Objev českých molekulárních genetiků
Genovou mutaci, která způsobuje onemocnění retinitis pigmentosa, popsal tým doc. Davida Staňka z Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Výsledky jejich výzkumu jsou shrnuty v článku, který právě vyšel v mezinárodním odborném časopise Human Mutation (viz abstrakt). Retinitis pigmentosa je dědičné onemocnění sítnice, které může vést až ke slepotě. Vyskytuje se přibližně u jednoho ze 4000 obyvatel a první příznaky se dají vypozorovat již u desetiletých dětí. A ačkoliv se jedná o poměrně častou chorobu, zatím neexistuje účinný způsob její léčby.
Okolní svět vnímáme především očima, a to díky světločivným buňkám, tyčinkám a čípkům
umístěným v sítnici oka. Při onemocnění
retinitis pigmentosa tyto buňky postupně během života odumírají. Pokud bychom sítnici
přirovnali k obrazovce, dochází k výpadku určitých okruhů, obraz je stále menší a menší a
může dojít až k jeho naprostému vymizení – k úplnému oslepnutí. Příčiny onemocnění jsou velmi
rozdílné, většinou jde o mutace genů důležitých právě pro získání dobrého obrazu. A podle toho,
které geny jsou poškozeny, se pak projevuje i samotná nemoc. Takových genů, jejichž mutace jsou
spojeny přímo s odumíráním tyčinek a čípků, je známo téměř sedmdesát. Záhadnou příčinou
retinitis pigmentosa jsou ale mutace v genech, které se podílejí na sestřihu RNA,
jednom ze základních molekulárně biologických dějů, a jako skupina představují druhou nejčastější
příčinu
retinitis pigmentosa, nicméně s vyladěním obrazu v oku nijak přímo nesouvisí.
Docent David Staněk společně se svými kolegy z Laboratoře biologie RNA studovali mutace
v jednom z těchto nezbytných genů zvaném SNRNP200. Protein BRR2, který je tímto genem
kódován, je vlastně jakýsi buněčný krejčí. Napomáhá přesně nastříhat geny, jako když se stříhá
látka na šaty. Protein v dobře padnoucích šatech pak může bezchybně provádět svoji práci. „
Očekávali jsme, že mutovaný BRR2 bude mít problém začlenit se správně do buněčných struktur a
nebude chtít spolupracovat s ostatními členy krejčovské manufaktury,“ říká doc. David Staněk. „
Překvapilo nás, že tomu tak není, a navíc je mutovaný BRR2 ještě pilnější a některé šaty dokáže
nastříhat i rychleji než jeho nemutovaný kolega,“ dodává. Tým vědců zjistil, že mutovaný BRR2 ke
stříhání více využívá kryptická (skrytá) místa. Tedy místo toho, aby dvakrát měřil a jednou
stříhal, vrhá se do práce trochu bezhlavě a dělá chyby, což světločivné buňky sítnice obtížně
tolerují a umírají.
„Čeká nás teď mnoho práce, abychom správně popsali problémy, které lajdáctví mutovaného
proteinu BRR2 působí v buňkách sítnice,“ nastiňuje doc. David Staněk další směr výzkumu a
dodává: „Podstatu onemocnění
retinitis pigmentosa je důležité detailně pochopit na molekulární úrovni, protože tudy může
vést cesta, jak pomoci pacientům.“
Odbor
audivizuálních tecnologií, SSČ AV ČR, v. v. i.
Více informací naleznete v publikaci:
Zuzana Cvačková, Daniel Matějů, David Staněk:
Retinitis Pigmentosa Mutations of SNRNP200 Enhance Cryptic Splice Site Recognition. Human
Mutation 2014;35(3):308-17
Kontakt:
doc. David Staněk, Ph.D., Ústav molekulární genetiky AV ČR, tel.: 296 443 118, e-mail:
stanek@img.cas.cz
Připravily:
Ústav molekulární genetiky AV ČR a Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
24.2.2014
