburské dynastie s obecnými dějinami soudobé Evropy, a to nejen v linii
politických a společenských procesů, ale i v široké škále duchovních, uměleckých a mentálních
projevů. Na základě výchozího konceptu redakční tým s jednotlivými autory konzultoval jejich dílčí
úkoly a zpětně upravoval modelovou osnovu. Tato náročná interdisciplinární kooperace včetně
následného stylistického sjednocení díla si vyžádala mimořádné úsilí, zvláště když bylo třeba
začlenit více než 600 ilustrací namnoze málo známých či dosud neznámých vyobrazení. Na publikaci se
podílelo přes 50 předních odborníků na lucemburské období, vedle historiků a dějepisců umění
například archeologové, heraldici či numismatici.
Nosnost zvolené koncepce ukázalo přijetí, jehož se knize dostalo v odborných kruzích i u
širšího publika. Během dvou měsíců bylo prodáno přes 2500 kusů, což je u knihy s rozsáhlým
kritickým aparátem ojedinělé číslo, zvláště při vysoké ceně (1800 Kč). Kniha je důkazem, že je
možné srozumitelně předložit výsledky základního výzkumu, aniž by bylo nutné rezignovat na vysoký
vědecký standard.
II. kategorie
Cena Akademie věd ČR pro mladé vědecké pracovníky do 35 let za vynikající výsledky vědecké
práce
a ) RNDr. Daniel Sojka, Ph.D. (Biologické centrum AV ČR), za vědecký výsledek:
Trávení krve klíšťaty – ucelený pohled na multi-enzymatický hemoglobinolytický aparát
Stručná charakteristika vědeckého výsledku
Soubor významných prací publikovaných Danielem Sojkou a kolegy v období 2007–2012 (2x Inter.
J. Parasitology, Parasite&Vectors, J. Med. Chemistry, 1 x PNAS, Chemistry & Biology, J.
Biol. Chem.) postupně přinesly ucelený pohled na systém trávení krve klíšťaty. Tento klíčový
fyziologický proces je úzce spojený s přenosem klíštěcích patogenů, a proto má veliký potenciál pro
racionální kontrolu klíšťat a jimi přenášených onemocnění. Navzdory významu byla doposud
problematika trávení krve u klíšťat na molekulární úrovni velmi málo objasněná. Díky systematické
práci Daniela Sojky jeho a zásadního podílu v řešení této problematiky se podařilo v rámci několika
navazujících projektů jako první na světě podrobně zmapovat molekulární podstatu a podmínky trávení
hemoglobinu klíšťaty. Jejich popis zahrnuje funkční charakterizaci úplné proteolytické kaskády
střevních cysteinových a aspartových proteáz klíštěte Ixodes ricinus, pozadí jejich evoluce v rámci
genomu klíštěte, biochemickou charakterizaci pomocí specifických inhibitorů a funkční
charakterizaci pomocí RNA interference. Daniel Sojka se díky dlouhodobé spolupráci s přední
světovou laboratoří vedenou prof. J. McKerrow (v roce 2010 oceněn medailí G. J. Mendela udělenou
předsedou AV ČR) na Kalifornské universitě v San Francisku stal ve svém mladém věku světově
uznávaným odborníkem na problematiku hematofágních parazitů. Získal významná stipendia (Fullbright,
Sciex) a byl řešitelem dvou postdoktorandských projektů a účastnil se prestižních Gordonovských
konferencí. Zatím poslední významná práce Daniela Sojky byla publikována v časopise Journal of
Biological Chemistry v roce 2012. Prvoautorský článek Daniel Sojky shrnující problematiku trávení
krve u klíšťat je v současné době v recenzním řízení v časopise Trends in Parasitology.
