Cílem projektu byla záchrana souboru archeologických pramenů, které odkryl dodnes nejrozsáhlejší archeologický výzkum v prostoru Pražského hradu v letech 1925-1929 a které jsou uchovány v areálu pod dnešním III. nádvořím. Tyto nálezy nebyly dosud odborně vyhodnoceny a prostor, v němž se nacházejí byl po desetiletí ponechán bez odborné péče. Areál pod deskou III. nádvoří je výjimečný v mnoha aspektech. Náleží k nejstarším a nejrozsáhlejším archeologickým rezervacím ve středoevropském prostoru. Obsahuje relikty kamenných staveb, dřevěných konstrukcí i historických terénů často v několika metrové mocnosti a umožňuje tak postihnout genezi raně středověkých situací (tři fáze fortifikace včetně celokamenné kvádříkové hradby, běžná sídelní zástavba i pozůstatky staveb sakrální architektury) ve významné části této centrální lokality.

Vedle monitorování stavu prostředí a materiálů a následné konzervace zdiv, dřevěných prvků a částečně i terénů byla v rámci projektu provedena dokumentace těch situací a objektů, které měly být zásahy nezbytnými pro jejich ochranu dlouhodobě znepřístupněny či narušeny. Konzervace byla provedena pracovnicemi chemické a konzervační laboratoře ARÚ v Praze.Vytvořena byla databáze výbrusů maltových pojiv pro vybrané prvky architektury. Proveden byl dendrochronologický výzkum, druhová analýza dřevěných prvků a odebráno několik vzorků pro pylové analýzy i archeobotanické určení makrozbytků. Postup prací na projektu a jeho výsledky jsou zpřístupněny archivní formou v Archivu Pražského hradu a ARÚ AV ČR. Součástí výstupu je návrh způsobu zajištění další existence areálu a výpovědní hodnoty jeho pramenů směrovaný na správce (Správa Pražského hradu) této unikátní památky.

*

*

Obr. 1: Dřevohlinitá hradba z 10. století.

Obr. 2: Jižní část pozůstatků dřevěné stavby, dendrochronologicky datováno do druhé třetiny 10. stol.

Obr. 3: Detail řezu podlahami ve střední části raně středověkého kostela sv. Mořice po očištění a zpevnění.