Vyhledávání



Kalendář akcí

Dnes < 2014 >  < březen > 
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

Akademický bulletin

abicko

Videa ze světa vědy

videoprezentace-blok-bgd.jpg

projekt BIOCEV

biocev-logo-color-horizontal.jpg

Více o projektu

 

projekt ALISI

ALISI

8. Sekce historických věd
Seznam anotací
1. Velká Morava mezi Východem a Západem (ARÚB)
2. Studien zum Burgwall von Mikulčice V (ARÚB)
3. Pražský Hrad a Malá Strana (ARÚP)
4. Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury (ARÚP)
5. Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice (ARÚP)
6. One land, many landscapes (ARÚP)
7. Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 781-871 (HÚ)
8. Husitské Čechy: Struktury, pohyby, proměny (HÚ)
9. Vladislavské zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v českých zemích (1500-1619) (HÚ)
10. Moravané nebo Češi? Vývoj českého národního vědomí na Moravě v 19. Století (HÚ)
11. Spojené státy a evropská válka 1939-1945, díl I. Pevnost Amerika (HÚ)
12. Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí (HÚ)
13. Komunistická strana Československa: kapitulace (srpen-listopad 1968) (ÚSD)
14. Na ztracené vartě Západu. Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-48 (ÚSD)
15. Deset let soudobých dějin (ÚSD)
16. Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze (A)
17. Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl III (A)
18. Městské úřední knihy z Archivu města Brna 1343-1619. Katalog, II. Svazek, Knihy městského hospodaření (radní počty 1523-1619) (A)
19. Dějiny českého výtvarného umění 1780-1890, sv. III (ÚDU)
20. Lomené, hranaté a obloukové tvary. Česká kubistická architektura 1911-1923 (ÚDU)
21. Emila Medková (1928-1985) (ÚDU)
22. Aristokratická sídla období romantismu a historismu (ÚDU)
23. Bohemikální prameny k životu a dílu Jana Zacha (1713-1773) (ÚHV)
24. Liturgický rok v hudbě českého klasicismu (ÚHV)



8.1. Velká Morava mezi Východem a Západem

Galuška, L., Kouřil, P., Měřínský, Z. (eds.), Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28. 9. - 1.10.1999, Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 17, Brno 2001, 427s.

Publikace přináší příspěvky 36 badatelů z Bulharska, ČR, Německa, Polska, Rakouska, Ruska a Slovenska, přednesené na mezinárodní konferenci, pod patronací presidenta České republiky uskutečněné k 50. výročí objevů velkomoravských kostelů ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Celkem 34 ve sborníku obsažených studií je zaměřeno na jednotlivé dílčí aspekty dějin velkomoravského státu i širšího středo- a východoevropského prostoru v 9. a 10. století, se zvláštním zřetelem k postavení Velké Moravy jako spojnice mezi kulturou jihovýchodní a západní Evropy. Z jednotlivých titulů je možné zmínit stať J. Bláhy, bilancující dosavadní archeologické poznatky o roli Olomouce v období Velkomoravské říše (str. 41-68), souborné publikace výzkumů kostela č. 12 v Mikulčicích z pera B. Kavánové (str. 209-227) a hradiště 1. poloviny 10. století v trati Sand u rakouského Raabsu S. Felgenhauer-Schmiedtovou (str. 86-105), dále předběžnou zprávu I. Hammera a M. Misara o průzkumu raně středověké nástěnné malby v Pomoraví a Podunají (str. 139-154) nebo studii P. Kouřila o dataci jednoho typu velkomoravských ostruh (str. 241-255). Nechybí tu však kupř. ani šíře pojaté příspěvky o církevní organizaci Velké Moravy od R. Marsiny (str. 291-296) či o migraci Slovanů z Podunají do východní Evropy od V. V. Sedova (str. 339-347).



8.2. Studien zum Burgwall von Mikulčice V
Poláček, L. (Hrsg.), Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 21, Brno 2001. 512 s.

Další svazek tématicky zaměřených studií, publikujících výsledky dlouholetého výzkumu zásadní velkomoravské lokality, je věnován paleoekologii a hospodářským poměrům mikulčického hradiště. Přináší vyhodnocení jednotlivých složek přírodního prostředí - geologické situace, vegetace (z hlediska pylové analýzy a hospodářského výzkumu krajiny), malakofauny, avifauny a ichtyofauny. Obsahuje základní zpracování a srovnání vybraných reprezentativních souborů zvířecích kostí z jednotlivých areálů sídelního komplexu - z akropole, předhradí a podhradí. Dále je zde zveřejněno i systematické archeozoologické hodnocení dalších zvířecích druhů z Mikulčic - koně, ptáků a ryb. Je tu ale zahrnuta také archeologická analýza nálezových kategorií, souvisejících se zajištěním provozu hradiště a s výživou jeho obyvatel - zemědělských nástrojů, pekáčů, žernovů, rybářských potřeb. V souvislosti s problematikou rybolovu je diskutována rovněž otázka interpretace hliněných závaží.



8.3. Pražský Hrad a Malá Strana
Ježek, M., Klápště, J. (eds), Mediaevalia archaeologica 3. Archeologický ústav AV ČR, Praha 2001. 327 s.

Ve sborníku o pražském levobřeží v raném středověku připadá klíčový význam dvojici rozsáhlých studií. J. Čiháková (s. 29-135) poprvé ve větší úplnosti zpřístupnila cennou část výsledků terénních výzkumů na Malé Straně. Pražskou raně středověkou sídelní aglomeraci se podařilo doplnit o neobyčejně důležitou a dosud neznámou část. I. Boháčová (s. 179-301) se zabývá nejstaršími opevňovacími systémy Pražského hradu, jejich podobou a chronologií. Při datování v obou případech spolu s již tradičními archeologickými oporami pomáhá i dendrochronologie. Sborník dále obsahuje současnou výpověď o geologii a geomorfologii malostranské kotliny a dvě archeobotanické studie, přispívající k rekonstrukci pražské raně středověké krajiny. Publikace již vyvolala značný zájem nejen mezi archeology, ale i historiky a dalšími specialisty u nás i v dalších zemích střední Evropy. Anotovaná publikace ovlivní i popularizaci poznatků o raně středověké Praze.



8.4. Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury
Sommer, P., Praha (Garamond) 2001. 185 s.

Předkládaný soubor studií je zaměřen na poznání několika stránek české duchovní kultury raného středověku. Je tedy příspěvkem k rekonstrukci obrazu velmi kontrastní doby dvojvěří, v níž křesťanství zvolna prostupovalo společnost mladého českého státu. Nejdůležitějším přínosem práce je nový náčrt obrazu duchovní laické kultury českého raného středověku a detailní analýza vybraných dobových hmotných a písemných pramenů. V novém světle se ukazují začátky české sakrální architektury, zejména dřevěné. Jako významný datovací prvek se jeví rituál kladení základového kamene a základové obětiny. Vývoj pohřebního rituálu a soudobé liturgie odráží postup christianizace společnosti.



8.5. Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice
Venclová, N. (ed.), Archeologický ústav AV ČR, Praha 2001. 399 s.

Práce nabízí pohled na strukturu a dynamiku sídlení a výrobních aktivit doby železné. Zabývá se teoretickými otázkami identifikace výrobních areálů, vztahem výrobních a sídelních areálů, významem specializované výroby a jejích produktů a vznikem tzv. industriálních zón v době laténské, ve 3.-2. stol. př. Kr. Dobré podmínky pro tento výzkum poskytl region Loděnice ve středních Čechách s bohatými doklady zpracování sapropelitické švartny (černý materiál používaný k výrobě šperku) a hutnictví železa ve 3.-2. stol. př. Kr. Metodicky významná je integrace dat získaných povrchovými sběry a podpovrchovými výzkumy. Data byla analyzována mj. pomocí matematických metod s podporou GIS (E. Neustupný), a dále s využitím geologie zdrojů železa (M. Malkovský) a petrologie a palynologie sapropelitických aj. černých materiálů (B. Žáková, P. Valterová).



8.6. One land, many landscapes
1.Darvill, T., Gojda, M. (eds), Papers from a session held at the European Association of Archaeologists Fifth Annual Meeting in Bournemouth. British Archaeological Reports Internat. Series No. 987, Oxford 2001

Sborník, jehož jedním z editorů a autorů je pracovník ARÚ Praha, publikuje 17 příspěvků evropských autorů, přednesených na 5. konferenci Evropské asociace archeologů, kterou spoluorganizoval ARÚ Praha. Zabývá se nanejvýš aktuálními problémy současné krajinné archeologie, jako jsou metodologické přístupy ke studiu minulé a současné krajiny a jejich aplikace v terénu, metodika provádění průzkumů a evidence nálezů, environmentální vztahy, interpretace krajiny, správa a ochrana regionálního kulturního dědictví. Publikace má význam nejen pro teoretický výzkum, ale zejména pro praxi v oboru péče o archeologické národní dědictví, což je úkol prvořadé důležitosti i pro Českou republiku.



8.7. Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 781-871
Třeštík, D., Nakladatelství LN, Praha 2001, 384 s.

Moderní politicko-antropologický pohled na dějinnou cestu kmene Moravanů, který díky dvěma zásadním rozhodnutím šlechtické elity - přijetím křesťanství r. 831 a vědomím rozhodnutím se pro vlastní státnost r. 871 - dospěl k vytvoření nezávislé "říše". Srovnání struktury a vývoje jednotlivých slovanských útvarů (Charváti, posávští Slované, Korutanci, slovenští "Moravané", Moravané, Češi), které po porážce Avarů vyplnily mocenské vakuum na východních hranicích franské říše, však zřetelně ukazuje, že příčiny těchto rozhodnutí bezprecedentní nebyly. Vojenské družiny všech útvarů musely reagovat na civilizační šok způsobený intenzivními styky s říšskou křesťanskou aristokracií. Aktivní přijetí křesťanství znamenalo přetržení vazby k "božskému řádu" vlastního kmene, ale zároveň otevíralo cestu ke vzniku raně středověkého státu, nezávislého na říši, avšak budovaného podle říšského vzoru. Velká Morava tak představuje základní milník na cestě k Evropě rovnocenných států, postavených na společně sdílených hodnotách.



8.8. Husitské Čechy: Struktury, pohyby, proměny
Šmahel, Fr., Nakladatelství LN, Praha 2001, 757 s.

Patnácté století patří od nepaměti k neuralgickým, znovu a znovu oživovaným obdobím českých dějin. Doba, kdy stačilo změnit znaménka a převyprávět husitskou historii, však již minula, nastal čas nově kladených otázek. Pro odpovědi je nutno, někdy vystopupit nad dobové dějiště a z výšky přehlédnout jeho konfiguraci i hlavní spojnice, jindy zase vyhloubit sondy hluboko pod povrch. Snahou autora, jímž je přední evropský znalec pozdního středověku, bylo jednak zodpovídat otázky související s dotud přehlíženými jevy i pospolitostmi, jednak zkoumat hlubinné, navenek nepříliš zřetelné dlouhodobé procesy stavovských i jiných přeměn české společnosti 15. století. Ty nejednou vyvěraly ze století předcházejícího a přesahovaly do století následujícího. Dramatický náboj knihy bude čtenáře strhovat nikoli vnějšími ději, nýbrž poznáním nepoznaného



8.9. Vladislavské zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v českých zemích (1500-1619)
Malý, K., Pánek, J. (eds.), Historický ústav AV ČR - Ústav právních dějin PF UK, Praha 2001, 460 s.

Kolektivní publikace 21 českých i zahraničních autorů přináší 24 studií věnovaných problematice raně novověkých kodifikací a ústavního zřízení v českých zemích v komparativním záběru střední Evropy. Poprvé nejen u nás, ale i v celém tomto regionu aplikuje srovnání zemí českých, polských, uherských, rakouských a německých, navíc při uplatnění metod historie a právních dějin. Nespokojuje se s juxtapozicí hloubkových pohledů na vývoj společenského uplatňování práva a právní kultury jednotlivých zemí, nýbrž předkládá syntetický komparativní nástin problematiky a stanoví cíle a kritéria dalšího mezinárodního výzkumu. Publikace nejen podstatně přispívá k budoucímu rozvoji mezioborového výzkumu na základě středoevropské vědecké spolupráce, ale svými výsledky rovněž podporuje kultivaci moderní právní a politické kultury v zemích střední Evropy



8.10. Moravané nebo Češi? Vývoj českého národního vědomí na Moravě v 19. Století
Řepa, M., Doplněk, Brno 2001, 222 s.

Monografie se soustavně zabývá procesem šíření českého národního vědomí na Moravě: nejprve sleduje kořeny tohoto procesu v osvícenském patriotismu, pokračuje podrobnou analýzou 40. a 60. let, tj. období pro přijetí české národní identity rozhodujícího, a uzavírá nezvratností tohoto procesu v 80. letech 19. století. Autor zkoumá, jak vývoj a podobu národního vědomí determinovaly politické a sociální trendy, těžiště práce však spočívá především v oblasti kulturní, tj. ve světě idejí a symbolů. Z hlediska metody práce spočívá na interpretaci událostí, posuzování významu činů jednotlivých osobností a analýze textů různé provenience a určení (publicistika, politické projevy, beletrie, paměti, korespondence, deníky), z nichž čerpá informace o genezi národního vědomí. Před čtenářem se rozvíjí nejen složité předivo vztahů mezi Moravou a Čechami v procesu národní sebeidentifikace, ale také řada podnětných úvah o fenoménech vlastenectví, nacionalismu a národního vědomí.



8.11. Spojené státy a evropská válka 1939-1945, díl I. Pevnost Amerika
Wanner, J., nakl. Dokořán, Praha 2001, 229 s.

První díl připravované trilogie seznamuje čtenáře se specifickými tradicemi americké zahraniční politiky a s vlivem první světové války na americké veřejné mínění. Zabývá se administrativou prezidenta F.D. Roosevelta v letech 1933-1940, zápasem o obrodu země v souvislosti s hospodářskou krizí a peripetiemi boje proti izolacionismu ve stínu evropských událostí po nástupu Hitlera k moci. Knihu uzavírá analýza stavu amerických válečných příprav na sklonku roku 1941, kdy USA po Pearl Harboru musely znovu vstoupit do velmocenské hry.



8.12. Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí
Semotanová, E., Libri, Praha 2001, 263 s.

V poslední době nebyl zpracován přehled nejvýznamnějších kartografických památek Českých zemí, který by oslovil nejen milovníky starých map, ale i historiky, historické geografy, uměnovědce, architekty, archeology a další odborníky, seznámil čtenáře s význačnými i méně známými kartografickými díly a přiblížil obraz krajiny Českých zemí a jejích proměn na mapách. Publikace zaplňuje tuto mezeru a je pokusem o nové zpracování tématiky. Kapitoly o dějinách kartografie sledují mapy starší než jedno století, jak bylo dosud obvyklé, problematiku krajinných změn a územního vývoje Českých zemí však dokumentují i kartografická díla mladší z let 1918-1945. Práce naznačuje hlavní vývojové trendy v dějinách české kartografie, upozorňuje na nejdůležitější tituly odborné literatury a v průřezu představuje nejkrásnější mapy a plány zobrazující Čechy, Moravu a Slezsko.



8.13. Komunistická strana Československa: kapitulace (srpen-listopad 1968)
Vondrová, J., Navrátil, J., Ediční řada Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970, díl 9, sv. 3, Brno, doplněk pro ÚSD AV ČR, 2001. 698 s.

3. svazek dokumentů z činnosti Komunistické strany Československa jako monopolního držitele moci a hlavního integrujícího činitele v politickém systému Československa v období Pražského jara 1968 mapuje činnost této strany v období od invaze pěti států Varšavské smlouvy do Československa 21.srpna 1968 do zasedání ÚV KSČ v listopadu 1968. Editoři přinášejí 117 dokumentů pocházejících především z archivu ÚV, které jsou publikovány podle nejpřísnějších pravidel ediční práce. Publikované prameny dokumentují postoje a aktivity nejvyššího vedení KSČ a pokusy o koncepční a programová východiska pro překonání stavu daného okupací země vojsky Varšavské smlouvy, která se snažilo vytvořit. Tento svazek, právě tak jako předcházející svazky této základní pramenné edice, je nenahraditelným pramenným zdrojem pro objektivní zkoumání období Pražského jara.



8.14. Na ztracené vartě Západu. Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-48.
Drápala, M., Prostor, Praha 2001. 683 s.

Kniha Milana Drápaly přibližuje málo známou kapitolu z dějin české publicistiky. Tato obsáhlá publikace přináší výbor z novinových a časopiseckých článků osmi autorů (H. Koželuhová, P. Tigrid, J. Kolár, L. Forman, B. Chudoba, L. Jehlička, M. Skácel a B. Brouk), které přes všechny rozdíly spojovalo společné přesvědčení o potřebě důsledně bránit demokratické hodnoty tváří v tvář rostoucímu tlaku totalizujících sil a důsledná prozápadní orientace. Antologii uvádí Drápalova obsáhlá studie osvětlující tiskové poměry v širším kontextu československých dějin od konce 2. světové války do komunistického převratu v r. 1948 a doplňují ji biografické medailony a bibliografie zařazených autorů.



8.15. Deset let soudobých dějin
Kocian, J. Tůma, O. (eds.), jednání sekce Soudobé dějiny na VIII. sjezdu českých historiků, ÚSD, Praha 2001. 144 s.

Záměrem editorů sborníku bylo zprostředkovat širší odborné veřejnosti bilanci a reflexi výsledků bádání o nejnovějších dějinách v posledních letech, kdy se obor soudobých dějin nově konstituoval ve svobodných poměrech. Vedle referátů bilanční povahy (J. Gebhart, H. Krejčová, M. Trapl) zde naleznou čtenáři příspěvky zaměřené na výklad nových poznatků a interpretaci některých klíčových událostí (J. Hrbek, T. Staněk, D. Janák, F. Hanzlík, H. Nosková, J. Vondrová). Metodologicky laděnými příspěvky jsou pak texty V. Prečana, J. Měchýře, O. Tůmy, M. Otáhala a M. Vaňka. Sborník přispívá k zachycení stavu bádání vybraných úseků soudobých dějin.



8.16. Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze
Brodský, P. (ed.), Studie o rukopisech - Monographia V, Praha, nakladatelství Koniasch Latin Press pro Archiv Akademie věd ČR a Národní muzeum (vydáno 2001), XLVI + 492 s., 381 vyobrazení + 56 barevných obrazových příloh.

Katalog podchycuje soubor více než tří set iluminovaných rukopisů, dokumentující vývoj knižní malby od 11. století až do jejího zániku jako samostatného uměleckého odvětví zhruba ve čtvrtině 17. století. Jako základní evidenční pomůcka umožní badatelům orientovat se v rozsáhlém fondu vyobrazení nejrůznějších námětů a může se tak stát východiskem práce nejen historiků, kodikologů a historiků umění, ale též badatelů v oblasti pomocných věd historických, historie přírodních věd, historie vojenství, teologie i dalších vědeckých disciplin. Současně se publikací alespoň částečně odstraňuje určitý dluh, který v tomto směru doposud přetrvává; výsledná práce je prvním samostatným fondovým katalogem iluminovaných rukopisů v českých zemích od Podlahova soupisu pražské Kapitulní knihovny z roku 1903. Autor pracoval v letech 1980-1995 jako správce rukopisné sbírky Národního muzea v Praze. Od roku 1995 pracuje v oddělení pro soupis a studium rukopisů Archivu AV ČR. Patnáctiletá praxe v Národním muzeu mu umožnila seznámit se důkladně s celým fondem, takže do katalogu mohly být zařazeny i památky nedostatečně známé či dokonce zcela neznámé. Katalog je proto z tohoto hlediska možno považovat za úplný.



8.17. Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl III.
Petr, St., Brodský, P., Tošnerová, M., Hradilová, M. (eds.), Studie o rukopisech - Monographia VI, Praha, Archiv AV ČR 2001, 320 s.

Projekt s cílem předložit odborné veřejnosti spolehlivý podklad o rukopisném bohatství České republiky je dlouhodobým úkolem a jednotlivé svazky, které ho naplňují, jsou výsledkem mnohaleté práce týmu specialistů. Představují další krok v zpřístupňování kulturního odkazu naší minulosti. Prozatím vyšly dva svazky - první o rukopisech uložených v zámeckých, hradních a palácových knihovnách, druhý v archivech. Třetí díl plánované čtyřsvazkové edice podchycuje rukopisy dochované v muzeích a galériích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Přináší souhrnný přehled o rukopisech vzniklých před rokem 1850, jen ve výjimečných případech jsou podchyceny rukopisy mladší. Muzea a galerie jsou v průvodci pro snazší orientaci řazeny abecedně podle měst, ve kterých sídlí. U každé instituce je uveden kromě adresy a stručných dějin muzea počet rukopisů, datum vzniku nejstaršího rukopisu, jazyky, kterými jsou psány, a charakteristika jejich obsahu. Jmenovitě se uvádějí rukopisy středověké, novověké jsou pouze ve výběru. Muzea uchovávají i řadu rukopisů regionálního charakteru, které jsou širší veřejnosti zpřístupněny poprvé. Vzhledem k tomu, že práce vychází důsledně z osobního poznání všech uvedených památek na místě jejich současného uložení, je možné třetí svazek průvodce označit za do značné míry úplný. Práce se tak může velmi výhodným a spolehlivým východiskem k dalšímu specializovanému bádání.



8.18. Městské úřední knihy z Archivu města Brna 1343-1619. Katalog, II. Svazek, Knihy městského hospodaření (radní počty 1523-1619).
Sulitková, L. (ed.), Brno, Archiv města Brna 2001, 203 s.

Katalogizace většího souboru městských úředních knih je zatím v naší historiografické produkci jevem povýtce ojedinělým (běžnější ediční praxí je totiž zpřístupňování obsahově významných jednotlivých knih). Tento počin si tedy vyžádal vypracování specifické metodiky, kombinující zásady pro zpracování archivního materiálu se zásadami pro popis literárních rukopisů, přičemž se předpokládá, že takto vypracovaná metodika by se měla stát podkladem pro širší diskusi její opodstatněnosti a využitelnosti pro další zamýšlené edice podobného zaměření. Předkládaná edice je součástí široce zaměřené katalogizace městských knih z Archivu města Brna, která zahrnula celkem 516 dochovaných knih z období středověku a raného novověku (jako horní časový mezník bylo v korelaci s chronologickým rozvržením svazků připravovaných dějin Brna zvoleno vypuknutí druhého protihabsburského stavovského odboje, tedy r. 1619). Dosud vydané svazky edice zpřístupňují knihy městského hospodářství, druhý svazek konkrétně 113 rejstříků radních počtů, tedy finančních knih centrální úrovně, z let 1523-1619. Obsahové bohatství různých druhů příjmů a výdajů městského hospodářství je zhodnoceno zpracováním rozsáhlého křížového rejstříku, zachycujícího jak hlavní verifikovaná hesla v soudobé češtině, tak všechny varianty původního zápisu (v latině a němčině). Uvedení těchto variant důsledně jako jednotlivých odkazových hesel umožňuje širší využití edice i pro příbuzné discipliny, především pro jazykovědu. Edice rovněž přináší přehlednou formou zpracované (tabelárně a v záhlaví jednotlivých zápisů) výsledky komplexního paleografického rozboru všech zpřístupňovaných úředních knih, což se v tomto rozsahu děje v naší ediční praxi poprvé.



8.19.  Dějiny českého výtvarného umění 1780-1890, sv. III
Petrasová, T., Lorenzová, H., (eds.), Academia, Praha 2001. 587 vyobr.

Třetí díl edice Dějiny českého výtvarného umění svým chronologickým uspořádáním zamýšlená jako základní příručka, naznačuje i okruhy, jimiž by se napříště měla věnovat badatelská a nakladatelská pozornost a které by jistě dokázaly upoutat i širší čtenářskou veřejnost (zahrady, parky a lázně, kultura biedermeieru, akademický proud sochařství, raný historismus, studijní cesty a působení českých umělců v zahraničí, šlechtické umělecké sbírky a zámecké knihovny). Dvousvazková kniha je rozčleněna do tří nestejně dlouhých období, jejichž hranice občas nerespektují ani jednotlivé druhy umění, ani vývoj v obou správních celcích - v Čechách a na Moravě (respektive moravské části Slezska). Orientaci obou zemí sjednotilo teprve prosazování ideje národní české kultury a oslabování myšlenek rakouského patriotismu, který ještě v první polovině 19. století dokázal pozitivně ovlivnit domácí intelektuální vývoj (například zájmem českých Němců o českou historii a mytologii). První svazek sleduje, jak v obdobích 1780-1840 a 1840-1860 reagovalo české a moravské prostředí na podněty německého klasicismu i anglického a francouzského neoklasicismu a na počátky historismu. S hlavní linií vývoje architektury, sochařství, malířství, uměleckého řemesla a scénografie se prolínají dvě velká evropská témata: změna životního stylu, kterou prosadil ve střední Evropě biedermeier, a téma společenské revolty, která v různých dobách a postojích získala označení romantismus.
Druhý svazek zachycuje období 1840-1860 nejprve pohledem na Moravu, kde architektura dostala velkou příležitost při budování brněnské okružní třídy. Historické sochařství získalo nové možnosti díky technologii lité kovové plastiky, ale malířství postupně ztrácelo schopnost reagovat na potřeby společnosti kvůli nedostatku zakázek. Léta1860-1890, jimiž se kniha uzavírá, představují v Čechách dobu rozkvětu národní české kultury, kterou reprezentuje zejména stavba a výzdoba Národního divadla, ale i vznik nových institucionálních vazeb a občanských aktivit (stavba Domu umělců - Rudolfina, budování pomníků, založení Uměleckoprůmyslového muzea a uměleckoprůmyslové školy, velké projekty rekonstrukcí památek, zemská Jubilejní výstava). Oba svazky jsou vypravené 587 barevnými a černobílými vyobrazeními známých i dosud nepublikovaných děl domácích a zahraničních sbírek, poznámkovým aparátem, obsáhlou bibliografií a rejstříkem.



8.20. Lomené, hranaté a obloukové tvary. Česká kubistická architektura 1911-1923
Švácha, R., Gallery, Praha 2001. 216 s.

Publikace se věnuje synteticky klíčovému období z dějin české moderní architektury, kdy v Praze a na dalších místech vzniká kubistická architektura. Kniha se zabývá vznikem a podmínkami pro vznik pozdní geometrické moderny a kubismu, zabývá se kubistickými úvahami architektů a podrobně mapuje jednotlivé stavby; kniha je vybavena atraktivními fotografiemi. Je to první ucelená syntéza o fenoménu kubismu v architektuře. Kniha byla vydána v české a anglické mutaci



8.21. Emila Medková (1928-1985)
Bydžovská, L., Srp, K., KANT, Praha 2001, 380 s.

Monografie Emily Medkové (1928-1985) detailně zpracovává tvorbu mezinárodně uznávané české fotografky v širších uměleckých souvislostech. Kniha, založená na podrobném heuristickém průzkumu, analyzuje intenzivní vztah Emily Medkové k surrealismu, zabývá se její reakcí na existencialismus i účastí na vzniku české varianty informelu. Její dílo je konfrontováno nejen s pracemi fotografů, na které navazovala nebo kteří se zabývali podobnými tématy, ale i s paralelními tendencemi v soudobé malbě, kresbě, grafice, plastice a filmu.



8.22. Aristokratická sídla období romantismu a historismu
Kuthan, J., nakl. Akropolis, Praha 2001. 336 s., 336 obr.

Kniha je prvním pokusem o souhrnný výklad stavební činnosti aristokracie v českých zemích v době od 40. let 19. století až do zániku habsburské monarchie v roce 1918. Stěžením předmětem zájmů jsou zejména přestavby či novostavby zámků. Vedle toho je věnována pozornost i dalším stavbám na aristokratických panstvích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Text provází obsáhlá dokumentace pořízená pro tuto knihu.



8.23. Bohemikální prameny k životu a dílu Jana Zacha (1713-1773)
Slavický, T., disertační práce, ÚHV AV ČR 2001

Osobnosti Jana Zacha přiznává dosavadní výzum důležité místo v prostředí české hudební emigrace 18. století a zároveň i mezi předchůdci vídeňských klasiků. Pozornost věnovaná této osoobnosti reaguje především na dluh české muzikologie vůči tematům, které představují zhodnocení nesporného pozitivního vlivu českých zemí na vývoj evropské hudby. Omezení tematu na bohemikální prameny má dva důvody. Jednak je to rozptýlenost pramenné základny, která činí téma mezinárodním (místa Zachova pobytu jsou v dnešním Německu, Rakousku a Itálii), jednak podstatná zanedbanost výzkumu domácích pramenů ve srovnání s pokročilým zachovským bádáním německých a rakouských kolegů. Většina životopisných údajů před Zachovým odchodem z Prahy se dodnes traduje ze zprostředkovaných zpráv z počátku 19. století. Zásadním problémem zachovského výzkumu je jednak doposud jediná mnonografie K. M. Kommy (Kassel, 1938), silně ovlivněná dobově aktualizující tendencí (mj. redukce řady problémů v duchu tehdejší "nauky o rasách"), jednak skutečnost, že v poválečném Československu řada zásadních prací nemohla být otištěna a další výzkum nebere v potaz jejich výsledky. Rekapitulace dosavadního publikovaného i nepublikovaného výzkumu a především pátrání po dosud nevyužitých archivních dokumentech dovoluje některá zásadní upřesnění Zachova životopisu. V první řadě je to nové potvrzení data narození (doposud tradované vzniklo záměnou dvou příbuzných stejného jména), podrobnosti z rodinného zázemí (otec byl šenkýřem), které dovolují nový pohled na dlouho diskutovanou otázku folklorismů v Zachově hudbě a konečně doložení a upřesnění řady tradovaných údajů o pražském pobytu konkrétními archiváliemi. Biografická část práce (připravená k publikaci v časopisu Hudební věda) tedy přináší nová zásadní zjištění k první etapě Zachova života, která mohou zásadním způsobem ovlivnit jak diskusi o generačním stylovém zařazení jeho hudby, tak i obecně o významu Prahy pro stylové změny evropské hudby kolem poloviny 18. století. Součástí disertace jsou doplňky k dosavadnímu tematickému katalogu. Zaznamenávají celkem 16 doposud neevidovaných skladeb, určují řadu úprav a sporných děl. Tento výzkum je vypracováním dodatků již uzavřen, neboť na jeho dílčí výsledky navazuje kolega Franz Gratl (univerität Innsbruck), který připravuje nový úplný katalog Zachovy chrámové tvorby, v rámci své disertace, věnující se analýze Zachova díla a novému zhodnocení jejího místa ve stylových změnách evropské hudby kolem roku 1750.
 


8.24 Liturgický rok v hudbě českého klasicismu
Slavický, T., cyklus 55 pořadů pro Radio 3-Vltava, vysílání od prosince 2001 do prosince 2002

Liturgický rok v hudbě českého klasicismu je cyklus hudebně vzdělávacích pořadů, jehož záměrem je popularizace starší české duchovní hudby. Členění na půlhodinové komentované nahrávky dovoluje jak prezentaci významných a typických děl českých autorů, tak i exkurzy do dobového hudebního života. Tato řada navazuje na předchozí, podobně řešený cyklus Liturgický rok v hudbě českého baroka (1998-99), pokračováním bude připravovaný cyklus Liturgický rok na českých kůrech 19. století. Jedná se o dlouhodobý redakční záměr, zacílený na povědomí kontinuity české hudební kultury, v níž prakticky až do 19. století hrála rozhodující roli právě činnost kostelních kůrů. Pokud jde o dramaturgické členění, předlohou se stává již osvědčené řešení předchozích cyklů, realizované jinými autory - Liturgický rok v gregoriánském chorálu (D. Eben), Liturgický rok v kantátách J. S. Bacha (V. Novák) a další). Zvolené téma si ovšem vyžaduje určité změny v řadě podstatných detailů. V první řadě nejde o prezentaci jednotného, odborně zhodnoceného a všeobecně přístupného materálu. Ve zvoleném tematu neexistují souborné nahrávky, které by alespoň částečně umožnily sestavit jednotnou řadu (jako např. J. S. Bach, gregoriánský chorál). Dramaturgická koncepce proto zachovává zřetel k jednotlivýn dnům a obdobím liturgickému roku, a jejich podobě ve staré hudbě (respektive ve zhudebnění příslušných textů) - všude tam, kde to dovolují dostupné nahrávky. Doplňkem jsou exkurzy do regionální a lokální hudební historie, což je umožněno bohatstvím liturgických svátků a patrocinií a jejich jasně sledovatelným významem v dobové kultuře (tímto způsobem je možné prezentovat přínos jednotlivých řádových komunit, lokálních hudebních center i skladatelských osobností).
Příklady duchovní hudby českého klasicismu je třeba hledat v nahrávkách různého původu (domácích i zahraničních, zveřejněných i nepublikovaných - podstatnou pomocí je zde archiv Českého rozhlasu, který umožňuje zařadit nepublikované a často unikátní nahrávky z koncertů). Rovněž koncepce celku i jednotlivé komentáře se neobejdou bez rekapitulace širšího hudebně historického výzkumu, v některých případech i bez vlastních cílených rešerší a dílčích výsledků původního výzkumu. Celek se snaží prostřednictvím jednotlivých sond (v limitech dostupných nahrávek) podat co neširší obraz o poměrně důležité etapě domácí hudební kultury, kdy byl dán základ ke kdysi vysoké úrovni všeobecné hudebnosti.