b) RNDr. Vít Latzel, Ph.D. (Botanický ústav AV ČR), za vědecký výsledek:
Netušená evoluční síla rodičů
Stručná charakteristika vědeckého výsledku:
Přírodní výběr probíhající na úrovni fenotypu je hnací silou evoluce. V současnosti převládá
názor, že fenotyp je důsledkem spolupůsobení zděděného genotypu (sledu bází nukleotidů DNA) a
aktuálního prostředí. Jak už to ovšem bývá, již tak složité systémy, o nichž se domníváme, že jsme
jim porozuměli, mají tendenci se komplikovat. Průkopnické práce posledních let totiž naznačují, že
fenotypová variabilita není pouze projevem genotypu, tedy jakousi výkladní skříní DNA a jejích
interakcí s prostředím, ale že odráží i zkušenosti předešlých generací. Tento systém nazýváme
mezigenerační fenotypová plasticita (MP). Epigenetika či modifikace embrya patří mezi
nejdůležitější mechanismy umožňující MP. Aby se tento nový poznatek mohl stát nedílnou součástí
učebnic moderní evoluční biologie, je nutné poskytnout pevné a nezvratné důkazy o reálné úloze MP v
ekologii a evoluci rostlin a živočichů. Tuto výzvu přijal také Vít Latzel a poskytl důležitá
svědectví o evolučním potenciálu MP u rostlin. V sérii experimentů na jitroceli a huseníčku
demonstroval, že prostředí rodičů může nemalou měrou ovlivnit chování potomků, především jejich
růst, fotosyntézu či reakci na změnu hladiny živin v půdě a silné narušení prostředí. Jeho studie
odhalují, že MP hrála pravděpodobně důležitou úlohu při evoluci kontrastní preference regeneračních
strategií (regenerace ze semen či banky pupenů) k živinám v půdě. Mezigenerační epigenetická
kontrola odolnosti rostlin vůči škůdcům patří k dalším dílčím důkazům demonstrujících ekologickou,
a tím i evoluční kapacitu MP. Pravděpodobně za nejdůležitější svědectví o evolučním potenciálu
mezigenerační fenotypové plasticity lze považovat ukázku pozitivního efektu epigenetické diversity
na fungování ekosystémů, zejména pak jejich odolnosti vůči invazím a patogenům.
c) PhDr. Vojtěch Kyncl, Ph.D. (Historický ústav AV ČR), za vědecký výsledek:
Bez výčitek. Genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha (monografie)
Stručná charakteristika vědeckého výsledku:
Výsledky dosavadních historických a kriminalistických studií týkajících se útoku na R.
Heydricha v květnu 1942 nezodpověděly otázky desítky let trvajících sociálních, právních i
transnacionálních rozepří ve střední Evropě. Pátrání po účastnících stanných soudů bylo zahájeno
ihned po osvobození Československa v květnu 1945. Mezi lety 1959–1983 bylo ve Spolkové republice
Německo vyslechnuto přes tisíc svědků a pachatelů vražd civilistů z doby druhého stanného práva, a
právě na těchto doposud v české historiografii nevyužitých pramenech je kniha založena. Nejméně dvě
stě z nich stálo na prioritním mezinárodním seznamu hledaných válečných zločinců. Drtivá většina
pachatelů nikdy nebyla postavena před soud, přestože jejich činy, identita i poválečný život byly
známy policii na obou stranách železné opony. Brutalita a důmyslnost pachatelů ve vraždění získala
široké spektrum forem, které do doby nasazení plynových vozů a plynových komor vyžadovaly osobní
kontakt spolupachatelů. Mezioborový přístup (historie, sociální psychologie, kriminologie, právní
vědy) v rozboru jedinečného souboru pramenů odhalil řízenou brutalizaci pachatelů i rozvoj
vražedného systému. Individuum podpořené zdáním práva, kumulativní autoritou, vhodnou indoktrinací,
pocitem odpovědnosti ke stejně uniformovanému kamarádovi, ctěná forma vojenské popravy a mystická
krevní msta byly schopny pošlapat základní pravidla humanity. Přeměna policistů ve vrahy byla možná
během několika hodin. Příběhy vyslechnutých pachatelů ukazují, že dobrovolná účast obyčejných mužů
na vražedném jednání v době války nevyžaduje dlouhodobou přípravu. Práce dokazuje protichůdné a
politicky motivované hodnocení událostí právními systémy v ČS(S)R, NDR a SRN.
Kontakt: PhDr. Vojtěch Kyncl, Ph.D., e-mail:
kyncl@hiu.cas.cz, tel.: +420 777 697 660
Připravil: Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR